Žalm 109 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

BOŽE, MÁ CHVÁLO, NESTAV SE HLUCHÝM

1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým, 2 když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají, 3 slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mně bez důvodu. 4 Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím. 5 Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí. 6 Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane. 7 Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích. 8 Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný. 9 Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou. 10 Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit. 11 Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí. 12 Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm. 13 Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení. 14 Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není. 15 Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich 16 za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci. 17 Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí! 18 Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej. 19 Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně. 20 To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví. 21 Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě! 22 Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce. 23 Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten. 24 V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo. 25 Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou. 26 Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň, 27 aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine. 28 Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje. 29 Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm. 30 Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit, 31 neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.

Einheitsübersetzung 2016

Bitte um Hilfe gegen erbarmungslose Feinde

1 Für den Chormeister. Ein Psalm Davids. Gott meines Lobes, schweig doch nicht! (Ž 35,22; Ž 83,2) 2 Denn ein Mund voll Frevel, ein Lügenmaul hat sich gegen mich aufgetan. Sie reden zu mir mit falscher Zunge, / (Ž 31,19) 3 umgeben mich mit Worten des Hasses und bekämpfen mich grundlos. 4 Sie klagen mich an für meine Liebe, ich aber bete.^[1] (Ž 35,12; Př 17,13) 5 Sie vergelten mir Gutes mit Bösem, mit Hass meine Liebe: 6 Einen Frevler bestelle gegen ihn als Zeugen, ein Ankläger trete zu seiner Rechten. 7 Als Verurteilter gehe er aus dem Gericht hervor und sein Gebet erweise sich als Sünde. 8 Nur gering noch sei die Zahl seiner Tage, sein Amt erhalte ein anderer. (Sk 1,20) 9 Zu Waisen sollen werden seine Kinder und seine Frau zur Witwe. (Ex 22,23; Jr 18,21) 10 Unstet sollen seine Kinder umherziehen und betteln, aus den Trümmern des Hauses vertrieben.^[2] (Jb 5,4) 11 All seinen Besitz reiße an sich ein Gläubiger, Fremde sollen plündern, was er erworben hat. (Jb 20,18) 12 Niemand sei da, der ihm Huld bewahrt, keiner, der sich seiner Waisen erbarmt. (Iz 14,21) 13 Seine Nachkommen soll man vernichten, im nächsten Geschlecht schon erlösche ihr Name. (Ž 21,11) 14 Der Schuld seiner Väter werde beim HERRN gedacht, ungetilgt bleibe die Sünde seiner Mutter. (Ex 20,5) 15 Ihre Schuld stehe dem HERRN allzeit vor Augen, ihr Andenken lösche er aus auf Erden. (Ž 34,17; Ž 90,8) 16 Denn dieser Mensch dachte nie daran, Huld zu üben; / er verfolgte den Gebeugten und den Armen und wollte den Verzagten töten. 17 Er liebte den Fluch - der komme über ihn; er verschmähte den Segen - der bleibe ihm fern. 18 Er zog den Fluch an wie ein Gewand; / der dringe in seinen Leib wie Wasser und wie Öl in seine Knochen. (Nu 5,24) 19 Er werde für ihn wie das Kleid, in das er sich hüllt, wie der Gürtel, mit dem er sich allzeit umgürtet. 20 So treiben es die, die mich anklagen mit Berufung auf den HERRN, die Böses gegen mein Leben reden. 21 Du aber, GOTT und Herr, / handle an mir, wie es deinem Namen entspricht! Ja, gut ist deine Huld, befreie mich! 22 Denn ich bin gebeugt und arm, mein Herz ist durchbohrt in meinem Innern. 23 Wie ein flüchtiger Schatten schwinde ich dahin, wie eine Heuschrecke schüttelt man mich ab. (Ž 39,6) 24 Mir wanken die Knie vom Fasten, mein Fleisch nimmt ab und wird mager. 25 Ja, ich wurde ihnen zum Spott, sie schütteln den Kopf, wenn sie mich sehen. (Ž 41,6) 26 Hilf mir, HERR, mein Gott, in deiner Huld errette mich! 27 Sie sollen erkennen, dass dies deine Hand vollbracht hat, dass du, HERR, es getan hast. (Ž 64,10) 28 Mögen sie fluchen - du wirst segnen. / Sie haben sich erhoben, aber sie werden zuschanden, doch dein Knecht wird sich freuen. (Iz 65,13; L 6,27) 29 Meine Ankläger müssen sich mit Schmach bekleiden, wie in einen Mantel sich in Schande hüllen. (Jr 20,11) 30 Ich will dem HERRN danken mit lauter Stimme, inmitten der Menge will ich ihn loben. (Ž 22,23) 31 Denn er steht zur Rechten des Armen, um sein Leben vor bösen Richtern zu retten.