Žalm 132 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

HOSPODINE, ROZPOMEŇ SE NA DAVIDA

1 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči, 2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu: 3 „Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože, 4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí, 5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“ 6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích. 7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou. 8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci! 9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají. 10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného. 11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost – nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn. 12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“ 13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo: 14 „To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím. 15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem. 16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat. 17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo. 18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“

Bible, překlad 21. století

1 Poutní píseň. Pamatuj, Hospodine, na Davida i na všechno, co podstoupil – 2 na to, co Hospodinu přísahal, když Mocnému Jákobovu složil slib: 3 „Jistěže nevejdu do svého domu, na svoje lůžko nelehnu, 4 svým očím nedovolím usnout, svým víčkům nedám poklesnout, 5 dokud nenajdu domov Hospodinu, příbytek Jákobovu Mocnému.“ 6 O jeho Truhle jsme v Efratě slyšeli, nalezli jsme ji v kraji Jearim.^[1] 7 K jeho příbytku pojďme již, klaňme se u jeho podnoží! 8 „Povstaň, Hospodine, ke svému spočinutí, společně s Truhlou síly tvé! 9 Tví kněží ať jsou spravedlností oděni, tvoji věrní ať jásají! 10 Pro Davida, služebníka svého, neodmítej svého pomazaného!“^[2] 11 Hospodin Davidovi věrně přísahal, co nechce nikdy odvolat: „Jeden z tvých vlastních potomků dosedne po tobě na tvůj trůn. 12 Když tvoji synové mou smlouvu zachovají a má svědectví, jimž je vyučím, i jejich synové na věky věků dosednou na tvůj trůn.“^[3] 13 Hospodin si přece Sion zvolil, oblíbil si jej za svůj příbytek: 14 „Zde je mé spočinutí na věčné věky, zde budu přebývat, jak toužil jsem! 15 Štědře požehnám jeho zásoby, jeho chudé chlebem nasytím, 16 jeho kněží obléknu spasením, jeho věrní budou jásat radostí! 17 Zde nechám vyrůst roh Davidův, o svíci svého pomazaného se postarám. 18 Jeho nepřátele obléknu v hanbu, na jeho hlavě však zazáří koruna.“^[4]

Bible Kralická

1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho, 2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka: 3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého, 4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati, 5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu. 6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských. 7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho. 8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé. 9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují. 10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého. 11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj. 12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé. 13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka: 14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil. 15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím, 16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou. 17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému. 18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

A song of ascents.

1 Lord, remember David and all his self-denial. 2 He swore an oath to the Lord, he made a vow to the Mighty One of Jacob: 3 ‘I will not enter my house or go to my bed, 4 I will allow no sleep to my eyes or slumber to my eyelids, 5 till I find a place for the Lord, a dwelling for the Mighty One of Jacob.’ 6 We heard it in Ephrathah, we came upon it in the fields of Jaar:^[1] (1Pa 13,5; 1Pa 13,6) 7 ‘Let us go to his dwelling-place, let us worship at his footstool, saying, 8 “Arise, Lord, and come to your resting-place, you and the ark of your might. 9 May your priests be clothed with your righteousness; may your faithful people sing for joy.” ’ 10 For the sake of your servant David, do not reject your anointed one. 11 The Lord swore an oath to David, a sure oath he will not revoke: ‘One of your own descendants I will place on your throne. 12 If your sons keep my covenant and the statutes I teach them, then their sons shall sit on your throne for ever and ever.’ 13 For the Lord has chosen Zion, he has desired it for his dwelling, saying, 14 ‘This is my resting-place for ever and ever; here I will sit enthroned, for I have desired it. 15 I will bless her with abundant provisions; her poor I will satisfy with food. 16 I will clothe her priests with salvation, and her faithful people shall ever sing for joy. 17 ‘Here I will make a horn^[2] grow for David and set up a lamp for my anointed one. 18 I will clothe his enemies with shame, but his head shall be adorned with a radiant crown.’