Kazatel 3 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

ČASNOST A VĚČNOST - — Všechno má svůj čas

1 Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: 2 Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; 3 je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; 4 je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; 5 je čas kameny rozhazovati čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; 6 je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; 7 je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; 8 je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.

— Dílo lidské a dílo Boží

9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění? 10 Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. 11 On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. 12 Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. 13 A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. 14 Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. 15 Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledá, co zašlo.

— Člověk a zvíře

16 Dále jsem pod sluncem viděl: na místě práva – svévole, na místě spravedlnosti – svévole. 17 Řekl jsem si v srdci: Spravedlivého i svévolníka bude soudit Bůh, nastane čas soudu nad vším děním, nad vším, co se koná. 18 Řekl jsem si v srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby je Bůh tříbil, aby nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty. 19 Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí. 20 Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací. 21 Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k zemi? 22 Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl. Kdo mu dá nahlédnout, co se stane po něm?

Bible, překlad 21. století

Vše má svůj čas

1 Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas: 2 Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat, 3 čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat, 4 čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat, 5 čas házet kamení a čas kamení sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat, 6 čas hledat a čas pozbývat, čas chovat a čas odmítat, 7 čas trhat a čas sešívat, čas mlčet a čas povídat, 8 čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje. 9 Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění? 10 Vypozoroval jsem úkol, který dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. 11 On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce. 12 Usoudil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života. 13 Může-li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar! 14 Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho nic odejmout. A proč to Bůh dělá? Aby před ním měli bázeň. 15 Co je, už bylo. Co bude, už je. Co minulo, Bůh vyhledá.

Z prachu do prachu

16 A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo. 17 Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl. 18 Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř. 19 Lidi i zvířata čeká stejný osud – jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost! 20 Všichni směřují k témuž místu – všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí. 21 Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí? 22 Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?

Bible Kralická

1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli. 2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá; 3 Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení; 4 Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování; 5 Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání; 6 Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení; 7 Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení; 8 Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje. 9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje? 10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili. 11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce. 12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém, 13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží. 14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho. 15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo. 16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost. 17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku. 18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům. 19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost. 20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu. 21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi? 22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

A time for everything

1 There is a time for everything, and a season for every activity under the heavens: 2 a time to be born and a time to die, a time to plant and a time to uproot, 3 a time to kill and a time to heal, a time to tear down and a time to build, 4 a time to weep and a time to laugh, a time to mourn and a time to dance, 5 a time to scatter stones and a time to gather them, a time to embrace and a time to refrain from embracing, 6 a time to search and a time to give up, a time to keep and a time to throw away, 7 a time to tear and a time to mend, a time to be silent and a time to speak, 8 a time to love and a time to hate, a time for war and a time for peace. 9 What do workers gain from their toil? 10 I have seen the burden God has laid on the human race. 11 He has made everything beautiful in its time. He has also set eternity in the human heart; yet^[1] no-one can fathom what God has done from beginning to end. 12 I know that there is nothing better for people than to be happy and to do good while they live. 13 That each of them may eat and drink, and find satisfaction in all their toil – this is the gift of God. 14 I know that everything God does will endure for ever; nothing can be added to it and nothing taken from it. God does it so that people will fear him. 15 Whatever is has already been, and what will be has been before; and God will call the past to account.^[2] 16 And I saw something else under the sun: in the place of judgment – wickedness was there, in the place of justice – wickedness was there. 17 I said to myself, ‘God will bring into judgment both the righteous and the wicked, for there will be a time for every activity, a time to judge every deed.’ 18 I also said to myself, ‘As for humans, God tests them so that they may see that they are like the animals. 19 Surely the fate of human beings is like that of the animals; the same fate awaits them both: as one dies, so dies the other. All have the same breath^[3]; humans have no advantage over animals. Everything is meaningless. 20 All go to the same place; all come from dust, and to dust all return. 21 Who knows if the human spirit rises upward and if the spirit of the animal goes down into the earth?’ 22 So I saw that there is nothing better for a person than to enjoy their work, because that is their lot. For who can bring them to see what will happen after them?