Jób 32 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Elíhú zasahuje - PRVNÍ ŘEČ ELÍHÚOVA - — I mladí mohou být moudří

1 Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý. 2 Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh. 3 Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka. 4 Elíhú se slovy k Jóbovi vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on. 5 Elíhú však viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto vzplanul hněvem. 6 Na to tedy navázal Elíhú, syn Berakeela Búzského, slovy: „Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím. 7 Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují. 8 Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými. 9 Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu. 10 Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím. 11 Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vaší rozumnosti, až co svými slovy vystihnete. 12 Snažil jsem se vám porozumět, avšak Jóba nikdo neusvědčil, žádný z vás neodpověděl na jeho řeči. 13 Neříkejte: ‚My jsme našli moudrost; Bůh ho odvane jak plevu, a ne člověk.‘ 14 Jób svá slova nezaměřil proti mně, nebudu mu odpovídat vašimi řečmi. – 15 Jsou zděšeni, už neodpovídají, slova jim už došla. 16 Čekám, ale oni nepromluví, stojí tu a neodpovídají. 17 Přispěji tedy já svým dílem, rovněž já chci sdělit, co vím. 18 Jsem naplněn slovy, těsno je duchu v mém nitru. 19 Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch, jako nové měchy, jež pukají. 20 Musím mluvit, aby se mi ulevilo; otevřu rty a odpovím. 21 Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit; 22 nevím, co je lichocení, to by mě můj Učinitel brzy smetl.

Bible, překlad 21. století

Teď promluvím já!

1 Ti tři muži už přestali Jobovi odpovídat, protože se stále považoval za spravedlivého. 2 Avšak Elihu, syn Barachela Buzského z rodu Ramova, vzplanul proti Jobovi hněvem. Hrozně se rozhněval, že se Job považuje za spravedlivějšího než Bůh. 3 Rozhněval se i na jeho tři přátele, že mu neuměli odpovědět tak, aby Joba usvědčili.^[1] 4 Dokud mluvili s Jobem, Elihu čekal, protože byli starší než on. 5 Když ale viděl, že ti tři muži už nemají co odpovědět, vzplanul hněvem. 6 Elihu, syn Barachela Buzského tehdy řekl: „Já jsem jen mladík a vy jste kmeti, proto jsem byl dosud nesmělý, bál jsem se říci vám své mínění. 7 Říkal jsem si: ‚Ať mluví starší, dříve narození ať učí moudrosti.‘ 8 Vše ale na duchu v člověku záleží, dech Všemohoucího dává chápání. 9 Dříve narození nejsou vždy moudřejší, starší nemusejí mít nejlepší úsudky. 10 A proto říkám: Naslouchejte mi, teď zas já vyslovím své mínění. 11 Dokud jste mluvili, já jsem čekal, pečlivě jsem naslouchal vašim úvahám. Dokud jste hledali správná slova, 12 pozorně jsem vás sledoval. Joba však nikdo z vás usvědčit neuměl, nikdo jste pro něj nenašli odpověď. 13 Jen neříkejte: ‚Našli jsme moudré řešení, Bůh, a ne člověk ať ho usvědčí!‘ 14 Jobovy řeči mi nebyly určeny, já bych však neodpovídal jako vy. 15 Zaraženi jsou, bez odpovědi, nemají, co by k tomu dodali! 16 To mám čekat dál, když už nic neříkají, když stojí na místě, odpověď nemají? 17 Je tedy řada na mně, já teď promluvím, teď zas já vyslovím své mínění. 18 Jsem totiž přímo přeplněný slovy, duch mi roztahuje všechny vnitřnosti. 19 Jak víno bez průduchu jsou mé útroby, jak nové měchy plné k prasknutí. 20 Musím promluvit, abych si ulevil, otevřu ústa a odpovím! 21 Nikomu jistě nebudu stranit, nikomu nechci lichotit. 22 Lichotit totiž ani neumím – to by mě můj Stvořitel rychle odstranil!“

Bible Kralická

1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál, 2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha. 3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba. 4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on. 5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém. 6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého. 7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost. 8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné. 9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu. 10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své. 11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči, 12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho. 13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk. 14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati. 15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova. 16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více, 17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já. 18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého. 19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se. 20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu. 21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu. 22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

Elihu

1 So these three men stopped answering Job, because he was righteous in his own eyes. 2 But Elihu son of Barakel the Buzite, of the family of Ram, became very angry with Job for justifying himself rather than God. 3 He was also angry with the three friends, because they had found no way to refute Job, and yet had condemned him.^[1] 4 Now Elihu had waited before speaking to Job because they were older than he. 5 But when he saw that the three men had nothing more to say, his anger was aroused. 6 So Elihu son of Barakel the Buzite said: ‘I am young in years, and you are old; that is why I was fearful, not daring to tell you what I know. 7 I thought, “Age should speak; advanced years should teach wisdom.” 8 But it is the spirit^[2] in a person, the breath of the Almighty, that gives them understanding. 9 It is not only the old^[3] who are wise, not only the aged who understand what is right. 10 ‘Therefore I say: listen to me; I too will tell you what I know. 11 I waited while you spoke, I listened to your reasoning; while you were searching for words, 12 I gave you my full attention. But not one of you has proved Job wrong; none of you has answered his arguments. 13 Do not say, “We have found wisdom; let God, not a man, refute him.” 14 But Job has not marshalled his words against me, and I will not answer him with your arguments. 15 ‘They are dismayed and have no more to say; words have failed them. 16 Must I wait, now that they are silent, now that they stand there with no reply? 17 I too will have my say; I too will tell what I know. 18 For I am full of words, and the spirit within me compels me; 19 inside I am like bottled-up wine, like new wineskins ready to burst. 20 I must speak and find relief; I must open my lips and reply. 21 I will show no partiality, nor will I flatter anyone; 22 for if I were skilled in flattery, my Maker would soon take me away.