Jób 33 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Člověk není bez viny

1 Ty, Jóbe, slyš dobře mou řeč, všem mým slovům dopřej sluchu. 2 Pohleď, otevírám ústa, pod mým patrem promlouvá můj jazyk. 3 Má řeč tryská z upřímného srdce, mé rty mluví o poznání vytříbeném. 4 Boží duch mě učinil, dech Všemocného mě oživil. 5 Můžeš-li, odpovídej, předlož mi svou při, postav se! 6 Hle, já budu tvými ústy před Bohem, i já jsem jen kus hlíny. 7 Hle, nemusí tě přepadat strach ze mne, ani moje naléhání tebe tížit. 8 Řekl jsi to přede mnou a já jsem tvá slova slyšel: 9 ‚Ryzí jsem, prost přestoupení, jsem bez úhony, bez nepravosti. 10 Hle, Bůh proti mně záminky hledá, pokládá mě za nepřítele, 11 sevřel do klády mé nohy a střeží všechny mé stezky.‘ 12 Hle, odpovídám ti: Zde nejsi v právu, neboť Bůh je větší než člověk.

— Bůh chce člověka vykoupit

13 Proč s ním vedeš spor? Že svými slovy neodpovídá? 14 Bůh přece promluví jednou i podruhé, a člověk to nepostřehne. 15 Ve snu, ve vidění nočním, když na lidi padá mrákota, v dřímotě na lůžku, 16 tehdy otvírá lidem ucho a zpečeťuje varování, jež jim dal, 17 aby člověka odvedl od toho, co páchá, aby muže chránil před vypínavostí, 18 aby jeho duši ušetřil před jámou a jeho život aby nezašel hubící střelou. 19 Bolestmi je kárán na svém loži, stálým svárem v kostech, 20 takže jeho život si oškliví pokrm a jeho duše vytoužené jídlo. 21 Jeho tělo se očividně ztrácí, vystupují kosti, které nebývalo vidět. 22 Jeho duše se blíží jámě a jeho život jisté smrti. 23 Bude-li s ním anděl, tlumočník, jeden z tisíců, a poví-li, že je to přímý člověk, 24 tehdy Bůh se nad ním smiluje a řekne: ‚Vykup ho, ať do jámy nesestoupí; mám za něho výkupné.‘ 25 Jeho tělo bude svěžejší než v mládí, vrátí se do dnů dospívání. 26 Bude-li prosit Boha a on v něm najde zalíbení, ukáže mu svou tvář za hlaholu polnic a člověku vrátí jeho spravedlnost. 27 Bude zpívat před lidmi a řekne: ‚Hřešil jsem a převracel, co bylo přímé, ale nebylo mi odplaceno stejným.‘ 28 Bůh vykoupil jeho duši, aby neodešla do jámy, jeho život smí hledět na světlo. 29 To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát, 30 aby odvrátil jeho duši od jámy a přivedl ke světlu, do světla živých. 31 Poslouchej mě, Jóbe, pozorně, mlč, já budu mluvit. 32 Bude-li co říci, odpověz mi, promluv, chci pro tebe spravedlnost. 33 Nebudeš-li mít co říci, poslouchej mě, mlč a já ti zprostředkuji moudrost.“

Bible, překlad 21. století

Bůh převyšuje člověka

1 „Tak tedy, Jobe, slyš mou řeč, všemu, co říkám, dobře naslouchej. 2 Pozor, už ústa otvírám, slova mi začínají proudit z jazyka. 3 Z upřímného srdce má řeč pramení, mé rty vyjevují čisté poznání. 4 Duch Boží mě přece učinil, dech Všemohoucího mě oživil. 5 Odpověz mi, pokud to dokážeš, předlož mi svou při, postav se! 6 Hle, jsem ti rovný před Bohem, i já jsem přece z hlíny uhněten. 7 Nelekej se mě tedy a neměj strach, nebudu na tebe silně naléhat. 8 Na vlastní uši jsem tě slyšel říct, co jsi v mé přítomnosti prohlásil: 9 ‚Jsem zcela ryzí, nijak jsem nechybil, jsem nevinný a nemám hřích. 10 Bůh však proti mně hledá záminky – myslí si, že jsem jeho protivník. 11 Nohy mi svírá do klády, na každém kroku na mě dohlíží!‘^[1] 12 V tom se však mýlíš, to ti povídám, Bůh přece převyšuje člověka! 13 Proč si tedy na něj stěžuješ, že nedává na vše odpověď? 14 Bůh totiž mluví jednou i podruhé, člověk to ale sotva postřehne. 15 Ve spánku, v noční vidině, když lidi zmáhá těžký sen, když na lůžku leží v dřímotě, 16 tehdy Bůh lidem otevírá uši a svými hrozbami je děsí. 17 To aby člověka od skutku odvrátil, aby mu v jeho pýše zabránil, 18 aby jeho duši uchránil od jámy, aby jeho život nepronikl šíp. 19 Anebo ho na lůžku trestá bolestí, takže má v kostech stálé hlodání, 20 až se mu pokrm k smrti protiví a ztratí pomyšlení i na pochoutky. 21 Hubne tak, že z očí ztrácí se, dříve skryté kosti vystupují ven. 22 Jeho duše naklání se do jámy, vykročil poslům smrti vstříc. 23 Bude-li však anděl při tom člověku, prostředník, jeden z tisíců, který prohlásí jeho nevinu, 24 smiluje se nad ním a řekne: ‚Vysvoboď jej, Bože, ať do jámy neklesne, nalezl jsem za něj výkupné!‘ 25 Jeho tělo se pak jako dítě uzdraví, do dnů svého mládí se náhle navrátí. 26 Bude se modlit k Bohu a on si ho oblíbí, znovu spatří jeho tvář s jásáním a Bůh mu navrátí jeho blahobyt. 27 A tehdy vyjde k lidem se slovy: ‚Hřešil jsem a právo převrátil, nedostal jsem však, co jsem zasloužil. 28 Bůh mě vykoupil, abych nešel do jámy, uvidím světlo a budu žít!‘ 29 Toto vše tedy dělá Bůh dvakrát i třikrát při člověku, 30 aby jeho duši odvrátil od jámy, ve světle živých aby mohl žít. 31 Dej pozor, Jobe, naslouchej mi, mlč a já promluvím. 32 Máš-li co říci, odpověz mi, mluv – chtěl bych tě obhájit! 33 Pokud ne, potom naslouchej mi, mlč a já tě moudře poučím.“

Bible Kralická

1 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj. 2 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých. 3 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji. 4 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život. 5 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se. 6 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já. 7 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení. 8 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem: 9 Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není. 10 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele, 11 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých. 12 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk. 13 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje? 14 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk. 15 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci, 16 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje, 17 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil, 18 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč. 19 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí, 20 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější. 21 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati. 22 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran. 23 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho: 24 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení. 25 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své. 26 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho. 27 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné. 28 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval. 29 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku, 30 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých. 31 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím. 32 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe. 33 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

1 ‘But now, Job, listen to my words; pay attention to everything I say. 2 I am about to open my mouth; my words are on the tip of my tongue. 3 My words come from an upright heart; my lips sincerely speak what I know. 4 The Spirit of God has made me; the breath of the Almighty gives me life. 5 Answer me then, if you can; stand up and argue your case before me. 6 I am the same as you in God’s sight; I too am a piece of clay. 7 No fear of me should alarm you, nor should my hand be heavy on you. 8 ‘But you have said in my hearing – I heard the very words – 9 “I am pure, I have done no wrong; I am clean and free from sin. 10 Yet God has found fault with me; he considers me his enemy. 11 He fastens my feet in shackles; he keeps close watch on all my paths.” 12 ‘But I tell you, in this you are not right, for God is greater than any mortal. 13 Why do you complain to him that he responds to no-one’s words^[1]? 14 For God does speak – now one way, now another – though no-one perceives it. 15 In a dream, in a vision of the night, when deep sleep falls on people as they slumber in their beds, 16 he may speak in their ears and terrify them with warnings, 17 to turn them from wrongdoing and keep them from pride, 18 to preserve them from the pit, their lives from perishing by the sword.^[2] 19 ‘Or someone may be chastened on a bed of pain with constant distress in their bones, 20 so that their body finds food repulsive and their soul loathes the choicest meal. 21 Their flesh wastes away to nothing, and their bones, once hidden, now stick out. 22 They draw near to the pit, and their life to the messengers of death.^[3] 23 Yet if there is an angel at their side, a messenger, one out of a thousand, sent to tell them how to be upright, 24 and he is gracious to that person and says to God, “Spare them from going down to the pit; I have found a ransom for them – 25 let their flesh be renewed like a child’s; let them be restored as in the days of their youth” – 26 then that person can pray to God and find favour with him, they will see God’s face and shout for joy; he will restore them to full well-being. 27 And they will go to others and say, “I have sinned, and I have perverted what is right, but I did not get what I deserved. 28 God has delivered me from going down to the pit, and I shall live to enjoy the light of life.” 29 ‘God does all these things to a person – twice, even three times – 30 to turn them back from the pit, that the light of life may shine on them. 31 ‘Pay attention, Job, and listen to me; be silent, and I will speak. 32 If you have anything to say, answer me; speak up, for I want to vindicate you. 33 But if not, then listen to me; be silent, and I will teach you wisdom.’