1Byli proto po zásluze potrestáni takovýmito zvířaty a potrápeni množstvím havěti.2Ke svému lidu jsi však namísto trestu byl laskavý, a abys uspokojil jejich touhu, přichystals jim k jídlu křepelky jako zvláštní lahůdku.3Jedni tedy, i když prahli po pokrmu, kvůli ohavnosti zvířat na ně poslaných ztratili sebemenší chuť. Druzí zatím, i když dočasně strádali, okusili dokonce zvláštní lahůdku.4Na jejich utlačovatele měla přijít neúprosná bída, a těm druhým se jen mělo ukázat, jaká muka jejich nepřátele postihla.
Hadi na poušti
5Vždyť když je napadla strašlivá divá zvěř a hynuli uštknutím svíjejících se hadů, tvůj hněv netrval až do konce –6pro výstrahu byli vystrašeni jenom na chvilku, protože měli znamení spásy[1] na připomínku přikázání tvého Zákona.7Kdo se k němu obrátil, nebyl zachráněn tím, co viděl, ale tebou, Spasitelem všech.8I tím jsi naše nepřátele přesvědčil, že ty sám zachraňuješ ze všech neštěstí.9Neboť je zabíjely štípance od much a kobylek a nenašel se pro ně lék, neboť zasluhovali právě tento trest.10Tvé syny však ani zuby jedovatých hadů nepřemohly, neboť jsi je ve svém milosrdenství uzdravil.11Byli bodáni, aby si připomněli tvé výroky, rychle však byli zachraňováni, aby neupadali do hlubokého zapomnění a o tvé dobrodiní nepřišli.12Nevyléčila je bylina ani žádný obklad, ale tvé slovo, Hospodine, které uzdravuje všechny.13Vždyť máš moc nad životem i smrtí, přivádíš k branám podsvětí a také odtud vyvádíš.14Člověk ve své ničemnosti dokáže zabít, avšak dech, který vyšel, už zpět nevrátí, tak jako nemůže vysvobodit zajatou duši.
Z nebe přichází zkáza i záchrana
15Uniknout tvé ruce je nemožné;16když tě bezbožníci odmítali znát, potrestal jsi je svým silným ramenem: stíhaly je neobvyklé deště, kroupy a hrozné bouře a vybíjel je blesk.17Kupodivu ten oheň nejvíce působil ve vodě, která ho jinak uháší – spravedlivým totiž pomáhá celý vesmír!18Občas se plamen krotil, aby nespálil zvířata vyslaná proti bezbožným a aby oni při pohledu na to chápali, že je stíhá Boží soud.19Jindy zas vzplanul i ve vodě a silněji než běžný oheň, aby zničil plody nespravedlivé země.20Svůj lid jsi však naopak živil andělským pokrmem a dal jsi jim bez práce hotový chléb z nebe předčící všechny rozkoše a uspokojující všechny chutě.21Tato tvá podpora ukázala tvou náklonnost k tvým dětem a podle touhy toho, kdo ji přijímal, se mana měnila v to, co si kdo přál.22Pokrm podobný sněhu a ledu[2] odolal žáru a neroztál, aby poznali, že oheň planoucí v krupobití a blýskající v lijácích ničí úrodu nepřátel,23jindy však nevyužívá své moci, aby se spravedliví mohli nasytit.24Stvoření totiž slouží tobě, svému Tvůrci: rozněcuje se, aby ztrestalo nespravedlivé, a utišuje se ve prospěch těch, kdo spoléhají na tebe.25Proto se i tehdy všemu přizpůsobovalo a sloužilo tvé štědrosti, která vše živí, podle přání těch, kdo byli v nouzi.26Tvoji synové, které, Hospodine, miluješ, totiž měli pochopit, že člověk nežije díky úrodě, ale že tvé slovo pečuje o ty, kdo věří v tebe.27Vždyť co ani oheň nezničil, jednoduše tálo, když to jen letmo zahřál sluneční paprsek,28abychom poznali, že máme vstávat před svítáním, abychom ti vzdali dík a modlili se k tobě, než se rozední.29Nevděčníkova naděje roztaje jako zimní led, jako přebytečná voda odteče.