1Der Wein ist ein Spötter, der Rauschtrank ein Lärmmacher, und keiner, der von ihm taumelt, ist weise. –2Des Königs Drohen ist wie das Knurren eines Löwen (19,12); wer ihn zum Zorn reizt[1], frevelt gegen sein Leben. –3Ehrenvoll ist es für den Mann, vom Streit fernzubleiben; jeder Narr aber fängt Händel an. –4Mit Eintritt des Herbstes mag der Faule nicht pflügen; wenn er dann in der Erntezeit (nach Früchten) verlangt, so ist nichts da. –5Ein tiefes Wasser sind die Pläne im Herzen eines Menschen, aber ein kluger Mann weiß sie doch zu schöpfen. –6Viele Menschen werden gütige Leute genannt, aber einen wirklich treuen Mann – wer findet den? –7Wer in seiner Unsträflichkeit als gerechter Mann wandelt: wohl seinen Kindern nach ihm! –8Ein König, der auf dem Richterstuhl sitzt, macht, mit seinen Augen sichtend, alles Böse ausfindig. –9Wer darf sagen: »Ich habe mein Herz unbefleckt erhalten, ich bin rein von Sünde geblieben«? –10Zweierlei Gewicht und zweierlei Maß, die sind alle beide dem HERRN ein Greuel. –11Schon ein Kind gibt durch sein Tun zu erkennen, ob seine Sinnesart lauter und aufrichtig ist. –12Ein hörendes Ohr und ein sehendes Auge, die hat der HERR alle beide geschaffen. –13Liebe den Schlaf nicht, sonst verarmst du; halte die Augen offen, so wirst du satt zu essen haben. –14»Schlecht, schlecht!« sagt der Käufer; wenn er aber weggeht, dann lacht er sich ins Fäustchen. –15Mögen auch Gold und Korallen[2] in Fülle vorhanden sein: das kostbarste Gerät[3] sind doch einsichtsvolle Lippen. –16Nimm ihm seinen Rock, denn er hat für einen andern gebürgt; um fremder Leute willen pfände ihn aus. –17Süß schmeckt dem Menschen das durch Betrug erworbene Brot, hinterdrein aber hat er den Mund voll Kies[4]. –18Pläne kommen durch Beratschlagung zustande; darum führe Krieg (nur) mit kluger Überlegung. –19Geheimnisse verrät, wer als Verleumder umhergeht; darum laß dich nicht ein mit einem, der seine Lippen aufsperrt. –20Wer seinem Vater und seiner Mutter flucht, dessen Leuchte wird zur Zeit tiefster Finsternis erlöschen. –21Ein Besitz, den man mit Überstürzung gleich im Anfang erlangt hat, wird schließlich ungesegnet sein. –22Sage nicht: »Ich will das Böse vergelten!« Harre auf den HERRN, so wird er dir helfen. –23Zweierlei Gewichtsteine sind dem HERRN ein Greuel, und falsche Waage ist ein übel Ding[5]. –24Vom HERRN hängen die Schritte eines jeden ab; der Mensch aber – was versteht der von seinem Wege? –25Ein Fallstrick[6] ist es für den Menschen, unbesonnen auszusprechen: »Geweiht!« und erst nach dem Geloben zu überlegen. –26Ein weiser König macht die Frevler ausfindig und läßt den Dreschwagen[7] über sie hingehen. –27Eine vom HERRN verliehene Leuchte ist der Geist des Menschen: er durchforscht alle Kammern des Leibes[8]. –28Liebe und Treue beschirmen den König, und durch Liebe stützt er seinen Thron. –29Der Jünglinge Ruhm ist ihre Kraft, und der Greise Schmuck ist das graue Haar. –30Blutige Striemen scheuern das Böse weg, und Schläge säubern die Kammern des Leibes. (Spr 20,27)
Sprüche 20
Český ekumenický překlad
1 Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není. 2 Král budí hrůzu, jako když zařve mladý lev; kdo ho rozlítí, hřeší sám proti sobě. 3 Je ctí pro muže upustit od sporu, kdejaký pošetilec jej však rozpoutává. 4 Na podzim lenoch neorá, o žních bude žebrat, ale nic nebude. 5 Jak hluboké vody je rada v srdci muže, muž rozumný z ní čerpá. 6 Mnoho lidí rozhlašuje své milosrdenství, ale muže spolehlivého kdo najde? 7 Spravedlivý žije bezúhonně; blaze bude po něm jeho synům! 8 Král sedí na soudném stolci a očima převívá vše, co je zlé. 9 Kdo může říci: „Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu?“ 10 Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností. 11 Už na chlapci se z jeho způsobů pozná, zda bude v jednání ryzí a přímý. 12 Ucho, které slyší, a oko, které vidí, obojí učinil Hospodin. 13 Nemiluj spánek, ať nezchudneš, nech oči otevřené a nasytíš se chlebem. 14 „Špatné, špatné,“ říká kupující, ale jen poodejde, už se tím chlubí. 15 Někdo má zlato a množství perel, ale nejdrahocennější skvost jsou rty plné poznání. 16 Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu. 17 Někomu je lahodný chléb klamu, ale nakonec má plná ústa štěrku. 18 Úmysly se zajišťují poradou, boj veď s rozvahou. 19 Utrhač, kudy chodí, vynáší důvěrnosti, nezaplétej se tedy s mluvkou. 20 Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě. 21 Dědictví, na jehož počátku je nečestnost, nebývá nakonec požehnané. 22 Neříkej: „Odplatím za zlo!“ Čekej na Hospodina a on tě zachrání. 23 Dvojí závaží je Hospodinu ohavností, falešné váhy nejsou nic dobrého. 24 Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě? 25 Člověku je léčkou nerozvážně říci: „Je to zasvěceno,“ a po slibu si to rozmýšlet. 26 Moudrý král převívá svévolníky, dá je přejet koly mlátícího vozu. 27 Lidský duch je světlo od Hospodina; to propátrá všechny nejvnitřnější útroby. 28 Milosrdenství a věrnost chrání krále, milosrdenstvím podepře svůj trůn. 29 Ozdobou jinochů je jejich síla, důstojností starců jsou šediny. 30 Jizvy a modřiny vydrhnou špatnost a rány pročistí nejvnitřnější útroby.