Bůh promluvil - PRVNÍ ŘEČ BOŽÍ - — Pán země i moře
1 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy: 2 „Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy? 3 Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě. 4 Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom. 5 Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřicí šňůru? 6 Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen, 7 zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol? 8 Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země, 9 když jsem mu určil za oděv mračno a za plénku temný mrak, 10 když jsem mu stanovil meze, položil závory a vrata 11 a řekl: ‚Až sem smíš přijít, ale ne dál; zde se složí tvé nespoutané vlnobití!‘ 12 Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal jitřence její místo, 13 aby se chopila okrajů země a svévolníci byli z ní vytřeseni? 14 Země se mění jak hlína pod pečetidlem, ale oni tu stojí, ač jsou jen šat. 15 Svévolníkům bude odepřeno světlo a zvednutá paže bude přeražena. 16 Přišel jsi až ke zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně? 17 Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil? 18 Postřehls celou šíři země? Pověz, znáš-li to všechno.
— Pán vod i hvězd
19 Kde je cesta k obydlí světla? Kde má své místo temnota? 20 Můžeš je vykázat do jejich hranic? Máš ponětí o stezkách k jejich domu? 21 Tušil jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů? 22 Přišel jsi někdy ke skladům sněhu, spatřil jsi sklady krupobití, 23 které si šetřím pro časy soužení, pro den války a boje? 24 Kde je cesta k místu, kde se dělí světlo? Odkud se žene na zemi východní vítr? 25 Kdo vyryl koryta povodni a bouřnému mračnu cestu, 26 aby pršelo na liduprázdnou zemi, na poušť, v níž člověka není, 27 aby se napojila místa pustá a zpustošená a vzešla mladá tráva? 28 Má snad déšť otce? Kdo zplodil krůpěje rosy? 29 Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní? 30 Vody tuhnou na kámen, zamrzá hladina propastné tůně. 31 Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna? 32 Vyvedeš hvězdy zvířetníku v pravý čas a povedeš souhvězdí Lva s jeho mladými? 33 Víš, jaké jsou řády nebes? Ty jsi je ustanovil, aby dozírala na zemi? 34 Pozvedneš svůj hlas k oblaku, aby tě přikryla spousta vod? 35 Posíláš snad pro blesky, aby přišly a ohlásily se ti: ‚Tu jsme‘? 36 Kdo dal ibisovi moudrost a kohoutovi rozum? 37 Kdo je tak moudrý, aby sečetl mraky? Kdo složí nebeské měchy, 38 když prach se v slitinu spojí a hroudy k sobě přilnou?
— Pán zvěře i ptactva
39 Můžeš ulovit pro lva kořist a uspokojit lačnost lvíčat, 40 když se krčí v peleších, číhají ve svém doupěti v houští? 41 Kdo opatří úlovek krkavci, když jeho mláďata volají k Bohu a bloudí bez potravy?
Jób 38
Bible, překlad 21. století
Kdo to zatemňuje mé záměry?
1Vtom Hospodin promluvil k Jobovi z vichru:2„Kdo to zatemňuje mé záměry řečmi, v nichž není poznání?3Jako muž si teď vyhrň rukávy, budu se tě ptát a ty mě poučíš:4Kde jsi byl, když jsem zemi založil? Jen pověz, když tomu rozumíš.5Kdo určil její rozměry? To jistě víš! Kdopak ji mírou přeměřil?6Do čeho jsou zapuštěny její základy? Kdo položil její kámen úhelný,7když jitřní hvězdy sborem zpívaly a všichni Boží synové[1] jásali radostí?8Kdo že to dveřmi moře uzavřel, když se tehdy z lůna vyvalilo ven,9když jsem je přioblékl oblakem, zahalil mračnem jako do plenek,10když jsem mu vytyčil meze své, závory osadil na dveře11a řekl: ‚Smíš až sem, a dál už ne, tvé vzduté vlny se zlomí zde‘?12Poručil jsi jitru někdy v životě, ukázals někdy místo Jitřence,13aby uchopila zem za okraje a ničemy z ní hnala ven?14Tehdy se země tvaruje jak jíl pod pečetí, jak roucho začíná hýřit barvami.15Ničemové tehdy své světlo ztrácejí, jejich napřažená paže se přerazí.16Pronikls tam, kde moře pramení, prošel ses po dně propasti?17Odhalily se ti brány smrti? Spatřil jsi brány temnoty?18Pochopils zemské rozměry? Jen pověz, když všemu rozumíš!19Kudy vede cesta k příbytku světla? A kde přebývá temnota?20Umíš je dovést na jejich místa? Znáš stezku do jejich domova?21Dávno ses narodil, jistě to znáš, délka tvého života je nesmírná!22Dostal ses do sněžných skladišť, viděl jsi, kde se kroupy skladují,23které uchovávám pro čas soužení, pro dny bojů a válčení?24Kudy vede cesta, kterou se štěpí blesky? Odkud se východní vítr žene na zemi?25Kdo vyryl koryto vodní průtrži a dráhu pro mrak bouřkový,26aby zaléval liduprázdnou zemi i poušť, kde nikdo nebydlí,27aby zavlažil opuštěné trosky a novou trávu nechal vyrašit?28Má snad déšť otce? Kdo počal rosné krůpěje?29Z kterého lůna vyšel led? Kdo rodí jíní nebeské,30když voda ztvrdne na kámen, povrch propasti když zamrzne?31Umíš Plejády pouty připoutat anebo povolit Orionův pás?32Dáváš v jejich čas vyjít planetám, vedeš Medvědici a její mláďata?33Ovládáš nebeská pravidla? Zařídíš, aby se jimi země řídila?34Dokážeš na mrak zavolat, aby tě vodní průtrž zalila?35Umíš na cestu blesky vysílat? Ohlásí se ti: ‚Zde nás máš‘?36Kdo moudrost ibisovi dal, kdo vložil rozum do kohouta?37Kdo má tu moudrost, aby mraky spočítal, kdo nebeské džbány může vylévat,38když se prach speče jako slitina, když hlína pevně drží ve hroudách?39Umíš ulovit kořist pro lvici, můžeš hlad lvíčat nasytit,40když se krčí ve svých peleších, když v úkrytu v houští číhají?41Kdo připravuje pokrm krkavci, když jeho mláďata k Bohu volají, když bloudí kolem a nemají co jíst?