1 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči, 2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu: 3 „Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože, 4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí, 5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“ 6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích. 7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou. 8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci! 9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají. 10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného. 11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost – nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn. 12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“ 13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo: 14 „To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím. 15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem. 16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat. 17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo. 18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“
Žalm 132
Einheitsübersetzung 2016
Die Erwählung Davids und des Zion
1Ein Wallfahrtslied.
Gedenke, HERR, zugunsten Davids
all seiner Mühen, /2wie er dem HERRN geschworen,
gelobt hat dem Starken Jakobs:3Nicht will ich das Zelt meines Hauses betreten
noch zum Ruhen mein Lager besteigen, (2S 7,1; 1Pa 28,2)4nicht Schlaf den Augen gönnen
noch Schlummer den Lidern,5bis ich für den HERRN eine Stätte finde,
Wohnung für den Starken Jakobs.6Siehe, wir hörten von seiner Lade in Efrata,
fanden sie im Gefilde von Jáar.[1] (1S 7,1; 2S 6,2)7Lasst uns hingehen zu seiner Wohnung,
uns niederwerfen am Schemel seiner Füße! (Ž 99,5)8Steh auf, HERR, zum Ort deiner Ruhe,
du und deine machtvolle Lade! (Nu 10,35; 2Pa 6,41)9Deine Priester sollen sich in Gerechtigkeit kleiden
und deine Frommen sollen jubeln. (Jb 29,14)10Um Davids willen, deines Knechts,
weise nicht ab das Angesicht deines Gesalbten!11Der HERR hat David Treue geschworen,
nicht wird er von ihr lassen:
Einen Spross deines Leibes
will ich setzen auf deinen Thron. (Ž 89,4)12Wenn deine Söhne meinen Bund bewahren,
mein Zeugnis, das ich sie lehre,
dann sollen auch ihre Söhne
auf deinem Thron sitzen für immer.13Denn der HERR hat den Zion erwählt,
ihn begehrt zu seinem Wohnsitz: (Ž 68,17; Ž 76,3; Ž 78,68)14Das ist für immer der Ort meiner Ruhe,
hier will ich wohnen, ich hab ihn begehrt. (1Kr 8,13)15Zions Nahrung will ich reichlich segnen,
mit Brot seine Armen sättigen.[2]16Seine Priester will ich kleiden in Heil,
seine Frommen sollen jauchzen und jubeln. (Ž 132,9; Iz 61,10)17Dort bringe ich Davids Macht zum Sprießen
und stelle eine Leuchte auf für meinen Gesalbten. (1Kr 11,36; L 1,69)18Ich kleide seine Feinde in Schande;
doch auf ihm wird seine Krone erglänzen.