1Veliké jsou tvé soudy, Hospodine, a těžko vysvětlitelné; nepoučené duše proto zbloudily.2Bezbožníci si mysleli, že mají svatý národ v hrsti, sami však byli vězni temnot a zajatci dlouhé noci,[1] leželi zamčeni pod svými střechami, vypovězeni od věčné prozřetelnosti.3Domnívali se, že jsou se svými tajnými hříchy skryti pod temnou rouškou zapomnění, byli však rozehnáni v strašném zděšení a lekali se přeludů.4Ani nejskrytější úkryt je před strachem nechránil, ozývaly se kolem nich děsivé zvuky a objevovaly se temné přízraky se zachmuřenou tváří.5Sebesilnější oheň nestačil, aby jim dal světlo, ani zářící pochodně hvězd nedokázaly prozářit onu hroznou noc.6Svítil jim jen děsuplný samovznícený oheň a oni v té hrůze pokládali to, co viděli, za ještě horší než to, co vidět nemohli.7Jejich kouzelnické čáry byly bezmocné a namyšlený rozum zůstal zahanben.8Neboť ty, kdo slibovali, že vypudí obavy a neklid z ochořelých duší, samotné ochromil směšný strach.9I když je neděsilo nic hrozného, tolik se lekali lezoucí havěti a hadího syčení,10že umírali hrůzou a neodvážili se ani hledět do vzduchu, před kterým nelze nikam uniknout.11Špatnost je totiž zbabělá a odsuzuje sama sebe; tíživým svědomím si stále přidělává potíže.12Strach přece není nic než odmítnutí pomoci, kterou rozum nabízí.13Jak v lidském nitru slábne očekávání, tak roste mučivý strach z neznámé příčiny.14Oni však spali všichni stejným spánkem v noci, jež byla jinak zcela bezmocná, neboť vzešla z nitra bezmocného pekla.15Tu je stíhaly obludné přízraky, tu zas byli ochromeni malomyslností, přepadeni náhlým a nečekaným zděšením.16A tak se každý z nich zhroutil tam, kde byl, a byl uvězněn v neuzamčeném žaláři.17Ať to byl rolník, pastevec nebo dělník pachtící se v pustině, každý byl dostižen neodvratitelným osudem, spoután v temnotě tímtéž řetězem.18Šum větru i libý zpěv ptáků v hustém větvoví, spád mohutného proudu vody19či hrubý rachot padajícího kamení, nevídaný běh hopsavé zvěře, ryk nejdravějších šelem či ozvěna v horských jeskyních – to vše je ochromovalo strachem.20Celý svět byl ozařován zářivým světlem a setrvával v nerušeném díle,21jen nad nimi se prostírala tíživá noc, obraz temnoty, jež je měla pohltit – oni však sami sebe tížili ještě víc!