1Mein Sohn, höre meiner Weisheit willig zu / und öffne meiner Einsicht dein Ohr,2dass du Besonnenheit erhältst / und deine Lippen Erkenntnis bewahren.3Denn mit honigsüßen Worten lockt sie dich, die fremde Frau. / Ihre Zunge ist glatter als Öl,4doch zuletzt ist sie bitter wie Wermut,[1] / scharf wie ein zweischneidiges Schwert.5Ihre Füße steigen nieder zum Tod, / ihre Schritte streben dem Totenreich zu.6Damit du den Weg zum Leben nicht siehst, / lenkt sie dich ab, ohne dass du es merkst.7Und nun, ihr Söhne, hört auf mich! / Schlagt meine Warnungen nicht in den Wind!8Geh solch einer Frau aus dem Weg, / komm nicht in die Nähe ihres Hauseingangs!9Sonst überlässt du anderen deine Kraft, / einem Grausamen all deine Jahre.10Sonst leben andere von deinem Vermögen, / Fremde besitzen dann, was du erarbeitet hast.11Und du stöhnst an deinem Ende, / wenn dein Fleisch und dein Leib sich verzehren12und wenn du jammerst: "Warum habe ich nur die Erziehung gehasst? / Weshalb habe ich die Mahnung verachtet?13Hätte ich doch aufgepasst / und auf meine Lehrer gehört!14Fast hätte mich alles Unheil getroffen, / und das vor aller Öffentlichkeit."15Trink Wasser aus deiner eigenen Zisterne, / Wasser, das aus deinem Brunnen quillt.16Sollen deine Quellen auf die Straße fließen, / deine Bäche auf die Plätze der Stadt?17Dir allein soll sie gehören, / keinem Fremden neben dir.18Deine Quelle sei gesegnet! / Freue dich an der Frau deiner Jugend!19Die liebreizende Gazelle, / das anmutige Reh – ihre Brüste sollen dich immer berauschen, / ihre Liebe bezaubere dich wieder und wieder!20Warum willst du dich mit einer Fremden vergnügen, / warum die Brüste einer Unbekannten umschlingen?21Denn Jahwe hat die Wege des Menschen im Blick, / auf seine Pfade gibt er Acht.22Die eigenen Sünden fangen den Gottlosen ein, / die Stricke seiner Sünde fesseln ihn selbst.23Er wird sterben aus Mangel an Zucht, / seine große Dummheit bringt ihn ins Grab.
Sprüche 5
Český ekumenický překlad
VAROVÁNÍ A VÝSTRAHY - — Před cizí ženou
1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti, 2 dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty. 3 Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej, 4 nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč. 5 Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí. 6 Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam. 7 Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst. 8 Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu, 9 ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta, 10 ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí. 11 Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá. 12 Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání? 13 Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům. 14 Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti.“ 15 Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice. 16 Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky? 17 Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou. 18 Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, 19 z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně. 20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral? 21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy. 22 Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu. 23 Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.