1Ein Lehrgedicht. Für Asaf.[1]
Gott, hast du uns für immer verstoßen? / Warum ist dein Zorn auf deine Herde so groß? / (Ps 50,1)2Denk an deine Gemeinde, die du einst erworben hast, / die du als Stamm für dein Erbteil erlöstest! / Denk an den Zionsberg, auf dem du wohnst!3Komm doch und sieh dir diese ewigen Ruinen an! / Alles hat der Feind im Heiligtum zerstört.4In deiner Versammlungsstätte haben deine Feinde gebrüllt / und dort ihre Siegeszeichen hingestellt.5Sie haben sich benommen wie die Axt im Walddickicht.6Und jetzt sind alle Schnitzereien / zerschlagen mit Hacken und Beilen.7In deinem Heiligtum haben sie Feuer gelegt, / die Wohnung deines Namens bis auf den Grund entweiht.8Sie sagten sich: "Lasst uns sie alle vernichten!" / Alle Gottesstätten im Land haben sie niedergebrannt.9Wir sehen keine Zeichen für uns. / Kein Prophet ist mehr da. / Keiner weiß, wie lange das noch geht.10Bis wann, Gott, darf der Bedränger noch höhnen, / der Feind deinen Namen lästern immerfort?11Warum hältst du deine Hand zurück und greifst nicht ein? / Zieh sie doch aus deinem Gewand und mach ihnen endlich ein Ende!12Dennoch ist Gott von alters her mein König, / der Rettungstaten auf der Erde vollbringt.13Mit deiner Macht hast du das Meer geteilt, / zerschmettert die Köpfe der Seeungeheuer.14Dem Leviatan[2] hast du die Köpfe zerschlagen / und gabst ihn den wilden Tieren zum Fraß.15Du hast Quellen und Bäche sprudeln lassen / und mächtige Ströme zum Versiegen gebracht.16Dein ist der Tag, dein auch die Nacht. / Mond und Sonne setztest du ein.17Du hast die Grenzen der Erde bestimmt, / Sommer und Winter hast du gemacht.18Jahwe, denk doch daran: Der Feind hat dich verhöhnt. / Ein gottloses Volk hat deinen Namen verachtet.19Gib deine Taube doch nicht den Raubtieren preis! / Vergiss dein armes Volk nicht für immer!20Blick hin auf deinen Bund! / Denn in den dunklen Winkeln im Land herrscht die rohe Gewalt.21Lass den Bedrückten nicht beschämt weggehen! / Lass den Gebeugten, lass den Armen deinen Namen loben!22Steh auf, Gott, und verschaffe dir Recht! / Bedenk, wie diese Toren dich täglich verspotten.23Vergiss nicht das Geschrei deiner Gegner, / ihr ständiges Getöse gegen dich!
Psalm 74
Český ekumenický překlad
BOŽE, ZANEVŘEL JSI NA NÁS NATRVALO?
1 Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš. 2 Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš. 3 Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil. 4 Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili. 5 Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů, 6 nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem. 7 Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi. 8 V srdci si řekli: „Jejich rod úplně vyhubíme !“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi. 9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde. 10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno? 11 Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi! 12 Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy. 13 Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy, 14 rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře, 15 rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky. 16 Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce, 17 ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu. 18 Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno. 19 Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň, 20 přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země. 21 Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno! 22 Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně. 23 Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!