Numeri 32 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Přidělení zajordánské oblasti - Gádovcům, Rúbenovcům a polovině pokolení Manasesovců připadne požadované dědictví před Jordánem, ale jen tehdy, pomohou-li ostatním v boji o Kenaan.

1 Rúbenovci a Gádovci měli převeliké množství stád. Když spatřili jaezerskou a gileádskou zemi, shledali, že to je vhodné místo pro stáda. 2 Gádovci a Rúbenovci tedy přišli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi a předákům pospolitosti: 3 „Atarót, Dibón, Jaezer, Nimra, Chešbón, Eleále, Sebám, Nebó a Beón, 4 země, kterou Hospodin před izraelskou pospolitostí porazil, je zemí vhodnou pro stáda. A tvoji služebníci mají stáda.“ 5 A dodali: „Jestliže jsme u tebe nalezli přízeň, nechť je tvým služebníkům přidělena do vlastnictví tato země. Nevoď nás přes Jordán.“ 6 Mojžíš Gádovcům a Rúbenovcům vytkl: „Což vaši bratří půjdou do boje a vy si zůstanete tady? 7 Proč berete Izraelcům odvahu přejít do země, kterou jim dal Hospodin? 8 Zrovna tak se zachovali vaši otcové, když jsem je poslal z Kádeš-barneje, aby zhlédli zemi. 9 Došli až do úvalu Eškólu a zhlédli zemi, ale Izraelcům vzali odvahu, takže nechtěli vejít do země, kterou jim dal Hospodin. 10 Onoho dne vzplanul Hospodin hněvem a zapřisáhl se: 11 Muži ve věku od dvaceti let výše, kteří vyšli z Egypta, neuvidí zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, protože se mi cele neoddali, 12 kromě Kenazejce Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova; ti se totiž cele oddali Hospodinu. 13 Tehdy vzplanul Hospodin proti Izraeli hněvem a čtyřicet let jim dal bloudit po poušti, dokud nezaniklo celé to pokolení, které se dopouštělo toho, co je zlé v Hospodinových očích. 14 A teď jste nastoupili vy na místo svých otců, zplozenci hříšných lidí, abyste ještě stupňovali Hospodinův hněv planoucí proti Izraeli. 15 Když se od něho odvrátíte, nechá Izraele na poušti ještě déle. Tak uvedete na všechen tento lid zkázu.“ 16 Přistoupili k němu a prohlásili: „Vystavíme zde ohrady pro svá stáda a města pro své děti. 17 My však potáhneme ve zbroji v čele Izraelců, dokud je neuvedeme na jejich místo. Naše děti zatím zůstanou v městech opevněných proti obyvatelům této země. 18 Nenavrátíme se do svých domovů, dokud se všichni Izraelci neujmou svého dědictví. 19 Nebudeme požadovat dědictví s nimi tam někde za Jordánem, když nám připadne dědictví na této straně Jordánu k východu.“ 20 Mojžíš jim odpověděl: „Jestliže dodržíte toto slovo, vyzbrojíte se před Hospodinem do boje 21 a všichni ve zbroji přejdete před Hospodinem Jordán, potom až on vyžene své nepřátele 22 a země bude před Hospodinem podmaněna, vrátíte se a budete bez viny u Hospodina i u Izraele. Pak bude tato země vaším vlastnictvím před Hospodinem. 23 Nezachováte-li se však takto, prohřešíte se proti Hospodinu. Vězte, že se vám váš hřích vymstí. 24 Vystavějte si města pro své děti a ohrady pro své ovce a dodržte, co jste slíbili.“ 25 Gádovci a Rúbenovci Mojžíšovi odpověděli: „Tvoji služebníci učiní, jak náš pán přikazuje. 26 Naše děti, ženy, stáda a všechen dobytek budou zde v gileádských městech. 27 Ale tvoji služebníci přejdou Jordán, všichni vojensky vyzbrojeni před Hospodinem, aby bojovali, jak praví náš pán.“ 28 I vydal Mojžíš o nich rozkaz knězi Eleazarovi a Jozuovi, synu Núnovu, i představitelům otcovských rodů pokolení Izraelců. 29 Řekl jim: „Překročí-li Gádovci a Rúbenovci s vámi Jordán, všichni ve zbroji, aby bojovali před Hospodinem, a země bude před vámi podmaněna, dáte jim do vlastnictví zemi gileádskou. 30 Nepřekročí-li jej však s vámi ve zbroji, ať mají vlastnictví mezi vámi v zemi kenaanské.“ 31 Gádovci a Rúbenovci odpověděli: „Učiníme, jak promluvil k tvým služebníkům Hospodin. 32 Ano, přejdeme ve zbroji před Hospodinem do země kenaanské, aby nám zůstalo ve vlastnictví naše dědictví v Zajordání.“ 33 Mojžíš jim tedy dal, totiž Gádovcům, Rúbenovcům a polovině kmene Manasesa, syna Josefova, království emorejského krále Síchona a království bášanského krále Óga, celou tu zemi, její města s přilehlým územím, všechna města té země kolem. 34 Gádovci pak znovu vystavěli Dibón, Atarót a Aróer, 35 Atarót-šófan, Jaezer a Jogbehu, 36 Bét-nimru a Bét-háran, opevněná města a ohrady pro ovce. 37 Rúbenovci znovu vystavěli Chešbón, Eleále a Kirjatajim, 38 Nébo a Baal-meón, jimž změnili jména, a Sibmu; městům, jež vystavěli, dali jména. 39 Synové Makíra, syna Manasesova, táhli do Gileádu a dobyli jej. Podrobili si Emorejce, kteří v něm sídlili. 40 Mojžíš dal Gileád Makírovi, synu Manasesovu, a ten se tam usadil. 41 Zatím Jaír, syn Manasesův, dobyl na svém tažení jejich vesnice a nazval je vesnicemi Jaírovými. 42 A Nóbach dobyl na svém tažení Kenat i jeho osady a nazval je svým jménem Nóbach.

Bible, překlad 21. století

Obsazení Zajordání

1 Synové Rubenovi a synové Gádovi měli obrovské množství dobytka. Uviděli jaezerskou a gileádskou zem a hle, bylo to místo vhodné pro dobytek. 2 Rubenovi a Gádovi synové tedy přišli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi a vůdcům obce: 3 „Atarot, Dibon, Jaezer, Nimra, Chešbon, Eleale, Sebam, Nebó a Beon, 4 země, kterou Hospodin dobyl pro izraelskou obec, je země vhodná pro dobytek – a tvoji služebníci mají spoustu dobytka.“ 5 Dále řekli: „Prokaž nám prosím laskavost, ať tato země připadne do vlastnictví nám, tvým služebníkům. Nevoď nás přes Jordán.“ 6 Mojžíš Rubenovým a Gádovým synům odpověděl: „Mají snad vaši bratři jít do boje, zatímco vy zůstanete zde? 7 Proč chcete syny Izraele odradit od vstupu do země, kterou jim Hospodin dal? 8 Totéž udělali vaši otcové, když jsem je vyslal z Kádeš-barné, aby prohlédli zem.^[1] 9 Došli až k údolí Eškol, prohlédli zem, ale pak syny Izraele odradili od vstupu do země, kterou jim Hospodin dal. 10 Hospodin toho dne vzplanul hněvem a odpřisáhl: 11 ‚Nikdo z těch, kdo vyšli z Egypta, nikdo starší dvaceti let nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, neboť se mi nevydali cele. 12 Jen Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův, se cele vydali Hospodinu.‘^[2] 13 Hospodin tehdy vzplanul proti Izraeli hněvem a nechal je čtyřicet let bloudit po poušti, dokud to pokolení, které se znelíbilo Hospodinu, do posledního nevymřelo. 14 Hle, nyní jste nastoupili na místo svých otců, vy plemeno hříšníků, abyste ještě více roznítili Hospodinův planoucí hněv proti Izraeli! 15 Jestliže se od něj odvrátíte, nechá tento lid na poušti ještě déle, a tak je všechny přivedete do záhuby!“ 16 Přistoupili tedy k Mojžíšovi blíž a řekli: „Chceme tu postavit ohrady pro svůj dobytek a města pro své děti. 17 Sami pak půjdeme v plné zbroji v čele synů Izraele, dokud je nepřivedeme na jejich místo. Naše děti zatím zůstanou v opevněných městech, chráněny před obyvateli země. 18 My se ale domů nevrátíme, dokud se každý syn Izraele neujme svého dědictví. 19 Nebudeme s nimi zabírat zem za Jordánem ani nikde dále, neboť nám připadlo dědictví na východ od Jordánu.“ 20 Mojžíš jim odpověděl: „Chcete-li to slovo splnit, připravte se před Hospodinem k boji. 21 Každý z vašich ozbrojenců půjde před Hospodinem za Jordán, dokud on před vámi nevyžene své nepřátele. 22 Až bude země před Hospodinem podmaněna, budete se moci vrátit a budete zproštěni tohoto závazku k Hospodinu a k Izraeli. Tehdy se před Hospodinem tato země stane vaším vlastnictvím. 23 Pokud se tak nezachováte, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že váš trest si vás najde. 24 Postavte si města pro děti a ohrady pro ovce a kozy; splňte však, co jste slíbili.“ 25 Rubenovi a Gádovi synové Mojžíšovi odpověděli: „Tvoji služebníci učiní, jak jim náš pán přikazuje. 26 Naše děti, naše ženy, náš dobytek a všechna naše zvířata zůstanou v gileádských městech, 27 zatímco tvoji služebníci, každý v plné zbroji, přejdou Jordán, aby bojovali před Hospodinem, jak praví náš pán.“ 28 Mojžíš tedy o nich vydal příkaz knězi Eleazarovi, Jozuovi, synu Nunovu, a náčelníkům izraelských pokolení. 29 Mojžíš jim řekl: „Pokud s vámi Gádovi a Rubenovi synové přejdou Jordán, každý vyzbrojen k boji před Hospodinem, pak jim po dobytí země dáte do vlastnictví gileádskou zem. 30 Pokud však s vámi nepůjdou jako ozbrojenci, připadne jim vlastnictví mezi vámi v kanaánské zemi.“ 31 Gádovi a Rubenovi synové na to řekli: „Uděláme, co Hospodin tvým služebníkům řekl: 32 Přejdeme vyzbrojeni před Hospodinem do země Kanaán a získáme dědičné vlastnictví v Zajordání.“ 33 Mojžíš tedy Gádovým a Rubenovým synům a polovině pokolení Manasesova, syna Josefova, přidělil království emorejského krále Sichona a bášanského krále Oga – zemi i s jejími městy včetně území pohraničních měst. 34 Synové Gádovi pak vystavěli Dibon, Atarot, Aroer, 35 Atarot-šofan, Jaezer, Jogbehu, 36 opevněná města Bet-nimra a Bet-haran a ohrady pro ovce a kozy. 37 Synové Rubenovi vystavěli Chešbon, Eleale, Kiriatajim, 38 Nebó, Baal-meon (jejichž jména byla změněna) a také Sibmu. Města, která vystavěli, přejmenovali. 39 Synové Machira, syna Manasesova, šli do Gileádu, dobyli jej a vyhnali Emorejce, kteří tam bydleli. 40 Mojžíš tedy Gileád přidělil Machirovi, synu Manasesovu, a ten se v ní usadil. 41 Manasesův syn Jair pak vytáhl, dobyl jejich vesnice a nazval je Chavot-jair, Jairovy vesnice. 42 Také Noba vytáhl, dobyl Kenat i jeho vesnice a nazval je svým jménem: Noba.