Přísloví 5 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

VAROVÁNÍ A VÝSTRAHY - — Před cizí ženou

1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti, 2 dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty. 3 Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej, 4 nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč. 5 Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí. 6 Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam. 7 Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst. 8 Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu, 9 ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta, 10 ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí. 11 Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá. 12 Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání? 13 Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům. 14 Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti.“ 15 Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice. 16 Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky? 17 Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou. 18 Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, 19 z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně. 20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral? 21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy. 22 Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu. 23 Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.

Bible, překlad 21. století

Rty svůdkyně

1 Mé moudrosti dopřej pozornost, synu, nakloň své ucho k mým úsudkům; 2 tak, abys prozíravost opatroval, tvé rty aby byly strážci vědění: 3 Rty svůdkyně sice oplývají medem, její ústa jsou jemná nad olej, 4 pak ale zhořkne jako pelyněk, jak dvojsečný meč se zabodne. 5 Její nohy míří k hlubinám smrti, její kroky vedou do pekel. 6 O stezku života se nijak nezajímá, vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam. 7 Proto mne poslyšte, synové moji, neuhýbejte od mých výroků! 8 Daleko od ní ať vede tvá cesta, k jejímu vchodu chraň se přiblížit! 9 Svou důstojnost jinak necháš druhým, svá léta ukrutníku odevzdáš. 10 Z tvého úsilí budou žít jiní, tvá dřina skončí v domě cizího. 11 Nakonec bolestí řvát budeš, tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno: 12 „Proč jen jsem nenáviděl poučení, proč domlouváním pohrdlo srdce mé! 13 Proč jsem neposlouchal svoje učitele, proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál! 14 Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě na očích všem, uprostřed obce své!“

Pij vodu z vlastní studny

15 Pij vodu z vlastní nádrže, vodu prýštící ze tvé studnice. 16 Mají tvé prameny téci na ulice? Mají se náměstím řinout řeky tvé? 17 Tobě ať patří, jen tobě jedinému, nikomu cizímu je neponech. 18 Požehnané ať je tvé zřídlo, v manželce svého mládí potěšení měj! 19 Ta milostná laň, ta přelíbezná srna! Jejími ňadry se stále opájej, v jejím milování se věčně utápěj! 20 Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě, proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně? 21 Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje. 22 Darebáka lapí jeho nepravosti, v provazech vlastního hříchu uvázne. 23 Nedal se poučit, a tak zemře, v množství své bláhovosti ztratí se!

Bible Kralická

1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého, 2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění. 3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její. 4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý. 5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. 6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš. 7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých. 8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího, 9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému, 10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím. 11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou, 12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé, 13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého! 14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu. 15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého. 16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice. 17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou. 18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své. 19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně. 20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní, 21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží? 22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne. 23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

Warning against adultery

1 My son, pay attention to my wisdom, turn your ear to my words of insight, 2 that you may maintain discretion and your lips may preserve knowledge. 3 For the lips of the adulterous woman drip honey, and her speech is smoother than oil; 4 but in the end she is bitter as gall, sharp as a double-edged sword. 5 Her feet go down to death; her steps lead straight to the grave. 6 She gives no thought to the way of life; her paths wander aimlessly, but she does not know it. 7 Now then, my sons, listen to me; do not turn aside from what I say. 8 Keep to a path far from her, do not go near the door of her house, 9 lest you lose your honour to others and your dignity^[1] to one who is cruel, 10 lest strangers feast on your wealth and your toil enrich the house of another. 11 At the end of your life you will groan, when your flesh and body are spent. 12 You will say, ‘How I hated discipline! How my heart spurned correction! 13 I would not obey my teachers or turn my ear to my instructors. 14 And I was soon in serious trouble in the assembly of God’s people.’ 15 Drink water from your own cistern, running water from your own well. 16 Should your springs overflow in the streets, your streams of water in the public squares? 17 Let them be yours alone, never to be shared with strangers. 18 May your fountain be blessed, and may you rejoice in the wife of your youth. 19 A loving doe, a graceful deer – may her breasts satisfy you always, may you ever be intoxicated with her love. 20 Why, my son, be intoxicated with another man’s wife? Why embrace the bosom of a wayward woman? 21 For your ways are in full view of the Lord, and he examines all your paths. 22 The evil deeds of the wicked ensnare them; the cords of their sins hold them fast. 23 For lack of discipline they will die, led astray by their own great folly.