Ozeáš 13 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Dobrý pastýř a spravedlivý - soudce - Bůh se stává nepřítelem lidu, který pohrdl jeho dobrotou a péčí.

1 Kdykoli Efrajim promluvil, nastalo zděšení, byl vznešený v Izraeli, ale provinil se Baalem a propadl smrti. 2 A přesto hřeší dál, odlévají si modly, modlářské stvůry ze stříbra podle svých nápadů. Všechno je to jen výrobek řemeslníků. O těch modlách říkají: „Ti, kdo obětují, ať líbají býčky.“ 3 Proto budou jak jitřní obláček, jako rosa, která hned po ránu mizí, jako plevy, jež vichr odvane z humna, jako kouř z dymníku. 4 Ale já jsem Hospodin, tvůj Bůh, už z egyptské země. Nepoznal jsi Boha kromě mne; mimo mne jiného zachránce není. 5 Já jsem tě poznal na poušti, ve vyprahlé zemi. 6 Měli pastvy do sytosti. Nasytili se a jejich srdce zpyšnělo, zapomněli na mě. 7 Budu na ně jako mladý lev, budu číhat u cesty jak levhart, 8 střetnu se s nimi jako medvědice zbavená mláďat. Hruď až k srdci jim roztrhám, sežeru je tam jako lvice; polní zvěř je rozsápe. 9 Je to tvá zkáza, Izraeli, že jsi proti mně, proti své pomoci. 10 Kdepak je tvůj král? Ať tě zachrání ve všech tvých městech. Kde jsou tvoji soudcové, o něž jsi žádal: “Dej mi krále a velmože?“ 11 Dávám ti krále rozhněván a beru ti jej v prchlivosti. 12 Efrajimovy nepravosti jsou svázány, jeho hříchy uschovány. 13 Dolehnou na něho bolesti rodičky. Je to syn nemoudrý; nechtěl opustit včas lůno rodičky. 14 Mám je vyplatit ze spárů podsvětí, vykoupit ze smrti? Kde je, smrti, tvá morová rána? Podsvětí, kde je tvůj smrtící žár? Lítost však bude mým očím skryta. 15 I když Efrajim mezi bratry ponese ovoce, přižene se východní vítr, vítr Hospodinův; už se zdvihá z pouště. Jeho zdroj zklame, jeho pramen vyschne, vypleněn bude poklad veškerých vzácností.

Bible, překlad 21. století

Kdo ti pomůže

1 Efraimova slova bázeň budila, v Izraeli býval vznešený, provinil se ale ctěním Baala, a tak se zahubil. 2 A nyní hřeší dál a dál; odlévají si sochy ze stříbra, modly, které si sami vymysleli – všechny je řemeslník vyrobil! Říkají, že se jim prý obětovat má… Lidé líbají telata! 3 A proto budou jako ranní mlha, jak rosa, jež zrána vyprchá, jak z mlatu vichrem unášená pleva, jako dým z komína. 4 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, už od vyjití z Egypta; Boha kromě mne nikdy nepoznáš, není jiný Spasitel než já! 5 Na poušti jsem tě opatroval,^[1] v zemi, jež byla suchopár. 6 Nakrmili se dosyta, nasytili se a jejich srdce zpyšněla; zapomněli na mě dočista. 7 Proto jim budu lvem, jako leopard budu číhat na cestě; 8 napadnu je jak zuřivá medvědice, vyrvu jim z hrudi srdce, sežeru je tam jako lvice, roztrhám je jak divá zvěř! 9 Izraeli, zničil ses! Kdo ti pomůže? 10 Kde je tvůj král, tvůj zachránce? Kde je ve všech tvých městech? Kde jsou tví vládci, o nichž jsi pověděl: „Dej mi krále a velmože!“^[2] 11 Rozhněván jsem ti krále dal a rozzuřen ho odnímám! 12 Efraimův trest je zpečetěn, jeho hřích dobře uložen. 13 Porodní křeče sevřou jej, on je však dítě nemoudré – jakmile přijde jeho čas, opustit lůno se nechystá. 14 Vyplatím je z moci záhrobí, vykoupím je ze smrti. Kde jsou teď, smrti, ty tvé hrozby? Kde je tvá zhouba, záhrobí?^[3] Soucit bude mým očím skryt, 15 i když je Efraim nejplodnější mezi bratřími.^[4] Východní vítr přichází, vítr Hospodinův se zvedá nad pouští, aby vysušil jeho potoky, jeho prameny aby vyprahly; vyplení jeho poklady, o vše cenné ho připraví.

Bible Kralická

1 Když mluvíval Efraim, býval strach; vznešený byl v Izraeli, ale prohřešiv při Bálovi, tožť umřel. 2 A i nyní ještě předce hřeší. Nebo dělají sobě a slévají z stříbra svého podlé rozumu svého strašidla, ješto všecko to není než dílo řemeslníků, o čemž říkají: Lidé, kteříž obětují, telata ať líbají. 3 Protož budou jako oblak ranní a jako rosa jitřní, kteráž odchází, jako plevy vichřicí zachvácené z humna, a jako dým z komínu, 4 Ješto já jsem Hospodin Bůh tvůj od vyjití z země Egyptské, a Boha kromě mne nepoznal jsi, aniž jest jiný vysvoboditel kromě mne. 5 Jáť jsem tě poznal na poušti v zemi velmi vyprahlé. 6 Dobré pastvy měvše, nasyceni jsou, ale když se nasytili, pozdvihlo se srdce jejich, protož zapomenuli na mne. 7 Pročež budu jim jako lítý lev, jako pardus vedlé cesty číhati budu. 8 Potkám se s nimi jako nedvěd osiřelý, a roztrhám všecko srdce jejich, a sežeru je tam jako lev, jako zvěř divoká roztrhující je. 9 Z tebeť jest zhouba tvá, ó Izraeli, ješto ve mně všecka pomoc tvá. 10 Kdež jest král tvůj? Kdež jest? Nechť tě zachová ve všech městech tvých. Aneb soudcové tvoji, o nichž jsi řekl: Dej mi krále a knížata? 11 Dal jsem tobě krále v hněvě svém, a odjal jsem v prchlivosti své. 12 Svázánať jest nepravost Efraimova, schován jest hřích jeho. 13 Bolesti rodičky přijdou na něj; jest syn nemoudrý, sic jinak nezůstával by tak dlouho v životě matky. 14 Z ruky hrobu vyplatím je, od smrti vykoupím je; budu zhoubcím tvým, ó smrti, budu zkažením tvým, ó hrobe, želení skryto bude od očí mých. 15 Nebo on mezi bratřími ovoce ponese, ač prv přijde vítr východní, vítr Hospodinův od pouště vstupující, a vysuší studnice jeho, osuší i vrchoviště jeho; onenno rozchvátá poklad všech nejdražších klénotů. 16 Zpuštěna bude Samaří, proto že se protivila Bohu svému; od meče padnou, dítky jejich zrozrážíny budou, a těhotné ženy jejich zroztínány.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

The Lord’s anger against Israel

1 When Ephraim spoke, people trembled; he was exalted in Israel. But he became guilty of Baal worship and died. 2 Now they sin more and more; they make idols for themselves from their silver, cleverly fashioned images, all of them the work of craftsmen. It is said of these people, ‘They offer human sacrifices! They kiss^[1] calf-idols!’ 3 Therefore they will be like the morning mist, like the early dew that disappears, like chaff swirling from a threshing-floor, like smoke escaping through a window. 4 ‘But I have been the Lord your God ever since you came out of Egypt. You shall acknowledge no God but me, no Saviour except me. 5 I cared for you in the wilderness, in the land of burning heat. 6 When I fed them, they were satisfied; when they were satisfied, they became proud; then they forgot me. 7 So I will be like a lion to them, like a leopard I will lurk by the path. 8 Like a bear robbed of her cubs, I will attack them and rip them open; like a lion I will devour them – a wild animal will tear them apart. 9 ‘You are destroyed, Israel, because you are against me, against your helper. 10 Where is your king, that he may save you? Where are your rulers in all your towns, of whom you said, “Give me a king and princes”? 11 So in my anger I gave you a king, and in my wrath I took him away. 12 The guilt of Ephraim is stored up, his sins are kept on record. 13 Pains as of a woman in childbirth come to him, but he is a child without wisdom; when the time arrives, he doesn’t have the sense to come out of the womb. 14 ‘I will deliver this people from the power of the grave; I will redeem them from death. Where, O death, are your plagues? Where, O grave, is your destruction? ‘I will have no compassion, 15 even though he thrives among his brothers. An east wind from the Lord will come, blowing in from the desert; his spring will fail and his well dry up. His storehouse will be plundered of all its treasures. 16 The people of Samaria must bear their guilt, because they have rebelled against their God. They will fall by the sword; their little ones will be dashed to the ground, their pregnant women ripped open.’^[2]