1Bezbožné však stíhal nelítostný hněv až do konce, neboť Bůh předem věděl, co budou konat:2že dovolí lidu odejít a rychle je pošlou pryč, ale pak si to rozmyslí a budou je pronásledovat.3Neboť ještě drželi smutek, ještě truchlili na hrobech zemřelých, když v tom se hloupě rozhodli jinak a ty, které sami s prosbami vyhnali, nyní pronásledovali jako uprchlíky.4K tomuto konci je vlekl spravedlivý osud; způsobil, že zapomněli, co se stalo, aby dovršili trest, který v jejich mukách ještě chyběl.5Tvůj lid tak prožil nevídanou pouť, oni však našli nebývalou smrt.6Celé stvoření se ve své podstatě znovu přetvářelo v poslušnosti tvým příkazům, aby se tvým dětem nestalo nic zlého.7Ukázal se oblak, který zastiňoval tábor, a tam, kde dříve byla voda, se vynořila souš – průchodná cesta skrze Rudé moře, travnatá pláň z divokých vln.8Celý národ tudy prošel pod záštitou tvé ruky a viděl podivuhodné zázraky.9Vždyť se pásli jako koně, skotačili jako beránci a chválili tě, Hospodine, žes je vysvobodil.10Pamatovali si totiž ještě, co se dělo v jejich vyhnanství: jak země místo zvířat zplodila komáry a řeka místo ryb vychrlila samé žáby.11Později uviděli i nový způsob zrození ptáků, když si ve své žádostivosti začali žádat lahůdky.12Pro jejich uspokojení jim totiž z moře vzešly křepelky.
Provinění a trest Egypťanů
13Ony tresty však hříšníky nestihly bez varování: předcházelo je strašné blýskání. Právem trpěli za vlastní špatnosti, neboť se chovali k cizincům s nejkrutější záští.14Jiní totiž neznámé příchozí jen nepřijímali, tito však zotročili hosty, kteří jim prokazovali dobrodiní.[1]15Ti první tedy budou souzeni jen za to, že přijali cizince nepřátelsky;16tito však nejprve slavnostně přijali osoby, které měly stejná práva jako oni, ale pak je začali trápit ukrutnými robotami.17Byli proto zasaženi slepotou jako tamti u dveří spravedlivého Lota,[2] když je obklopila hluboká temnota a každý tápal kudy do vlastních dveří.
Živly jsou k službám Hospodinu
18Jako když tóny loutny tvoří akordy, přitom však zůstávají samy bez změny, tak se mezi sebou přeskupují živly. To vše je zcela zřejmé při pohledu na minulé děje:19Suchozemští tvorové se změnili na vodní, a ti plovoucí vylezli na zem.20Oheň ve vodě ještě zesílil svou moc a voda zapomněla na svou hasivost.[3]21Plameny však nesežehly tělo křehkých tvorů, kteří jimi procházeli, ani neroztál snadno rozpustný nebeský pokrm, ledu podobný.22V tom všem jsi, Hospodine, povýšil a oslavil svůj lid; neopustils jej, ale vždy a všude jsi jej podpořil!