1 Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy, 2 vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů! 3 Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. 4 On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. 5 Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce. 6 Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. 7 On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, 8 nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, 9 kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy. 10 Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná. 11 Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!
Žalm 95
Einheitsübersetzung 2016
Dank an den Schöpfer und Aufruf zur Treue
1Kommt, lasst uns jubeln dem HERRN,
jauchzen dem Fels unsres Heils! (Ž 92,16)2Lasst uns mit Dank seinem Angesicht nahen,
ihm jauchzen mit Liedern! (Ž 100,2)3Denn ein großer Gott ist der HERR,
ein großer König über allen Göttern. (Jb 36,22; Ž 47,3; Ž 48,2; Ž 96,4; Ž 99,2; Ž 113,4; Ž 136,2; Ž 145,3)4In seiner Hand sind die Tiefen der Erde,
sein sind die Gipfel der Berge.5Sein ist das Meer, das er gemacht hat,
das trockene Land, das seine Hände gebildet. (Ž 24,1)6Kommt, wir wollen uns niederwerfen, uns vor ihm verneigen,
lasst uns niederknien vor dem HERRN, unserem Schöpfer!7Denn er ist unser Gott, /
wir sind das Volk seiner Weide,
die Herde, von seiner Hand geführt.
Würdet ihr doch heute auf seine Stimme hören! / (Ž 100,3)8Verhärtet euer Herz nicht wie in Meríba,
wie in der Wüste am Tag von Massa! (Ž 81,8)9Dort haben eure Väter mich versucht, /
sie stellten mich auf die Probe
und hatten doch mein Tun gesehen. (Nu 14,22; Dt 6,16)10Vierzig Jahre war mir dieses Geschlecht zuwider /
und ich sagte: Sie sind ein Volk, dessen Herz in die Irre geht,
sie kennen meine Wege nicht.[1] (Nu 14,30; Dt 32,5; Jb 21,14)11Darum habe ich in meinem Zorn geschworen:
Sie sollen nicht eingehen in meine Ruhe. (Nu 14,22; Ž 132,14; Ez 20,15)