Kostenlos anmelden

Psalm 119

Neue evangelistische Übersetzung



1 [1] Glücklich die, die ohne Tadel sind! / Sie leben in Jahwes Gesetz![2] 2 Glücklich solche, die halten, was er verordnet[3] hat! / Mit ganzem Herzen suchen sie ihn. 3 Sie werden kein Unrecht mehr tun, / denn sie gehen gern auf Gottes Weg.[4] – 4 Ja, du hast uns Vorschriften[5] gemacht, / damit wir sie ernsthaft befolgen. 5 Gern würde ich beständig sein / im Hören auf dein Gesetz.[6] 6 Dann muss ich mich nicht schämen, / wenn mein Blick auf deine Gebote[7] fällt. – 7 Ich preise dich mit ehrlichem Herzen, / wenn ich die Bestimmungen[8] lerne, in denen sich deine Gerechtigkeit zeigt. 8 Deine Gesetze will ich befolgen, / lass mich dabei aber nicht allein! 



9 Wie hält ein junger Mann sein Leben rein? / Indem er tut, was du ihm sagst! – 10 Von ganzem Herzen suche ich dich, / halte mich bei deinem Gebot! 11 Dein Wort[9] habe ich im Herzen verwahrt, / weil ich nicht gegen dich sündigen will. – 12 Ich will dich loben, Jahwe! / Bring mir deine Ordnungen bei! 13 Gern erzähle ich weiter, / was du entschieden hast. 14 Es macht mir Freude zu tun, was du sagst, / mehr als aller Reichtum Freude macht. 15 Über deine Gebote denke ich nach, / und ich achte auf deinen Weg.[10] 16 An deinen Ordnungen habe ich Lust, / und deine Worte[11] vergesse ich nicht. 



17 Sei gut zu deinem Diener, / dann lebe ich auf und halte dein Wort. 18 Öffne du mir die Augen, / damit ich erkenne die Wunder in deinem Gesetz. – 19 Ich bin nur ein Gast, ein Fremder im Land: / Verweigere mir deine Gebote nicht! 20 Ich verzehre mich vor Verlangen danach, / ich sehne mich immer nach deinem Gesetz. – 21 Die Überheblichen hast du bedroht. / Ja, verflucht ist, wer abweicht von deinem Gebot. 22 Wälze Verachtung und Hohn von mir ab, / denn ich habe gehalten, was du verordnet hast. 23 Mögen auch die Oberen sitzen / und Rat gegen mich halten – dein Diener sitzt über deinem Gebot. 24 An deinen Weisungen freue ich mich. / Sie geben immer guten Rat. 



25 Ich liege ohne Kraft und klebe am Staub; / belebe mich nach deinem Wort! 26 Ich klagte mein Leid und du hörtest mich an. / Belehre mich durch dein Gesetz! 27 Lass mir deine Vorschriften einsichtig sein; / über deine Wunder sinne ich nach. 28 Vor lauter Kummer muss ich weinen: / Richte mich auf nach deinem Wort! – 29 Vom Weg der Lüge halte mich fern! / Beschenke mich mit deinem Gesetz! 30 Ich habe mich für die Wahrheit entschieden, / habe vor mich gestellt dein göttliches Recht. 31 An deinen Anordnungen halte ich fest. / Jahwe, beschäme mich nicht! 32 Auf dem Weg deiner Gebote werde ich gehen, / denn du machst mein Herz dafür weit. 



33 Den Weg deiner Vorschriften zeig mir, Jahwe, / und ich will ihn gehen bis ans Ziel. 34 Gib mir Verstand für dein Gesetz, / ich will es entschieden befolgen! 35 Leite mich auf dem Pfad deiner Gebote! / Denn diesen Weg gehe ich gern. 36 Leg mir deine Vorschriften ans Herz / und nicht den Wunsch nach Gewinn! 37 Wende meine Augen von Eitelkeit ab; / erfrische mich auf deinem Weg! – 38 Halte deinem Diener deine Zusage ein, / die jedem gilt, der Ehrfurcht vor dir hat. 39 Wende ab die Schande, vor der mir so graut! / Doch was du entscheidest, ist gut. – 40 Nach deinen Vorschriften sehne ich mich. / Durch deine Treue belebe mich, Gott. 



41 Jahwe, lass deine Gnade über mich kommen, / die Rettung, wie du sie versprachst, 42 damit ich dem Lästerer antworten kann. / Ich nehme dich bei deinem Wort. 43 Nimm mir bitte nie das Wort der Wahrheit weg, / denn auf deine Urteile verlasse ich mich. – 44 Beständig befolge ich dein Gesetz; / und das will ich allezeit tun! 45 So lebe ich in einem weiten Raum, / denn ich habe deine Befehle erforscht. 46 Ich halte sie selbst den Königen vor / und schäme mich deiner Anordnungen nicht. 47 An deinen Geboten erfreue ich mich, / ich liebe sie sehr, 48 und ich hebe die Hände zu ihnen auf. / Ich denke über deine Ordnungen nach. 



49 Denk an das, was du mir versprachst / und was meine Hoffnung war! 50 In all meinem Elend ist das mir der Trost, / dass dein Wort mich wieder belebt. 51 Gehässig griffen die Stolzen mich an, / doch ich wich nicht ab von deinem Gesetz. 52 Denke ich an dein ewiges Recht, / Jahwe, dann bin ich getrost. 53 Bei all den Gottlosen packt mich der Zorn, / frech verlassen sie dein Gesetz. 54 Deine Ordnungen sind mir wie ein Lied, / solange ich Gast in dieser Welt bin. 55 Auch in der Nacht denke ich an dich, Jahwe, / und auf deine Weisung habe ich Acht. 56 Dass ich deinen Regeln gefolgt bin, / ist mein Geschenk und mein Glück. 



57 Du selbst, Jahwe, bist mein Gewinn, / ich werde mich richten nach deinem Wort. 58 Von ganzem Herzen bitte ich dich, / sei mir gnädig, wie du es zugesagt hast! 59 Ich habe meine Wege überdacht / und lenke meine Schritte zu deiner Weisung zurück. 60 Ich eile und zögere nicht, / deinen Geboten gehorsam zu sein. 61 Fesselt mich auch der Gottlosen Strick, / dein Gesetz vergesse ich nicht. 62 Selbst mitternachts stehe ich auf / und danke für dein gerechtes Gesetz. – 63 Den Gottesfürchtigen bin ich ein Freund, / denen, die deine Befehle befolgen. – 64 Jahwe, deine Güte erfüllt alle Welt. / Lehre mich, deinen Willen zu tun! 



65 Du hast deinem Diener viel Gutes getan, / wie du es mir versprochen hast, Jahwe. 66 Nun lehre mich das Gute zu verstehen, / denn ich glaube deinem Gebot. 67 Ich irrte, bevor ich gedemütigt war, / jetzt aber halte ich mich an dein Wort. 68 Gut bist du und Gutes tust du, / bring mir deine Ordnungen bei! 69 Man hat mich besudelt, mit Lügen behängt, / doch ich halte dein Gebot von ganzem Herzen fest. 70 Das Herz der Stolzen ist stumpf und fett, / doch ich erfreue mich an deinem Gesetz. 71 Es war gut für mich, dass ich gedemütigt wurde, / so lernte ich deine Ordnungen neu. 72 Die Weisung aus deinem Mund gilt mir mehr / als Berge von Silber und Gold. 



73 Du hast mich mit deinen Händen gemacht; / hilf mir zu verstehen, was du willst! 74 Die Deinen sehen mich und freuen sich, / denn ich verlasse mich auf dein Wort. 75 Ich erkannte: Jahwe, deine Urteile sind gerecht, / zu Recht hast du mich niedergebeugt. 76 Nun gebe deine Gnade mir Trost, / denn du hast deinem Diener zugesagt, 77 dass dein Erbarmen mein Leben erhält, / denn dein Gesetz ist meine Lust. – 78 Bring doch die schamlosen Lügner zu Fall, denn sie haben mir böse Unrecht getan! / Ich aber denke über deine Vorschriften nach. 79 Lass die zu mir halten, die dich aufrichtig ehren, / denn denen ist deine Weisung bekannt. 80 Mein Herz weiche nie von deinem Gebot, / nie komme diese Schande über mich! 



81 Meine Seele verzehrt sich nach deinem Heil, / und meine Hoffnung setze ich auf dein Wort. 82 Sehnsüchtig halte ich Ausschau nach dir: / Wann wirst du mich trösten, ja wann? 83 Denn wie ein alter Schlauch hänge ich im Rauch. / Doch deine Ordnungen vergaß ich nicht. 84 Wie viele Tage hat dein Diener noch? / Wann hältst du über meine Verfolger Gericht? 85 Die Stolzen haben mir Gruben gegraben; / dein Gesetz bedeutet ihnen nichts. 86 Doch was du befiehlst, darauf ist Verlass. / Hilf mir, denn sie jagen mich ohne Grund! 87 Sie hätten mich fast vernichtet im Land, / doch ich verlasse dein Gesetz nicht. 88 Sei mir gnädig und belebe mich, / so kann und werde ich deinen Weisungen folgen. 



89 Für immer, Jahwe, / steht dein Wort im Himmel fest. 90 Deine Treue gilt in jeder Generation. / Du hast die Erde gegründet. Sie steht. 91 Nach deinem Willen besteht sie bis jetzt, / denn das All steht bereit, dir zu dienen. – 92 Wäre nicht dein Gesetz meine Lust, / ich wäre im Elend zerstört. 93 Deine Regeln vergesse ich nie, / denn du gabst mir Leben durch sie. 94 Ich bin dein, Herr, rette mich doch! / Ich habe deine Befehle erforscht. 95 Es lauern mir Verbrecher auf, / doch ich gebe auf deine Weisungen Acht. 96 Ich weiß: Auch das Vollkommene hat eine Grenze. / Doch dein Gebot ist völlig unbeschränkt. 



97 Wie sehr liebe ich dein Gesetz! / Es füllt mein Denken den ganzen Tag. 98 Mehr als meine Feinde macht es mich klug, / denn es ist für immer bei mir. 99 Mehr als alle meine Lehrer begreife ich, / weil ich bedenke, was dein Gebot mir sagt. 100 Mehr als die Alten kann ich verstehen, / denn ich achte stets auf dein Gebot. 101 Von jedem Unrecht hielt ich mich fern, / um das zu tun, was du befohlen hast. 102 Von deiner Verordnung wich ich nicht ab, / denn du, du hattest mich belehrt. 103 Wie köstlich sind deine Worte im Mund, / wie Honig bekommen sie mir. 104 Durch dein Gesetz werde ich klug, / und ich hasse jeden krummen Weg. 



105 Dein Wort ist eine Leuchte vor meinem Fuß / und ein Licht auf meinem Weg. 106 Ich habe geschworen und halte es ein, / ich tue, was du festgelegt hast. – 107 Wie bin ich so niedergeschlagen, Jahwe! / Belebe mich nach deinem Wort! 108 Nimm meinen Dank als Opfergabe an, / und lehre mich deine Bestimmungen, Jahwe! 109 Mein Leben ist ständig in Todesgefahr, / doch dein Gesetz vergesse ich nie. 110 Schlingen legen die Bösen mir aus, / doch ich irre nicht ab von deinem Gebot. – 111 Deine Weisung ist mein Schatz für alle Zeit / und große Freude für mein Herz. 112 Entschieden folge ich deinem Wort. / Das soll mein Lohn für alle Zeit sein. 



113 Geteilte Herzen verabscheue ich, / aber dein Gesetz habe ich lieb. 114 Du bist mein Schutz und mein Schild, / auf dein Versprechen verlasse ich mich. 115 Ihr Unheilstifter, macht euch fort! / Ich halte mich an meines Gottes Gebot. 116 Halte mich nach deinem Wort, damit ich leben kann! / In meiner Hoffnung beschäme mich nicht! 117 Bestätige mich, und ich bin befreit! / Ich schaue immer auf dein Gesetz. 118 Wer abweicht von deinem Gebot, den schickst du fort, / denn sein Denken ist Lug und Betrug. 119 Deine Verächter entfernst du wie Müll, / darum habe ich deine Gebote so lieb. 120 Vor deinem Schrecken erschaudert mein Leib; / vor deinen Urteilen fürchte ich mich. 



121 Ich handelte nach Recht und lebte gerecht. / Überlass mich nicht meinen Feinden! 122 Bürge du jetzt für mich, dann wird alles gut, / und die Frechen quälen mich nicht mehr. 123 Meine Augen sehnen sich nach deinem Heil, / nach dem Wort deiner Gerechtigkeit. 124 Lass deine Güte deinem Diener sichtbar sein, / und lehre mich erkennen, was dein Wille ist. 125 Ich bin dein Diener, gib mir Verstand, / dass ich begreife, was dein Wort bezeugt! – 126 Es ist Zeit zum Handeln, Jahwe, / denn viele brechen dein Gesetz. 127 Doch ich liebe dein Gebot / mehr als das allerfeinste Gold. 128 Alle deine Regeln sind für mich recht, / und ich hasse jeden krummen Weg. 



129 Wunderwerke bezeugt mir dein Wort, / darum halte ich daran fest. 130 Wenn deine Worte sich auftun, erleuchten sie uns, / dann finden selbst Unerfahrene Einsicht darin. 131 Ich öffne meinen Mund erwartungsvoll, / denn ich verlange nach deinem Gebot. 132 Sei mir gnädig und wende dich mir zu, / wie du es bei denen tust, die dich lieben. 133 Durch dein gutes Wort mach meine Schritte fest, / und gib keinem Unrecht Macht über mich! 134 Von Bedrückung durch Menschen mache mich frei, / dann halte ich deine Vorschriften fest. 135 Blick freundlich auf mich, deinen Diener, / und bring mir deine Ordnungen bei! 136 Tränen überströmen mein Gesicht, / weil man dein Gesetz hier nicht hält. 



137 Wahrhaftig bist du, Jahwe, / und deine Urteilssprüche sind gerecht. 138 Auch deine Weisungen sind recht, / zuverlässig und bewährt. 139 Weil ich dich liebe, packt mich der Zorn, / denn meine Feinde vergaßen dein Wort. 140 Dein Spruch ist lauter und wahr, / und dein Diener liebt ihn sehr. 141 Ich bin verachtet und gering, / doch deine Regeln vergesse ich nicht. 142 Dein Recht ist ewiges Recht, / und dein Gesetz ist vollkommen wahr. 143 Ich bin getroffen von Sorge und Angst, / doch deine Gebote sind meine Lust. 144 Deine Weisung steht für ewiges Recht. / Gib mir Verständnis, damit ich leben kann! 



145 Ich flehe dich an, Jahwe, erhöre mich doch! / An deine Ordnungen halte ich mich. 146 Ich habe gerufen, befreie mich! / Deiner Weisung gehorche ich. 147 Schon frühmorgens schreie ich zu dir! / Auf dein Wort habe ich gehofft. 148 Selbst in Stunden der Nacht liege ich wach / und grüble nach über dein Wort. 149 In deiner Gnade hör mein Gebet, / belebe mich, Jahwe, gemäß deinem Recht! – 150 Üble Verfolger sind hinter mir her, / von deinem Gesetz sind sie fern. 151 Du aber bist nahe bei mir, Jahwe, / alle deine Gesetze sind wahr. 152 An deinen Geboten erkenne ich, / dass du sie für immer angeordnet hast. 



153 Sieh mein Elend an und befreie mich! / Denn dein Gesetz vergaß ich nie. 154 Sorge du für mein Recht und mache mich frei, / schenk mir das Leben, wie du es versprachst! 155 Deine Hilfe ist den Gottlosen fern, / denn nach deiner Weisung fragen sie nicht. 156 Jahwe, dein Erbarmen ist groß, / mach mir Mut nach deinem Recht. 157 Viele verfolgen und bedrängen mich, / doch ich wich nie von deinen Anordnungen ab. 158 Sah ich Verräter – es ekelte mich an, / denn sie richten sich nicht nach deinem Gesetz. 159 Du siehst, dass ich deine Vorschriften mag. / Belebe mich nach deiner Gnade, Jahwe! 160 Dein ganzes Wort ist verlässlich und wahr, / dein gerechtes Urteil gilt für alle Zeit. 



161 Die Großen verfolgten mich ohne Grund, / doch nur vor deinen Worten bebt mein Herz. 162 Mit jubelnder Freude erfüllt mich dein Wort, / als hätte ich große Beute gemacht. 163 Ich hasse die Lüge und verabscheue sie, / doch dein Gesetz habe ich lieb. 164 Ich preise dich täglich wohl sieben Mal, / denn deine Gerichte sind gut und gerecht. 165 Wer dein Gesetz liebt, hat Frieden und Glück, / kein Hindernis bringt ihn zu Fall. 166 Ich hoffe auf deine Befreiung, Jahwe! / Nach deinen Geboten richte ich mich. 167 Deinen Worten habe ich gerne gehorcht, / ich schloss sie fest in mein Herz. 168 Du gabst mir Gebot und Weisung dazu, / und ob ich gehorche, weißt du genau. 



169 Lass mein Schreien zu dir dringen, Jahwe! / Gib mir Einsicht nach deinem Wort! 170 Mein Flehen komme vor dein Angesicht! / Rette mich gemäß deinem Spruch! 171 Von meinen Lippen erklinge dein Lob, / weil du mich deinen Willen lehrst. 172 Und meine Zunge besinge dein Wort, / denn deine Gebote sind recht. 173 Um mir zu helfen, reich mir deine Hand, / denn deine Weisung hab ich erwählt! 174 Ich sehne mich nach deiner Hilfe, Jahwe. / Und dein Gesetz ist meine Lust. 175 Ich möchte leben und dich loben! / Deine Ordnung helfe mir dabei! 176 Wie ein verlorenes Schaf verirrte ich mich. / Such deinen Diener, denn deine Gebote vergaß ich nicht! 

Psalm 119

Český ekumenický překlad



1  Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.  2  Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem.  3  Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.  4  Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala.  5  Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.  6  Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.  7  Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům.  8  Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! (Bét)  9  Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.  10  Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.  11  Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.  12  Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.  13  Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.  14  Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.  15  O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.  16  Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. (Gimel)  17  Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.  18  Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.  19  Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.  20  V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.  21  Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.  22  Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.  23  I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních,  24  tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci. (Dálet)  25  Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.  26  Vyprávěl jsem o svých cestách – tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.  27  Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.  28  Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.  29  Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.  30  Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.  31  Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!  32  Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost. (Hé)  33  Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.  34  Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.  35  Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.  36  Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.  37  Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.  38  Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.  39  Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.  40  Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život. (Vav)  41  Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl,  42  a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo.  43  Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.  44  Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.  45  Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.  46  O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.  47  Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval.  48  Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. (Zajin)  49  Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil.  50  Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život.  51  Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.  52  Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.  53  Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.  54  Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.  55  V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.  56  Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat. (Chet)  57  Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.  58  O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.  59  Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.  60  Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.  61  Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.  62  Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.  63  Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.  64  Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. (Tet)  65  Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.  66  Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.  67  Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.  68  Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.  69  Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.  70  Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.  71  Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.  72  Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. (Jod)  73  Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.  74  Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.  75  Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.  76  Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.  77  Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.  78  Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím.  79  Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.  80  Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben. (Kaf)  81  Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.  82  Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?  83  Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.  84  Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud?  85  Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.  86  Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!  87  Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.  88  Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. (Lámed)  89  Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.  90  Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.  91  Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.  92  Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul.  93  Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život.  94  Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji.  95  Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím.  96  Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor. (Mém)  97  Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.  98  Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.  99  Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.  100  Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.  101  Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.  102  Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.  103  Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.  104  Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. (Nún) 105  Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.  106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.  107 Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.  108 Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.  109 Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.  110 Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.  111 Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.  112  V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. (Sámek) 113 Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.  114  Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.  115  Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha.  116  Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.  117  Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení.  118  Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou.  119  Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.  120  Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů. (Ajin) 121  Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují.  122  Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali.  123  Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.  124  Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.  125  Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví.  126  Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.  127  Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí.  128  Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu. (Pé) 129  Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.  130  Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.  131  Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.  132  Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno.  133  Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.  134  Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet.  135  Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.  136  Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon. (Çáde) 137  Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.  138  Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.  139  Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.  140  Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.  141  Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.  142  Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.  143  Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.  144  Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. (Kóf) 145  Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.  146  Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.  147  Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo.  148  Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl.  149  Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život.  150  Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého.  151  Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.  152  Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ. (Réš)  153  Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.  154  Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl.  155  Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení.  156  Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život.  157  Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím.  158  Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl.  159  Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život.  160  To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný. (Šín) 161  Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.  162  Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.  163  Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.  164  Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.  165  Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.  166  S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.  167  Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.  168  Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty. (Táv) 169  Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.  170  Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.  171  Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.  172  Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.  173  Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.  174  Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.  175  Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.  176  Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!