1Tvým svatým ale zářilo to nejjasnější světlo; Egypťané je slyšeli, ale jejich podobu neviděli, a tak je blahoslavili, že netrpěli těmi ranami.2Byli vděční, že se jim nemstí za dřívější křivdy, a prosili je o odpuštění za předešlé spory.3Svému lidu jsi místo temnot dal ohnivý sloup jako průvodce neznámou cestou a jako neškodné slunce pro jejich slavnou pouť.4Ti druzí však o světlo po zásluze přišli a byli uvězněni v temnotách, neboť drželi v zajetí tvé syny, skrze něž měl svět dostat neporušitelné světlo Zákona.
Pobití egyptských prvorozených
5Když se Egypťané rozhodli zabíjet nemluvňata svatých, takže se zachránilo jen jediné odložené dítě, za trest jsi jim vzal množství jejich dětí a velkou vodou jsi zahubil všechny společně.6O té noci se naši otcové dozvěděli předem, aby byli dobré mysli, když jasně poznali, jakým přísahám uvěřili.7Tvůj lid očekával záchranu spravedlivých i zkázu nepřátel,8neboť čím jsi potrestal protivníky, tím jsi nás k sobě povolal a oslavil.9Svaté děti ušlechtilých totiž tajně přinášely oběti a jednomyslně se zavázaly Božím zákonem, že svatí budou rovným dílem sdílet tentýž dobrý i zlý úděl. Už předem zpívali otcovské chvalozpěvy10a ozvěnou jim zněl neladný křik nepřátel, když se k nim nesl jejich žalostný pláč nad dětmi.11Stejným trestem byl potrestán otrok i pán a člověk z lidu trpěl stejně jako král.12Všem bez výjimky zemřelo toutéž smrtí tolik lidí, že to nešlo spočítat. Živí je nestačili ani pohřbívat, protože naráz padl nejcennější díl jejich potomstva.13Kvůli svým kouzlům nechtěli ničemu věřit, až při ztrátě prvorozenců ale uznali, že tento lid je Boží syn.14Když všude vládlo hluboké ticho a noc ve svém běhu dospěla do půli,15vyrazilo tvé všemohoucí slovo od královského trůnu z nebe jako lítý válečník do země odsouzené k záhubě,16třímající tvůj neodvolatelný rozkaz jako ostrý meč. Stanulo tam a naplnilo vše smrtí, stálo na zemi a dotýkalo se nebe.17Egypťany náhle vyděsily strašné přízraky ve snách a dolehl na ně nečekaný strach.18Leželi polomrtví jeden tam a jiný tady a bylo jasně vidět, proč umírají.19Ty děsivé sny je předem varovaly, aby až budou hynout, věděli, proč trpí.
Zkouška na poušti
20Smrtelná zkouška se ovšem dotkla i spravedlivých, takže jich velmi mnoho padlo na poušti. Boží hněv ale netrval dlouho,21neboť do boje přispěchal bezúhonný muž[1] a jako zbroj své služby přinesl modlitbu a kadidlovou oběť smíření. Postavil se hněvu a učinil přítrž neštěstí, a tak se prokázal jako tvůj služebník.22Nepřemohl rozlícení tělesnou silou ani účinkem zbraní, ale podmanil si mstitele slovem, když mu připomněl smlouvy a přísahy dané otcům.23Když už se mrtví vršili na hromadách, postavil se doprostřed, zastavil Boží hněv a odřízl mu cestu k živým.24Na jeho splývavém rouchu byl totiž celý svět; slavná jména otců vyryta na čtyřech řadách kamenů[2] a tvá velebnost na koruně vsazené mu na hlavu.[3]25Před tímto anděl zhouby couvl, toho se polekal, neboť už pouhá zkouška hněvu stačila.