Psalm 73

Neue evangelistische Übersetzung

Drittes Buch: Das scheinbare Glück der Gottlosen

1 Ein Psalmlied von Asaf. Ich weiß, Gott ist gut zu Israel, / zu denen mit reinem Gewissen. 

2 Aber ich, ich wäre fast gestolpert, / um ein Haar wäre ich gestürzt. 

3 Als ich sah, wie gut es den Gottlosen ging, / wurde ich selbst auf die Maulhelden neidisch. 

4 Sie leiden keine Qualen, / sie sind gesund und wohlgenährt. 

5 Sie sind frei von den Lasten gewöhnlicher Menschen / und werden nicht mit den anderen geplagt. 

6 Darum tragen sie ihren Stolz wie eine Kette am Hals, / Gewalt umhüllt sie wie ein Gewand. 

7 Aus dem Fett glotzt ihr Auge hervor, / Einbildungen überfluten ihr Herz. 

8 Höhnisch und boshaft reden sie, / setzen zynisch Menschen unter Druck. 

9 Sie reißen ihr Maul bis zum Himmel hin auf, / ihre Zunge verschont nichts auf der Erde. 

10 Darum läuft selbst Gottes Volk ihnen nach / und lauscht begierig auf ihr Geschwätz. 

11 "Gott merkt ja doch nichts", sagen sie. / "Wie will der Höchste das wissen?" 

12 Ja, das sind die, die Gott verachten; / ungestört mehren sie ihre Macht. 

13 Ganz umsonst hielt ich mein Herz rein, / wusch in Unschuld meine Hände; 

14 war ich doch geplagt den ganzen Tag / und bin jeden Morgen schon gestraft. 

15 Hätte ich gesagt: "Ich will ebenso reden!", / dann hätte ich die Generation deiner Kinder verraten. 

16 Da dachte ich nach, um das zu begreifen. / Es war eine große Mühe für mich, 

17 bis ich in Gottes Heiligtum ging / und dort ihr Ende bedachte. 

18 Ja, du stellst sie auf rutschigen Grund / und stürzt sie in ihr Verderben. 

19 Wie plötzlich waren sie vor Entsetzen erstarrt, / sie alle nahmen ein Ende mit Schrecken. 

20 Wie einen Traum nach dem Erwachen, / so verachtest du, Herr, / wenn du aufstehst, ihr Bild. 

21 Als mein Herz verbittert war / und ich stechenden Schmerz in den Nieren verspürte, 

22 da war ich dumm und ohne Verstand, / wie ein Stück Vieh stand ich vor dir. 

23 Trotzdem bleibe ich immer bei dir. / Du hältst mich an der rechten Hand. 

24 Mit deinem Rat leitest du mich / und nimmst mich am Ende in Ehren auf. 

25 Wen hab ich im Himmel außer dir? / Und neben dir wünsch ich mir nichts auf der Erde. 

26 Auch wenn ich Leib und Leben verliere, / bleibt Gott auf ewig der Fels meines Herzens und mein Teil. 

27 Ja, wer sich fern von dir hält, geht zugrunde. / Du bringst jeden zum Schweigen, der dir die Treue bricht. 

28 Doch mir tut Gottes Nähe gut. / Ich fand meine Zuflucht bei Jahwe, dem Herrn. / Nun will ich erzählen von all deinem Tun. 

© 2024 by Karl-Heinz Vanheiden (Textstand 2024.07)
www.derbibelvertrauen.de

Psalm 73

Český ekumenický překlad

Třetí kniha žalmů - JAK JE BŮH DOBRÝ K IZRAELI

1  Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!  

2  Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty,  

3  neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí.  

4  Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí,  

5  nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé.  

6  Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí.  

7  Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce.  

8  Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé.  

9  Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi.  

10  A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem.  

11  Říkávají: „Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?“  

12  Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění.  

13  Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?  

14  Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán.  

15  Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ věrolomně bych opustil pokolení tvých synů.  

16  Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo.  

17  Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec.  

18  Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš.  

19  Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč, zajdou  

20  jako sen po procitnutí; Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až je probudíš.  

21  Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví,  

22  byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.  

23  Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici,  

24  povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.  

25  Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.  

26  Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.  

27  Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.  

28  Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.  

© 2001 Česká biblická společnost