1 Žalm Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám! 2 Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť. 3 Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku, 4 nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci. 5 Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, jeto pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit. 6 Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova. 7 Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti. 8 K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti, 9 ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností! 10 Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu!
Žalm 141
Bible, překlad 21. století
1Žalm Davidův. Volám tě, Hospodine, ke mně pospíchej, vyslyš můj hlas, když volám tě!2Kéž je má modlitba před tebou kadidlem, večerní obětí kéž jsou mé ruce zvednuté!3K mým ústům, Hospodine, postav stráž, bránu mých rtů prosím chraň.4Nenech mé srdce ke zlu zamířit, ať se neúčastním skutků ničemných s lidmi, kteří jsou zločinci – ať ani neokusím jejich lahůdky!5Ať mě spravedlivý třeba i bije, jen ať jsem napomínán přítelem, ať mi však hlavu nemažou ničemové – proti jejich zločinům stále modlím se!6Až jejich vůdcové budou svrženi ze skály, jak dobře mluvil jsem, všichni poznají.7Jako když oráč rozčísne brázdu v zemi, poletí jejich[1] kosti do chřtánu podsvětí!8Já k tobě, Hospodine, Pane, upírám oči, na tebe spoléhám, nenech mě zahynout!9Chraň mě před pastí, kterou mi nastražili, před léčkami těch zločinců!10Ničemové ať padnou do svých vlastních sítí – já zatím uniknu!
Žalm 141
Bible Kralická
1Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.2Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.3Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.4Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.5Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.6Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.7Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.8Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.9Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.10Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.
Žalm 141
Slovo na cestu
Kapitola není v tomto překladu dostupná.
Žalm 141
New International Version
A psalm of David.
1I call to you, Lord, come quickly to me; hear me when I call to you.2May my prayer be set before you like incense; may the lifting up of my hands be like the evening sacrifice.3Set a guard over my mouth, Lord; keep watch over the door of my lips.4Do not let my heart be drawn to what is evil so that I take part in wicked deeds along with those who are evildoers; do not let me eat their delicacies.5Let a righteous man strike me – that is a kindness; let him rebuke me – that is oil on my head. My head will not refuse it, for my prayer will still be against the deeds of evildoers.6Their rulers will be thrown down from the cliffs, and the wicked will learn that my words were well spoken.7They will say, ‘As one ploughs and breaks up the earth, so our bones have been scattered at the mouth of the grave.’8But my eyes are fixed on you, Sovereign Lord; in you I take refuge – do not give me over to death.9Keep me safe from the traps set by evildoers, from the snares they have laid for me.10Let the wicked fall into their own nets, while I pass by in safety.