1 Davidův. K tobě, Hospodine, volám, nebuď ke mně hluchý, skálo moje. Neozveš-li se mi, budu podoben těm, kteří sestupují v jámu. 2 Vyslyš moje prosby, k tobě o pomoc teď volám, pozvedám své ruce k svatostánku tvé svatyně. 3 Mezi lidi svévolné mě nezařazuj, mezi pachatele ničemností. S bližním rozmlouvají o pokoji, ale v srdci mají zlobu. 4 Nalož s nimi podle jejich skutků, podle jejich zlého počínání. Nalož s nimi podle díla jejich rukou, podle zásluhy jim odplať. 5 Když jim nezáleží na Hospodinových skutcích a na díle jeho rukou, rozmetá je a víc nezbuduje. 6 Požehnán buď Hospodin, že vyslyšel mé prosby! 7 Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu. 8 Hospodin je síla svého lidu, spásná záštita svého pomazaného. 9 Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně!
Žalm 28
Einheitsübersetzung 2016
Hilferuf in Todesgefahr und Dank für Erhörung
1Von David.
Zu dir rufe ich, HERR,
mein Fels, wende dich nicht schweigend ab von mir!
Bliebst du vor mir stumm,
würde ich denen gleich, die zur Grube hinuntersteigen. (Ž 92,16; Ž 143,7)2Höre mein lautes Flehen, wenn ich zu dir schreie,
wenn ich meine Hände zu deinem Allerheiligsten erhebe! (Ž 134,2; Da 6,11)3Raff mich nicht weg mit den Übeltätern und Frevlern,
die Frieden! sagen zu ihrem Nächsten, /
doch Böses hegen in ihrem Herzen. (Ž 26,9; Ž 62,5; Př 26,24)4Vergilt ihnen, wie es ihrem Treiben entspricht
und ihren bösen Taten!
Vergilt ihnen, wie es das Werk ihrer Hände verdient!
Wende ihr Tun auf sie selbst zurück! (Ž 62,13)5Denn sie achten nicht auf die Taten des HERRN
noch auf das Werk seiner Hände.
Darum reißt er sie nieder
und baut sie nicht wieder auf. (Iz 5,12)6Der HERR sei gepriesen!
Denn er hat mein lautes Flehen gehört.7Der HERR ist meine Kraft und mein Schild,
auf ihn vertraute mein Herz, so wurde mir geholfen;
da jubelte mein Herz,
mit meinem Lied will ich ihm danken.8Der HERR ist ihre Kraft,
er ist Schutz und Heil für seinen Gesalbten.9Hilf deinem Volk und segne dein Erbe,
weide und trage sie in Ewigkeit! (Dt 9,29; Ž 29,11)