Přísloví 8 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

HLAS MOUDROSTI - — Moudrost volá všechny k sobě

1 Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? 2 Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. 3 Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá: 4 „Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským. 5 Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum! 6 Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost. 7 O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí. 8 Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného. 9 Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání. 10 Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato. 11 Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. 12 Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání. 13 Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa. 14 U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla. 15 Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci, 16 skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě. 17 Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne. 18 Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost. 19 Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro. 20 Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, 21 abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.

— Moudrost byla při stvoření

22 Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. 23 Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. 24 Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. 25 Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila. 26 Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny, 27 když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, 28 když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, 29 když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, 30 byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. 31 Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny. 32 Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty. 33 Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu! 34 Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu. 35 Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. 36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“

Bible, překlad 21. století

Na vás, ó lide, volám

1 Což moudrost nevolá, nezvedá rozumnost svůj hlas? 2 Na vrcholech kopců, u cesty, u křižovatek postává. 3 Přímo před branami, u vstupu do města, v průchodu stojí a křičí tam: 4 „Na vás, ó lidé, volám, svůj hlas ke všemu lidstvu obracím. 5 Pochopte, prosťáčci, prozíravost, dospějte, tupci, k rozumu! 6 Slyšte, řeknu vám něco zásadního, co vyjde z mých rtů, slova ryzí jsou. 7 Má ústa mluví pouze pravdu, mým rtům se darebáctví oškliví. 8 Všechny mé výroky jsou spravedlivé, křivého, zvráceného v nich není nic. 9 Chápavému jsou všechny zřejmé, jasné jsou těm, kdo došli poznání. 10 Mé poučení berte raději než stříbro, mého vědění si važte nad zlato. 11 Daleko nad perly je moudrost nádherná, nic žádoucího se jí vůbec nerovná! 12 Já, Moudrost, spolu s rozvážností bydlím, s prozíravostí já se dobře znám. 13 Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu. Pýchu a povýšenost, zlé způsoby a pokrytecká ústa nesnáším. 14 U mne je rozvaha a jistý úspěch, já jsem rozumnost a sílu mám! 15 S mojí pomocí vládnou vladaři a panovníci právo určují. 16 S mojí pomocí vedou vůdci, velmoži a všichni, kdo rozhodují na zemi.^[1] 17 Já miluji ty, kdo milují mne, ti, kdo mě hledají, mě jistě naleznou. 18 Bohatství a sláva se nachází u mě, trvalé jmění a pravý blahobyt. 19 Mé plody jsou nad zlato nejryzejší, výnosy mé nad stříbro nejčistší. 20 Stezkou spravedlnosti kráčím, pěšinami práva se ubírám, 21 abych své milovníky obdařila jměním, jejich pokladnice abych plnila! 22 Na počátku své cesty mne Hospodin zplodil, před všemi svými činy, před časem. 23 Od věků jsem byla ustavena, od počátku, dříve než začal svět. 24 Než vznikly propasti, zrodila jsem se, než vodou naplněny byly prameny. 25 Předtím než byly hory zapuštěny, dříve než pahorky jsem se zrodila, 26 ještě než učinil zemi a vše kolem, dříve než světa první prach. 27 Byla jsem při tom, když chystal nebesa, když nad propastí obzor vyměřil, 28 oblaka když ve výšinách věšel, propastné prameny když vytryskly. 29 Byla jsem tam, když oceán spoutal, na jeho rozkaz vody poslechly! Základy země když vyměřoval, 30 po jeho boku věrně stála jsem. Zůstávám jeho rozkoší den za dnem, svým hrám se před ním stále oddávám. 31 Na jeho zemi, na světě si hraji, lidští synové jsou mou rozkoší! 32 Proto, synové, poslyšte mne: Blaze těm, kdo drží se mých cest! 33 Slyšte poučení a naberte moudrost, nebuďte ke mně lhostejní. 34 Blaze tomu, kdo naslouchá mi, tomu, kdo v mých branách denně bdí, tomu, kdo čeká u mých veřejí! 35 Kdo mě nalezl, nalezl život, Hospodinovou přízní se nechal zahrnout. 36 Kdo však mě míjí, škodí své vlastní duši, kdo mě nenávidí, je smrti milencem.“

Bible Kralická

1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého? 2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí, 3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci: 4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským. 5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem. 6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu. 7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost. 8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného. 9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění. 10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější. 11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou. 12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám. 13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím. 14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla. 15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé. 16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští. 17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne. 18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost. 19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné. 20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu, 21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila. 22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy. 23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země. 24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami. 25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem; 26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského. 27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí; 28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti; 29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země: 30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času; 31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými. 32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých. 33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se. 34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých. 35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina. 36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

Wisdom’s call

1 Does not wisdom call out? Does not understanding raise her voice? 2 At the highest point along the way, where the paths meet, she takes her stand; 3 beside the gate leading into the city, at the entrance, she cries aloud: 4 ‘To you, O people, I call out; I raise my voice to all humanity. 5 You who are simple, gain prudence; you who are foolish, set your hearts on it.^[1] 6 Listen, for I have trustworthy things to say; I open my lips to speak what is right. 7 My mouth speaks what is true, for my lips detest wickedness. 8 All the words of my mouth are just; none of them is crooked or perverse. 9 To the discerning all of them are right; they are upright to those who have found knowledge. 10 Choose my instruction instead of silver, knowledge rather than choice gold, 11 for wisdom is more precious than rubies, and nothing you desire can compare with her. 12 ‘I, wisdom, dwell together with prudence; I possess knowledge and discretion. 13 To fear the Lord is to hate evil; I hate pride and arrogance, evil behaviour and perverse speech. 14 Counsel and sound judgment are mine; I have insight, I have power. 15 By me kings reign and rulers issue decrees that are just; 16 by me princes govern, and nobles – all who rule on earth.^[2] 17 I love those who love me, and those who seek me find me. 18 With me are riches and honour, enduring wealth and prosperity. 19 My fruit is better than fine gold; what I yield surpasses choice silver. 20 I walk in the way of righteousness, along the paths of justice, 21 bestowing a rich inheritance on those who love me and making their treasuries full. 22 ‘The Lord brought me forth as the first of his works,^[3] before his deeds of old; 23 I was formed long ages ago, at the very beginning, when the world came to be. 24 When there were no watery depths, I was given birth, when there were no springs overflowing with water; 25 before the mountains were settled in place, before the hills, I was given birth, 26 before he made the world or its fields or any of the dust of the earth. 27 I was there when he set the heavens in place, when he marked out the horizon on the face of the deep, 28 when he established the clouds above and fixed securely the fountains of the deep, 29 when he gave the sea its boundary so that the waters would not overstep his command, and when he marked out the foundations of the earth. 30 Then I was constantly^[5] at his side. I was filled with delight day after day, rejoicing always in his presence, 31 rejoicing in his whole world and delighting in the human race. 32 ‘Now then, my children, listen to me; blessed are those who keep my ways. 33 Listen to my instruction and be wise; do not disregard it. 34 Blessed are those who listen to me, watching daily at my doors, waiting at my doorway. 35 For those who find me find life and receive favour from the Lord. 36 But those who fail to find me harm themselves; all who hate me love death.’