Přísloví 9 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Moudrost a Hloupost

1 Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů. 2 Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl. 3 Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin: 4 „Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!“ Toho, kdo nemá rozum, zve: 5 „Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila, 6 nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!“ 7 Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se! 8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat. 9 Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí. 10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost. 11 Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života. 12 Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš. 13 Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná. 14 Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách, 15 a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách: 16 „Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!“ Toho, kdo nemá rozum, zve: 17 „Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží.“ 18 Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.

Bible, překlad 21. století

Hostina moudrosti a tuposti

1 Moudrost si vystavěla dům, sedm tesaných sloupů vztyčila. 2 Dobytče porazila, víno nalila, už také prostřela svůj stůl. 3 Děvečky vyslala a volá na městských výšinách: 4 „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“ Ty, kterým chybí rozum, vyzývá: 5 „Pojďte a jezte na mých hodech, popijte víno, jež jsem nalila. 6 Opusťte hloupost a konečně žijte, cestou rozumnosti se vydejte!“ 7 Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku, kdo kárá darebáka, přijde k úrazu. 8 Nekárej drzouna – jen by tě nenáviděl; pokárej moudrého – bude tě milovat. 9 Poděl se s moudrým a ještě zmoudří, pouč spravedlivého a bude znalejší. 10 Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu, v poznání Svatého je rozumnost. 11 Takto^[1] se tvé dny rozmnoží, léta života ti přibudou. 12 Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti, jsi-li drzoun, sám na to doplatíš. 13 Paní Tupost dělá veliký povyk, je hloupost sama, neví vůbec nic. 14 U dveří svého domu vysedává, na křesle na městských výšinách. 15 Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou, kdo po svých stezkách přímě kráčejí: 16 „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“ Všechny nerozumné vyzývá: 17 „Kradená voda je tak sladká, zakázaný pokrm tolik příjemný!“ 18 Netuší hňup, že podsvětí jej čeká: v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala!

Bible Kralická

1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm. 2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila. 3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě: 4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká: 5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila. 6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti. 7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění. 8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati. 9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší. 10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost. 11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života. 12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš. 13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí. 14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě, 15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci: 16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká: 17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější. 18 Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

Invitations of wisdom and folly

1 Wisdom has built her house; she has set up^[1] its seven pillars. 2 She has prepared her meat and mixed her wine; she has also set her table. 3 She has sent out her servants, and she calls from the highest point of the city, 4 ‘Let all who are simple come to my house!’ To those who have no sense she says, 5 ‘Come, eat my food and drink the wine I have mixed. 6 Leave your simple ways and you will live; walk in the way of insight.’ 7 Whoever corrects a mocker invites insults; whoever rebukes the wicked incurs abuse. 8 Do not rebuke mockers or they will hate you; rebuke the wise and they will love you. 9 Instruct the wise and they will be wiser still; teach the righteous and they will add to their learning. 10 The fear of the Lord is the beginning of wisdom, and knowledge of the Holy One is understanding. 11 For through wisdom^[2] your days will be many, and years will be added to your life. 12 If you are wise, your wisdom will reward you; if you are a mocker, you alone will suffer. 13 Folly is an unruly woman; she is simple and knows nothing. 14 She sits at the door of her house, on a seat at the highest point of the city, 15 calling out to those who pass by, who go straight on their way, 16 ‘Let all who are simple come to my house!’ To those who have no sense she says, 17 ‘Stolen water is sweet; food eaten in secret is delicious!’ 18 But little do they know that the dead are there, that her guests are deep in the realm of the dead.