1 Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? 2 Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli. 3 Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat. 4 O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. 5 On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne. 6 Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic, budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu. 7 Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi! 8 Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám. 9 Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso. 10 I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme. 11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí. 12 Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší. 13 Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých! 14 Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!
Žalm 27
Einheitsübersetzung 2016
Leben in Gemeinschaft mit Gott
1Von David.
Der HERR ist mein Licht und mein Heil:
Vor wem sollte ich mich fürchten?
Der HERR ist die Zuflucht meines Lebens:
Vor wem sollte mir bangen? (Ž 56,5; Ž 97,11; Mi 7,8)2Dringen Böse auf mich ein,
um mein Fleisch zu verschlingen,
meine Bedränger und Feinde;
sie sind gestrauchelt und gefallen. (Jb 19,22)3Mag ein Heer mich belagern:
Mein Herz wird nicht verzagen.
Mag Krieg gegen mich toben:
Ich bleibe dennoch voll Zuversicht. (Ž 3,7)4Eines habe ich vom HERRN erfragt,
dieses erbitte ich:
im Haus des HERRN zu wohnen
alle Tage meines Lebens;
die Freundlichkeit des HERRN zu schauen
und nachzusinnen in seinem Tempel. (Ž 23,6)5Denn er birgt mich in seiner Hütte am Tag des Unheils; /
er beschirmt mich im Versteck seines Zeltes,
er hebt mich empor auf einen Felsen. (Ž 31,21)6Nun kann sich mein Haupt erheben
über die Feinde, die mich umringen.
So will ich Opfer darbringen in seinem Zelt, /
Opfer mit Jubel,
dem HERRN will ich singen und spielen.7Höre, HERR, meine Stimme, wenn ich rufe;
sei mir gnädig und gib mir Antwort!8Mein Herz denkt an dich: /
Suchet mein Angesicht!
Dein Angesicht, HERR, will ich suchen. (Dt 4,29; Ž 24,6; Ž 105,4)9Verbirg nicht dein Angesicht vor mir; /
weise deinen Knecht im Zorn nicht ab!
Du wurdest meine Hilfe.
Verstoß mich nicht, verlass mich nicht,
du Gott meines Heils!10Wenn mich auch Vater und Mutter verlassen,
der HERR nimmt mich auf. (Iz 49,15)11Weise mir, HERR, deinen Weg,
leite mich auf ebener Bahn wegen meiner Feinde! (Ž 25,4)12Gib mich nicht meinen gierigen Gegnern preis;
denn falsche Zeugen standen gegen mich auf und wüten! (Ž 35,11)13Ich aber bin gewiss, zu schauen
die Güte des HERRN im Land der Lebenden. (Ž 52,7; Ž 56,14; Ž 116,9; Ž 142,6; Iz 38,11)14Hoffe auf den HERRN, /
sei stark und fest sei dein Herz!
Und hoffe auf den HERRN! (Ž 31,25)