Žalm 142 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

VOLÁM K HOSPODINU, ÚPÍM

1 Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni. 2 Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím, 3 před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám. 4 Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili. 5 Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči. 6 Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých! 7 Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já. 8 Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.

Bible, překlad 21. století

1 Poučný žalm Davidův. Jeho modlitba, když byl v jeskyni.^[1] 2 K Hospodinu volám s úpěním, k Hospodinu volám, žadoním! 3 Vylévám před ním svoje starosti, své trápení mu svěřuji. 4 Na duchu klesám slabostí, ty ale o mé stezce víš! Na cestě, kterou se ubírám, na mě nastražili past. 5 Pohleď k mé pravici, všimni si: nezná se ke mně ani jediný! Kdybych chtěl utéci, nemám kam, nikdo se o mě nestará! 6 K tobě zní moje volání: Ty, Hospodine, jsi má skrýš, můj úděl na zemi mezi živými! 7 Vyslechni prosím moje volání – jsem už úplně zoufalý! Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají, jsou příliš silní – na ně nestačím! 8 Vyveď mou duši z vězení, abych tvé jméno mohl oslavit! Tehdy mě spravedliví obklopí, až mi své dobrodiní projevíš.

Bible Kralická

1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. 2 Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím. 3 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji. 4 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli. 5 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj. 6 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých. 7 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

A maskil of David. When he was in the cave. A prayer.

1 I cry aloud to the Lord; I lift up my voice to the Lord for mercy.^[1] 2 I pour out before him my complaint; before him I tell my trouble. 3 When my spirit grows faint within me, it is you who watch over my way. In the path where I walk people have hidden a snare for me. 4 Look and see, there is no-one at my right hand; no-one is concerned for me. I have no refuge; no-one cares for my life. 5 I cry to you, Lord; I say, ‘You are my refuge, my portion in the land of the living.’ 6 Listen to my cry, for I am in desperate need; rescue me from those who pursue me, for they are too strong for me. 7 Set me free from my prison, that I may praise your name. Then the righteous will gather about me because of your goodness to me.