Píseň písní 6 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

TAJEMSTVÍ LÁSKY - — Zahrada lásky

1 Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj milý? Budeme ho s tebou hledat. 2 Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásl a trhal lilie. 3 Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích.

— Hrozivá tvář lásky

4 Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako vojsko pod praporci. 5 Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly! Vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z Gileádu. 6 Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí, jež z brodiště vystupují a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane. 7 Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.

— Jedinečnost lásky

8 Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu, 9 ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila. Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu. 10 „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci?“ 11 Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívat se, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy. 12 Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů.

Bible, překlad 21. století

1 Kam odešel tvůj miláček, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj miláček, abychom jej s tebou hledali? 2 Můj milý sešel do své zahrady k záhonům koření, aby své stádo pásl v zahradách a sbíral lilie. 3 Já patřím svému milému a můj milý je můj, když pase v liliích. 4 Jak Tirsa jsi krásná, lásko má, jak Jeruzalém líbezná, jak hvězdné šiky úchvatná! 5 Své oči odvrať ode mě, vždyť už jsem jimi přemožen! Tvé vlasy jsou jak stádo koz, jež sbíhá z gileádských hor. 6 Tvé zuby jsou jak stádo ovcí březích, když vycházejí z koupadla: jak párky dvojčat kráčejí, ani jediné nechybí. 7 Jak plátky granátových jablek jsou pod závojem spánky tvé. 8 Byť na šedesát bylo královen, konkubín osmdesát a panen bezpočtu, 9 jediná je však holubička má, má dokonalá, své matky dcera jediná, svojí rodičkou hýčkaná! Když na ni pohlédnou, dívky jí blahořečí, královny i konkubíny chválu vzdávají: 10 Kdopak to září jako jitřenka? Jak luna překrásná, čistá jak slunce zář, jak hvězdné šiky úchvatná! 11 Do sadu ořešáků sešel jsem spatřit, co raší v údolí, zda pučí réva, pohlédnout, jabloně granátové zda rozkvetly. 12 A hle, než nadál jsem se, posadila mě do vozů knížecích!

Bible Kralická

1 Milý můj sstoupil do zahrady své, k záhonkům věci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium. 2 Já jsem milého mého, a milý můj jest můj, kterýž pase mezi lilium. 3 Krásná jsi, přítelkyně má, jako Tersa, pěkná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci. 4 Odvrať oči své od patření na mne, nebo ony mne posilují. Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád. 5 Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné. 6 Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými. 7 Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu; 8 Jediná jest však má holubice, má upřímá, jedinká při matce své, nepoškvrněná při své rodičce. Spatřivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, řkouce: 9 Která jest to, kterouž viděti jako dennici, krásná jako měsíc, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci? 10 Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatřila ovoce údolí, abych viděla, kvete-li vinný kmen, a pučí-li se jabloně zrnaté. 11 Nezvěděla jsem, a žádost má ponukla mne na vůz přednějších z lidu mého. 12 Navrať se, navrať, ó Sulamitská, navrať se, navrať, ať na tě patříme. Co uzříte na Sulamitské? Jako zástup vojenský.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

1 Friends Where has your beloved gone, most beautiful of women? Which way did your beloved turn, that we may look for him with you? She 2 My beloved has gone down to his garden, to the beds of spices, to browse in the gardens and to gather lilies. 3 I am my beloved’s and my beloved is mine; he browses among the lilies. He 4 You are as beautiful as Tirzah, my darling, as lovely as Jerusalem, as majestic as troops with banners. 5 Turn your eyes from me; they overwhelm me. Your hair is like a flock of goats descending from Gilead. 6 Your teeth are like a flock of sheep coming up from the washing. Each has its twin, not one of them is missing. 7 Your temples behind your veil are like the halves of a pomegranate. 8 Sixty queens there may be, and eighty concubines, and virgins beyond number; 9 but my dove, my perfect one, is unique, the only daughter of her mother, the favourite of the one who bore her. The young women saw her and called her blessed; the queens and concubines praised her. Friends 10 Who is this that appears like the dawn, fair as the moon, bright as the sun, majestic as the stars in procession? He 11 I went down to the grove of nut trees to look at the new growth in the valley, to see if the vines had budded or the pomegranates were in bloom. 12 Before I realised it, my desire set me among the royal chariots of my people.^[1] Friends 13 Come back, come back, O Shulammite; come back, come back, that we may gaze on you! He Why would you gaze on the Shulammite as on the dance of Mahanaim?^[2]