1Halleluja, dankt Jahwe, denn er ist gut! / Seine Gnade hört niemals auf.2Wer kann die Machttaten Jahwes nur nennen, / gebührend würdigen seinen Ruhm?3Wie glücklich sind die, die festhalten am Recht, / die jederzeit tun, was er will!4Denk an mich, Jahwe, weil du Gefallen hast an deinem Volk! / Komm mit deiner Hilfe auch zu mir,5damit ich das Glück der Erwählten sehe, / mich freue an der Freude deiner Nation, / mich glücklich preise, in deinem Erbteil zu sein.6Wir haben gesündigt wie unsere Väter; / wir haben Unrecht getan, gottlos gehandelt.7Unsere Väter in Ägypten verstanden deine Wunder nicht, / sie vergaßen die vielen Beweise deiner Gunst. / Schon am Schilfmeer widerstrebten sie dir.8Doch seinetwegen rettete er sie, / um seine Macht zu erweisen.9Er bedrohte das Schilfmeer, da wurde es trocken. / Durch die Fluten ließ er sie ziehen wie durch eine Wüste.10Er rettete sie vor dem Zugriff des Hassers, / erlöste sie aus feindlicher Gewalt.11Das Wasser bedeckte ihre Bedränger, / nicht einer von ihnen blieb übrig.12Da vertrauten sie seinen Worten, / besangen wiederholt seinen Ruhm.13Doch schnell vergaßen sie seine Taten, / warteten nicht auf seinen Rat.14In der Wüste wuchs dann ihre Gier, / in der Öde versuchten sie Gott.15Da gab er ihnen, was sie verlangten / und schickte ihnen die Schwindsucht.16Im Lager wurden sie neidisch auf Mose, / auch auf Aaron, den Heiligen Jahwes.17Da wurde Datan von der Erde verschlungen, / die Gruppe Abirams von Erdreich bedeckt.18Feuer flammte in ihrer Rotte auf / und verzehrte die rebellische Schar.19Sie machten ein Stierkalb am Horeb, / beugten sich vor einem gegossenen Bild.20Sie vertauschten den, der ihre Herrlichkeit war, / mit dem Bild eines Gras fressenden Rinds.21Sie vergaßen Gott, ihren Retter, / seine großen Taten in Ägypten,22seine Wunder im Land der Nachkommen Hams, / seine furchterregenden Zeichen am Schilfmeer.23Jetzt wollte Gott sie zerschmettern, / wäre da nicht Mose, sein Erwählter, gewesen. / Der trat in die Bresche vor ihm, / um abzuwenden seinen lodernden Zorn und sie nicht zu vernichten.24Dann verschmähten sie das herrliche Land, / denn sie glaubten Gottes Worten nicht.25Sie murrten in ihren Zelten, / hörten nicht auf die Stimme Jahwes.26Da erhob er seine Hand zum Schwur gegen sie, / um sie in der Wüste niederzuschlagen27und ihre Nachkommen unter die Völker zu werfen, / in fremde Länder zerstreut.28Sie hängten sich an Baal, den Götzen von Peor,[1] / und aßen von den Opfern für tote Gebilde.29Sie reizten ihn zum Zorn mit ihrem Tun / und plötzlich kam das Unheil über sie.30Da trat Pinhas vor und vollzog das Gericht, / so kam die Plage zum Stillstand.31Das wurde ihm als Gerechtigkeit angerechnet, / auch seinen Nachkommen für alle Zeit.32Am Wasser von Meriba erregten sie seinen Zorn, / und ihretwegen erging es Mose schlecht.33Sie hatten ihn so sehr gereizt, / dass er sich zu unbedachten Worten hinreißen ließ.34Sie rotteten die Völker nicht aus, / die Jahwe ihnen nannte.35Sie vermischten sich mit ihnen / und nahmen ihre Gebräuche an.36Sie dienten deren Götzen, / und das wurde zur Falle für sie.37Sie brachten ihre Söhne und Töchter / als Opfer für Dämonen dar.38Sie vergossen unschuldiges Blut, / das Blut ihrer Söhne und Töchter. / Die opferten sie den Götzen Kanaans. / So wurde das Land durch Blutschuld entweiht.39Sie machten sich unrein mit ihrem Treiben / und wurden abtrünnig durch ihr Tun.40Da entflammte Jahwes Zorn gegen sein Volk, / er verabscheute sein Eigentum.41Er lieferte sie an fremde Völker aus, / ihre Hasser herrschten über sie.42Ihre Feinde unterdrückten sie. / Sie beugten sich unter ihre Gewalt.43Viele Male riss er sie heraus, / aber sie blieben stur bei ihrem Entschluss / und versanken in ihrer Schuld.44Doch er sah ihr Elend an, / sooft er ihr Wehgeschrei hörte.45Dann dachte er wieder an seinen Bund, / und weil er sie liebte, tat es ihm leid.46Er ließ sie Erbarmen finden / bei allen, deren Gefangene sie waren.47Rette uns, Jahwe, unser Gott! / Sammle uns aus den Nationen heraus, / dass wir deinen heiligen Namen preisen / und uns rühmen in deinem Lob!48Gelobt sei Jahwe, der Gott Israels, / in alle Zeit und Ewigkeit! / Das ganze Volk sage: Amen! Halleluja!
Psalm 106
Český ekumenický překlad
CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ
1 Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. 2 Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm? 3 Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě. 4 Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž lid svůj zahrnuješ, navštiv mě svou spásou, 5 abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil. 6 Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli. 7 Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém. 8 On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu. 9 Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští. 10 Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z rukou nepřítele. 11 Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden. 12 Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále. 13 Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn. 14 Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji. 15 On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi. 16 V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý; 17 tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek. 18 Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen. 19 Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle, 20 zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce. 21 Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci, 22 v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře. 23 Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení. 24 Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu, 25 žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli. 26 Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout, 27 že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí. 28 Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model. 29 Svým jednáním uráželi Hospodina, proto je postihla pohroma. 30 Povstal Pinchas k vykonání soudu, pohroma se zastavila; 31 bylo mu to připočteno jako spravedlnost až navěky, do všech pokolení. 32 U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš, 33 neboť se vzepřeli jeho duchu, jeho rty pronesly nerozvážnost. 34 Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil, 35 smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony. 36 Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou; 37 obětovali své syny a své dcery běsům. 38 Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi. 39 Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost. 40 Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil, 41 vydal je do rukou pronárodů, vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti. 42 Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí. 43 Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli. 44 On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování, 45 kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit. 46 Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí. 47 Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem. 48 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: „Amen.“ Haleluja.