Kazatel 4 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Úděl utiskovaných

1 Znovu jsem pohleděl na všechen útisk, který se pod sluncem děje. Hle, slzy utiskovaných, a oni jsou bez utěšitele, jejich utiskovatelé mají v rukou moc, a oni jsou bez utěšitele. 2 Vychvaloval jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli, více nežli živé, kteří ještě žijí. 3 Ale nad oboje líp je na tom ten, kdo ještě není a nevidí zlo, které se pod sluncem děje.

— Práce

4 Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem. 5 Hlupák skládá ruce v klín a užírá se. 6 Lepší na dlaň odpočinku než hrstě plné pachtění a honby za větrem.

— Samota

7 A znovu jsem pohleděl, jak všechno pod sluncem je pomíjivé. 8 Někdo je sám a nikoho nemá, ani syna ani bratra, a všechno jeho pachtění nebere konce, jeho oko se bohatství nenasytí. „Pro koho se pachtím a sám se připravuji o pohodlí?“ Také to je pomíjivost a úmorná lopota. 9 Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. 10 Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. 11 Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? 12 Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!

— Vláda a moudrost

13 Lepší nuzný moudrý chlapec než starý král, ale hloupý, který nedovede přijmout poučení. 14 Vyšel z vězení a stal se králem, narodil se jako chuďas a došel království. 15 Shledal jsem, že všichni živí, ti, kdo chodí pod sluncem, byli při tom druhém, při chlapci, jenž nastoupil po něm. 16 Nesčetný byl všechen lid, jemuž byl v čele, ale radovat se z něho nebude už příští pokolení. Věru i to je pomíjivost a honba za větrem.

— Ve svatyni

17 Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého.

Bible, překlad 21. století

Závidím mrtvým

1 Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných – útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů – útěcha nikde! 2 Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu. 3 Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem! 4 Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem! 5 Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se. 6 Lepší špetka klidu než náruč námahy a honba za větrem!

Dvěma je lépe

7 Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem: 8 Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez příbuzných. Jeho pachtění ale nemá konce, není spokojen se svým bohatstvím. „Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí?“ I to je marnost a bídné úsilí. 9 Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu: 10 Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?! 11 Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám? 12 Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne! 13 Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit. 14 Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem. 15 Viděl jsem, že všichni, kdo žili pod sluncem, drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi. 16 Stanul v čele nespočetných zástupů, těm, kdo přišli potom, se ale nelíbil. Ano, i to je marnost a honba za větrem.

Nespěchej mluvit

17 Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu. Přicházej raději naslouchat než přinášet oběť hlupáků – ti ani nevědí, jak špatně jednají!

Bible Kralická

1 Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele. 2 Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes. 3 Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem. 4 Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha. 5 Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje: 6 Lepší jest plná hrst s odpočinutím,nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha. 7 Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem: 8 Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění. 9 Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své. 10 Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl. 11 Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje? 12 Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne. 13 Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati, 14 Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti. 15 Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho. 16 Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

Oppression, toil, friendlessness

1 Again I looked and saw all the oppression that was taking place under the sun: I saw the tears of the oppressed – and they have no comforter; power was on the side of their oppressors – and they have no comforter. 2 And I declared that the dead, who had already died, are happier than the living, who are still alive. 3 But better than both is the one who has never been born, who has not seen the evil that is done under the sun. 4 And I saw that all toil and all achievement spring from one person’s envy of another. This too is meaningless, a chasing after the wind. 5 Fools fold their hands and ruin themselves. 6 Better one handful with tranquillity than two handfuls with toil and chasing after the wind. 7 Again I saw something meaningless under the sun: 8 there was a man all alone; he had neither son nor brother. There was no end to his toil, yet his eyes were not content with his wealth. ‘For whom am I toiling,’ he asked, ‘and why am I depriving myself of enjoyment?’ This too is meaningless – a miserable business! 9 Two are better than one, because they have a good return for their labour: 10 if either of them falls down, one can help the other up. But pity anyone who falls and has no-one to help them up. 11 Also, if two lie down together, they will keep warm. But how can one keep warm alone? 12 Though one may be overpowered, two can defend themselves. A cord of three strands is not quickly broken.

Advancement is meaningless

13 Better a poor but wise youth than an old but foolish king who no longer knows how to heed a warning. 14 The youth may have come from prison to the kingship, or he may have been born in poverty within his kingdom. 15 I saw that all who lived and walked under the sun followed the youth, the king’s successor. 16 There was no end to all the people who were before them. But those who came later were not pleased with the successor. This too is meaningless, a chasing after the wind.