Psalm 107

Neue evangelistische Übersetzung

Fünftes Buch: Das Danklied der Geretteten

1 "Preist Jahwe, denn er ist gut! / Ja, seine Güte hört niemals auf!" 

2 So sollen sagen die Erlösten Jahwes. / Er hat sie aus der Gewalt ihrer Bedränger befreit, 

3 aus fremden Ländern wieder heimgebracht, / vom Osten und vom Westen her, / vom Norden und vom Meer. 

4 Sie irrten umher in wegloser Wüste, / eine Stadt als Wohnort fanden sie nicht. 

5 Von Hunger und Durst gequält, / schwand ihr Lebenswille dahin. 

6 Sie schrien zu Jahwe in ihrer Not, / der rettete sie aus aller Bedrängnis. 

7 Er brachte sie auf den richtigen Weg / und führte sie zu einer bewohnbaren Stadt. 

8 Sie sollen Jahwe loben für seine Gnade, / für seine Wunder, die er an Menschen tut. 

9 Denn er hat den Verdurstenden zu trinken gegeben, / den Hungernden gute Nahrung verschafft. 

10 Die in Dunkelheit und Finsternis lebten, / gefesselt in Elend und Eisen, 

11 sie hatten den Worten Gottes getrotzt / und den Rat des Höchsten verachtet. 

12 Nun beugte er durch harte Schläge ihren Trotz, / sie lagen am Boden und niemand half. 

13 Sie schrien zu Jahwe in ihrer Not, / der rettete sie aus ihrer Bedrängnis, 

14 führte sie aus dem tiefen Dunkel heraus / und zerriss ihre Fesseln. 

15 Sie sollen Jahwe loben für seine Gnade, / für seine Wunder, die er an Menschen tut. 

16 Denn er zerbrach die ehernen Tore, / zerschlug die eisernen Riegel. 

17 Die dumm und trotzig aufbegehrten, / brachten durch ihr Sündenleben nur Leid und Elend über sich. 

18 Sie ekelten sich vor jeder Speise, / sie standen direkt vor dem Tod. 

19 Sie schrien zu Jahwe in ihrer Not, / der rettete sie aus ihrer Bedrängnis. 

20 Er schickte sein Wort und heilte sie / und bewahrte sie so vor dem Grab. 

21 Sie sollen Jahwe loben für seine Gnade, / für seine Wunder, die er an Menschen tut. 

22 Sie sollen Dankopfer bringen, / jubelnd erzählen von dem, was er tat. 

23 Die das Meer mit Schiffen befahren, / um in Übersee Handel zu treiben, 

24 sie sahen die Werke Jahwes, / seine Wunder auf hoher See; 

25 wenn er sprach und einen Sturm bestellte, / der die Wellen in die Höhe warf, 

26 sodass sie gen Himmel stiegen und wieder in die Tiefen sanken / und ihre Seele vor Angst verging. 

27 Wie Betrunkene wankten und schwankten sie, / und waren mit ihrer Weisheit am Ende. 

28 Sie schrien zu Jahwe in ihrer Not, / der rettete sie aus ihrer Bedrängnis 

29 und brachte den Sturm zur Stille, / und die Wellen beruhigten sich. 

30 Sie freuten sich, dass es still geworden war / und er sie in den ersehnten Hafen führte. 

31 Sie sollen Jahwe loben für seine Gnade, / für seine Wunder, die er an Menschen tut. 

32 In der Versammlung des Volkes sollen sie ihn rühmen, / ihn loben im Ältestenrat! 

33 Er machte Ströme zur Wüste / und Wasserquellen zu dürrem Land. 

34 Und wegen der Bosheit seiner Bewohner / machte er fruchtbares Land zur salzigen Steppe. 

35 Andererseits machte er Wüste zum Wasserteich, / Wasserquellen sprudelten im trockenen Land. 

36 Dort siedelte er die Hungernden an. / Sie gründeten einen Wohnort, 

37 bestellten die Felder und legten Weinberge an. / Sie brachten reiche Ernten ein. 

38 Er segnete sie und sie vermehrten sich sehr, / auch ihre Viehherden waren groß. 

39 Dann wurden sie geringer an Zahl, / bedrückt durch Unglück und Kummer. 

40 Er goss Verachtung über Vornehme aus, / ließ sie irren in wegloser Wüste. 

41 Er holte die Armen aus dem Elend heraus, / ihre Familien vermehrten sich sehr. 

42 Die Aufrechten sehen es und freuen sich, / und aller Bosheit wird das Maul gestopft. 

43 Wer weise ist, wird sich das merken / und versteht das gnädige Handeln Jahwes. 

© 2024 by Karl-Heinz Vanheiden (Textstand 2024.07)
www.derbibelvertrauen.de

Psalm 107

Český ekumenický překlad

Pátá kniha žalmů - CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

1  Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!  

2  Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka,  

3  které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře.  

4  Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli.  

5  Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí.  

6  A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně:  

7  sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla.  

8  Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:  

9  dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí.  

10  Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení,  

11  neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího.  

12  Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc.  

13  A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:  

14  vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta.  

15  Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:  

16  rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil.  

17  Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni.  

18  Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti.  

19  A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:  

20  seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.  

21  Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,  

22  ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích.  

23  Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách,  

24  spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině.  

25  Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití.  

26  Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu.  

27  V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích.  

28  A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně:  

29  utišil tu bouři, ztichlo vlnobití.  

30  Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli.  

31  Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,  

32  ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí!  

33  Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry,  

34  v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí.  

35  Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla.  

36  Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží.  

37  Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou.  

38  Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo.  

39  Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí,  

40  když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot.  

41  Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce.  

42  Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa.  

43  Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!  

© 2001 Česká biblická společnost