1 Haleluja. Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála. 2 Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele, 3 uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje. 4 On určuje počet hvězd, on každou vyvolává jménem. 5 Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze. 6 Hospodin se ujímá pokorných, svévolníky snižuje až k zemi. 7 Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citeře, 8 tomu, který zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě, 9 tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí. 10 Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže. 11 Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství. 12 Jeruzaléme, chval zpěvem Hospodina, chval, Sijóne, svého Boha! 13 On upevnil závory v tvých branách, požehnal tvým synům v tobě. 14 Na tvém území ti zjednal pokoj, bělí pšeničnou tě sytí. 15 Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo. 16 Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako popel. 17 Rozhazuje kroupy jako sousta chleba, kdo odolá jeho mrazu? 18 Sešle slovo své a taje, káže vát větru a plynou vody. 19 Oznámil své slovo Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli. 20 Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho soudy nepoznaly. Haleluja.
Žalm 147
Einheitsübersetzung 2016
Bekenntnis zu Gott, dem Erhalter der Welt und Israels
1Halleluja!
Ja, gut ist es, unserem Gott zu singen und zu spielen,
ja, schön und geziemend ist Lobgesang. (Ž 92,2)2Der HERR baut Jerusalem auf,
er sammelt die Versprengten Israels. (Ž 51,20; Iz 11,12; Jr 31,10)3Er heilt, die gebrochenen Herzens sind,
er verbindet ihre Wunden. (Jb 5,18; Iz 61,1; Jr 33,6)4Er bestimmt die Zahl der Sterne
und ruft sie alle mit Namen. (Iz 40,26; Bár 3,34)5Groß ist unser Herr und gewaltig an Kraft,
seine Einsicht ist ohne Grenzen. (Ž 145,3; Iz 40,28)6Der HERR hilft auf den Gebeugten,
er drückt die Frevler zu Boden.[1] (Ž 75,8; Ž 145,14; L 1,52)7Stimmt dem HERRN ein Danklied an,
spielt unserem Gott mit der Leier!8Er bedeckt den Himmel mit Wolken, /
er spendet der Erde Regen,
er lässt Gras auf den Bergen sprießen. (Jb 5,10; Ž 104,11; Jr 14,22; Jl 2,23)9Er gibt dem Vieh seine Nahrung,
den jungen Raben, die schreien. (Jb 38,41; L 12,24)10Er hat keine Freude an der Stärke des Rosses,
er hat keinen Gefallen an der Kraft des Helden. (1S 16,7; Ž 20,8)11Gefallen hat der HERR an denen, die ihn fürchten,
an denen, die auf seine Liebe warten.12Jerusalem, rühme den HERRN!
Lobe deinen Gott, Zion! (Jr 33,10)13Denn er hat die Riegel deiner Tore festgemacht,
die Kinder in deiner Mitte gesegnet.14Er verschafft deinen Grenzen Frieden,
er sättigt dich mit bestem Weizen. (Ž 81,17)15Er sendet seinen Spruch zur Erde,
in Eile läuft sein Wort dahin. (Jb 38,20; Ž 33,9; Mdr 18,15)16Er gibt Schnee wie Wolle,
Reif streut er aus wie Asche.17Eis wirft er herab wie Brocken,
vor seinem Frost - wer kann da bestehen? (Jb 37,10)18Er sendet sein Wort und lässt sie schmelzen,
er lässt seinen Wind wehen - da rieseln die Wasser.19Er verkündet Jakob sein Wort,
Israel seine Gesetze und seine Entscheide. (Dt 4,8; Ž 78,5)20An keinem anderen Volk hat er so gehandelt,
sie kennen sein Recht nicht.
Halleluja![2]