1 Žalm pro Asafa. Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ. 2 Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, 3 přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho. 4 Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem. 5 „Shromážděte mi mé věrné, ty, kdo při oběti přijali mou smlouvu!“ 6 Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem. -Sela- 7 „Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli, svědčím proti tobě, já jsem Bůh, tvůj Bůh jsem. 8 Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále. 9 Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad. 10 Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách, 11 v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe. 12 Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm. 13 Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví? 14 Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu! 15 Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovat.“ 16 Ale svévolníkovi Bůh praví: „Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu? 17 Ty přec nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš. 18 Spatříš zloděje a běžíš k němu, s cizoložníky máš podíl. 19 Ústa propůjčuješ k zlému, svůj jazyk jsi spřáhl se lstí. 20 Usedneš a mluvíš proti bratru, kydáš hanu na syna své matky. 21 To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty. Vznáším proti tobě obžalobu. 22 Pochopte to, vy, kdo na Boha jste zapomněli, ať vás nerozsápu a nikdo vás nevytrhne. 23 Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu.“
Žalm 50
Einheitsübersetzung 2016
Der rechte Gottesdienst
1Ein Psalm Asafs.
Gott, ja Gott, der HERR, hat gesprochen, /
er rief die Erde
vom Aufgang der Sonne bis zu ihrem Untergang. (Dt 10,17)2Vom Zion her, der Krone der Schönheit,
ging Gott auf in strahlendem Glanz. (Ž 48,3)3Unser Gott möge kommen und nicht schweigen;
Feuer frisst vor ihm her; um ihn stürmt es gewaltig. (Ž 97,3; Iz 63,19; Da 7,10)4Dem Himmel droben und der Erde ruft er zu,
um sein Volk zu richten: (Dt 32,1; Iz 1,2)5Versammelt mir all meine Frommen,
die den Bund mit mir schließen beim Opfer! (Ex 24,4)6Da taten die Himmel seine Gerechtigkeit kund;
weil Gott selbst der Richter ist. [Sela] (Ž 19,2; Ž 97,6)7Höre, mein Volk, ich rede. /
Israel, ich bin gegen dich Zeuge,
Gott, dein Gott bin ich. (Ex 20,2; Ž 40,7)8Nicht wegen deiner Opfer rüge ich dich,
deine Brandopfer sind mir immer vor Augen.9Aus deinem Haus nehme ich keinen Stier an,
keine Böcke aus deinen Hürden.10Denn mir gehört alles Wild des Waldes,
das Vieh auf den Bergen zu Tausenden.11Ich kenne alle Vögel der Berge,
was sich regt auf dem Feld, ist mein Eigen.[1]12Hätte ich Hunger, ich brauchte es dir nicht zu sagen,
denn mein ist der Erdkreis und seine ganze Fülle. (Ž 24,1)13Soll ich denn das Fleisch von Stieren essen
und das Blut von Böcken trinken?14Bring Gott ein Opfer des Dankes
und erfülle dem Höchsten deine Gelübde! (Ž 66,13; Ž 119,108; Žd 13,15)15Ruf mich am Tage der Not;
dann rette ich dich und du wirst mich ehren. (Ž 91,15)16Zum Frevler aber spricht Gott: /
Was zählst du meine Gebote auf
und führst meinen Bund in deinem Mund? (Ř 2,17)17Dabei war Zucht dir verhasst,
meine Worte warfst du hinter dich.18Sahst du einen Dieb, hattest du an ihm Gefallen,
mit Ehebrechern hattest du Gemeinschaft.19Dein Mund redete böse Worte
und mit Betrug verbindet sich deine Zunge.20Du setzt dich hin und redest gegen deinen Bruder,
auf den Sohn deiner Mutter häufst du Verleumdung.21Das hast du getan und ich soll schweigen? /
Meinst du, ich bin wie du?
Ich halte es dir vor Augen und rüge dich.22Ihr, die ihr Gott vergesst, begreift es doch!
Sonst zerreiße ich euch und niemand kann euch retten.23Wer Opfer des Dankes bringt, ehrt mich;
wer den rechten Weg beachtet, den lasse ich das Heil Gottes schauen. (Ž 50,14; Ž 91,16)