Kostenlos anmelden

Psalm 90

Neue evangelistische Übersetzung



1 Ein Gebet von Mose, dem Mann Gottes. Herr, in jeder Generation warst du unsere Wohnung. 2 Noch ehe die Berge geboren waren / und die ganze Welt in Wehen lag, / warst du, Gott, da / und bleibst in alle Ewigkeit. 3 Du machst die Menschen wieder zu Staub / und sprichst: "Ihr Menschenkinder, kehrt zurück!" 4 Denn tausend Jahre sind für dich wie der Tag, der gestern verging, / und wie eine Wache in der Nacht.[1] 5 Du schwemmst sie hinweg, es ist wie ein Schlaf. / Sie gleichen dem Gras, das am Morgen sprosst: 6 Am Morgen blüht und wächst es auf, / am Abend ist es welk und verdorrt. 7 Durch deinen Zorn vergehen wir, / durch deinen Grimm sind wir bestürzt. 8 Unsere Sünden liegen offen vor dir; / was wir versteckt haben, bringst du ans Licht. 9 All unsere Tage schwinden durch deinen Zorn, / und unsere Jahre vergehen wie ein Geräusch. 10 Unser Leben enthält siebzig Jahre, / vielleicht achtzig bei guter Kraft. / Und was uns bedeutsam erscheint, / ist Mühe und Last. / Denn schnell geht es vorbei, / und wir fliegen davon. 11 Wer kennt denn die Macht deines furchtbaren Zorns, / wer rechnet denn wirklich damit? 12 So lehre uns denn zählen unsere Tage, / damit Weisheit unser Wesen bestimmt. 13 Kehr doch wieder um, Jahwe! Wie lange zürnst du noch? / Hab Erbarmen mit uns, deinen Dienern. 14 Sättige uns mit deiner Güte am Morgen, / dann sind unsre Tage mit Freude und Jubel erfüllt. 15 Erfreue uns so viele Tage, wie du uns niedergebeugt hast, / so viele Jahre, wie das Elend um uns war. 16 Lass an deinen Dienern sichtbar werden, was du tust, / an ihren Kindern deine Herrlichkeit! 17 Herr, unser Gott, zeig uns deine Freundlichkeit, / lass unsre Arbeit nicht vergeblich sein, / ja, lass gelingen, was wir tun! 

Psalm 90

Český ekumenický překlad



1  Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení!  2  Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože.  3  Ty člověka v prach obracíš, pravíš: „Zpět, synové Adamovi!“  4  Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka.  5  Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno:  6  zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne.  7  Pro tvůj hněv spějeme k svému konci zděšeni tvým rozhořčením.  8  Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy.  9  Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta.  10  Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.  11  Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál?  12  Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.  13  Vrať se, Hospodine! Ještě dlouho se chceš hněvat ? Měj se svými služebníky soucit,  14  nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny své dny se budeme radovat a plesat.  15  Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám zle vedlo.  16  Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo a tvá důstojnost na jejich synech!  17  Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným!