Píseň písní 8 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

LÁSKA JE SILNĚJŠÍ NEŽ SMRT - — Oddanost

1 Kéž bys byl jako můj bratr, který sál z prsů mé matky! Až bych tě nalezla někde venku, políbila bych tě a nikdo by mnou pohrdat nesměl. 2 Odvedla bych si tě, uvedla tě do domu své matky a tam bys mě poučoval. Dala bych ti pít kořenné víno, šťávu ze svých granátových jablek. 3 Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá. 4 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

— Pečeť lásky

5 Kdo je ta, jež vystupuje z pouště, opřena o svého milého? Zburcovala jsem tě pod jabloní, kde tě počala tvá matka, kde tě počala ta, jež tě porodila. 6 Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův. 7 Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.

— Neprodejnost lásky

8 „Maličkou máme sestru, prsy ještě nemá. Co s tou sestrou uděláme v den, kdy o ni přijdou smlouvat? 9 Jestliže je hradbou, stříbrné cimbuří na ní postavíme, jestliže je dveřmi, zahradíme je cedrovou deskou.“ 10 „Já jsem hradba, mé prsy jsou jako věže.“ Tehdy stala jsem se v jeho očích tou, která nalézá pokoj. 11 Vinici měl Šalomoun v Baal-hamónu; svěřil tu vinici hlídačům; za její ovoce každý mu přinést musí tisíc šekelů stříbra. 12 „Má vinice patří mně, jen mně samotnému. Měj si ten tisíc, Šalomoune, a dvě stě pro ty, kdo hlídají ovoce její. 13 Ty, která prodléváš v zahradách, kde druhové sledují hlas tvůj, ozvi se mi!“ 14 „Uprchni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na balzámových horách.“

Bible, překlad 21. století

1 Kéž bys mi býval rodným bratrem, z prsou mé matky kojeným! To bych tě na potkání směle políbila a nikdo by se na mě za to nezlobil. 2 Vést bych tě mohla, odvést si tě do domu své matky, své rodičky. Kořeněným vínem opojila bych tě, moštem z granátových jablek svých. 3 Jeho levice pod hlavou mou a pravicí by mě objímal. 4 Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, neprobouzejte, nerozněcujte lásku, dříve než sama bude chtít! 5 Kdopak to z pouště přichází, se svým miláčkem v objetí? Pod jabloní jsem tě vzbudila, tam, kde tě počala matka tvá, tam, kde počala tvá rodička. 6 Jak pečeť na srdce si mě vtiskni, jak pečeť, co nosíš na paži. Láska je silná jako smrt, vášeň neúprosná jako hrob. Její plameny šlehají žárem nejprudším.^[1] 7 Lásku neuhasí spousty vod, neodplaví ji říční proud. Kdo by lásku chtěl za celé jmění pořídit, jedině by se zesměšnil! 8 Sestřičku malou máme, ještě je bez prsou. Co s naší sestrou uděláme, až námluvy jí započnou? 9 Je-li hradbou, cimbuří stříbrné na ní postavíme, je-li však branou, zatarasíme ji deskou cedrovou! 10 Já hradbou jsem a prsy mé jsou věže. Očima až na mně spočine, bude spokojen. 11 Vinici měl Šalomoun v Baal-hamonu a tu vinici pronajal vinařům. Za její úrodu každý z nich odvádět musel tisíc stříbrných. 12 Má vinice je ale jenom má! Měj si, Šalomoune, ten tisíc svůj – dvě stě z něj musíš dát hlídačům! 13 Ty, jež prodléváš v zahradách, mí druhové touží uslyšet tvůj hlas. Kéž ho uslyším právě já! 14 Pospěš, můj milý! Srnci či kolouchu se podobej na horách koření!

Bible Kralická

1 Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena. 2 Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých. 3 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne. 4 Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl. 5 Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá. 6 Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší. 7 Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl. 8 Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní? 9 Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými. 10 Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj. 11 Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných. 12 Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího. 13 Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se. 14 Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

1 If only you were to me like a brother, who was nursed at my mother’s breasts! Then, if I found you outside, I would kiss you, and no-one would despise me. 2 I would lead you and bring you to my mother’s house – she who has taught me. I would give you spiced wine to drink, the nectar of my pomegranates. 3 His left arm is under my head and his right arm embraces me. 4 Daughters of Jerusalem, I charge you: do not arouse or awaken love until it so desires. Friends 5 Who is this coming up from the wilderness leaning on her beloved? She Under the apple tree I roused you; there your mother conceived you, there she who was in labour gave you birth. 6 Place me like a seal over your heart, like a seal on your arm; for love is as strong as death, its jealousy^[1] unyielding as the grave. It burns like blazing fire, like a mighty flame.^[2] 7 Many waters cannot quench love; rivers cannot sweep it away. If one were to give all the wealth of one’s house for love, it^[3] would be utterly scorned. Friends 8 We have a little sister, and her breasts are not yet grown. What shall we do for our sister on the day she is spoken for? 9 If she is a wall, we will build towers of silver on her. If she is a door, we will enclose her with panels of cedar. She 10 I am a wall, and my breasts are like towers. Thus I have become in his eyes like one bringing contentment. 11 Solomon had a vineyard in Baal Hamon; he let out his vineyard to tenants. Each was to bring for its fruit a thousand shekels^[4] of silver. 12 But my own vineyard is mine to give; the thousand shekels are for you, Solomon, and two hundred^[5] are for those who tend its fruit. He 13 You who dwell in the gardens with friends in attendance, let me hear your voice! She 14 Come away, my beloved, and be like a gazelle or like a young stag on the spice-laden mountains.