1 Pro předního zpěváka, podle gatského způsobu. Pro Asafa. 2 Plesejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu! 3 Prozpěvujte žalmy, bijte v buben, hrejte na líbeznou citeru a harfu, 4 při novoluní zatrubte na polnice, při úplňku v den našeho svátku. 5 Takové je nařízení v Izraeli a řád Jákobova Boha. 6 Svědectví uložil v Josefovi, když vytáhl na egyptskou zemi, kde jsem slýchal řeč, kterou jsem neznal. 7 Jeho záda břemene jsem zbavil, i koš odložily jeho ruce. 8 V soužení jsi volal a já jsem tě bránil, odpověděl jsem ti skryt v rachotu hromu, tam při Vodách sváru jsem tě zkoušel. -Sela- 9 Slyš, můj lide, svědčím proti tobě, kéž bys mě poslechl, Izraeli. 10 Nesmíš mít cizího boha, nebudeš se klanět cizáckému bohu! 11 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je. 12 Neuposlechl mě lid můj, Izrael mi povolný být nechtěl. 13 Nechal jsem je tedy být s tím zarputilým srdcem, ať si jdou za svými plány. 14 Kdyby mě však můj lid uposlechl, kdyby Izrael mými cestami chodil, 15 brzy bych pokořil jeho nepřátele, obrátil bych ruku proti jeho protivníkům. 16 Ti, kdo Hospodina nenávidí, vtírali by se do jeho přízně, věčně by trval čas jeho lidu, 17 bělí pšeničnou by ho sám krmil. Medem ze skály tě budu sytit!
Žalm 81
Einheitsübersetzung 2016
Gottes Aufruf zur Treue
1Für den Chormeister. Nach dem Kelterlied. Von Asaf.2Jubelt Gott zu, er ist unsere Stärke,
jauchzt dem Gott Jakobs!3Stimmt an den Gesang, schlagt die Pauke,
die liebliche Leier, dazu die Harfe!4Stoßt am Neumond ins Widderhorn,
am Vollmond, zum Tag unsres Festes! (Lv 23,24; Nu 10,10)5Denn das ist Satzung für Israel,
Entscheid des Gottes Jakobs.6Das hat er als Zeugnis für Josef erlassen, /
als er gegen Ägypten auszog.
Eine Stimme höre ich, die ich noch nie vernahm:7Seine Schulter hab ich von der Bürde befreit,
seine Hände kamen los vom Lastkorb. (Ex 1,14; Ex 6,6)8Du riefst in der Not und ich riss dich heraus; /
ich habe dich aus dem Versteck des Donners erhört,
an den Wassern von Meríba geprüft. [Sela] (Ex 17,1; Nu 20,13; Ž 95,8)9Höre, mein Volk, ich will dich mahnen!
Israel, wolltest du doch auf mich hören!10Kein fremder Gott soll bei dir sein,
du sollst dich nicht niederwerfen vor einem fremden Gott. (Ex 20,2)11Ich bin der HERR, dein Gott, /
der dich heraufgeführt hat aus Ägypten.
Weit öffne deinen Mund! Ich will ihn füllen.12Doch mein Volk hat nicht auf meine Stimme gehört;
Israel hat mich nicht gewollt. (Ž 95,7)13Da überließ ich sie ihrem verstockten Herzen:
Sollen sie gehen nach ihren eigenen Plänen. (Jr 7,24)14Ach, dass mein Volk doch auf mich hörte,
dass Israel gehen wollte auf meinen Wegen!15Wie bald würde ich seine Feinde beugen,
meine Hand gegen seine Bedränger wenden. (Ž 66,3)16Die den HERRN hassen, müssten ihm schmeicheln.
Aber ihre Zeit soll zur Ewigkeit werden.17Ich würde es nähren mit bestem Weizen,
dich sättigen mit Honig aus dem Felsen.[1] (Dt 32,13; Ž 147,14)