1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto: 2 „Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši. 3 Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích, 4 mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě. 5 Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám, 6 setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den. 7 Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák. 8 Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život? 9 Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni? 10 Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase?
— Jób varuje přátele
11 Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným. 12 Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům? 13 Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného: 14 Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem; 15 ty, co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat. 16 Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny, 17 co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému. 18 Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač. 19 Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu. 20 Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci, 21 odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa. 22 Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat. 23 Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval.“
Jób 27
Bible, překlad 21. století
Trvám na své nevině
1A Job pokračoval ve své promluvě:2„Při Bohu živém, který mi upřel právo, při Všemohoucím, jenž naplnil mě trpkostí,3přísahám, že dokud je ve mně život, dokud mám v chřípí Boží dýchání,4nevypustím ze rtů žádnou podlost, nebudu mluvit jazykem falešným.5V žádném případě vám nedám za pravdu, své bezúhonnosti se jakživ nezřeknu.6Trvám na své nevině – té se nepustím, po celý život mám čisté svědomí!7Kéž by mí protivníci byli odhaleni jako zlosyni a ti, kdo mě napadají, jako zločinci!8Copak má bezbožný nějakou naději, když ho Bůh zabíjí, obírá o duši?9Copak Bůh vyslyší jeho volání, když na něj přijde soužení?10Copak je Všemohoucí jeho rozkoší? Volá snad k Bohu bez ustání?11Poučil jsem vás o Božím jednání, o Všemohoucím jsem nic netajil.12Vždyť jste to všichni sami viděli – proč tedy mluvíte takové nesmysly:13‚Takový osud dává Bůh ničemům, dědictví, jež Všemohoucí svěřuje tyranům.[1]14I kdyby měl spoustu dětí, všechny čeká meč, chlebem jeho ratolesti nenasytí se.15Pozůstalé po něm pohřbí mor, nebudou oplakáváni od svých vdov.16I kdyby stříbra jak prachu nakupil, i kdyby šatů jak bláta navršil,17spravedlivý oblékne si, co on hromadil, jeho stříbro po něm zdědí nevinný.18Jak pavouk buduje si svůj dům, je ale chatrný jak chýše hlídačů.19Ulehne jako boháč, a je to naposled; když oči otevře, nic mu nezbude.20Hrůzy ho postihnou jako povodeň, uprostřed noci ho vichr odnese.21Východní vítr ho odnese kdovíkam, odvane ho daleko z jeho domova.22Vrhne se na něj beze vší lítosti, právě když bude chtít před ním utéci.23Posměšně zatleská mu svýma rukama, s pískotem vyžene ho z jeho domova.‘“