Kazatel 7 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

ZAMYŠLENÍ NAD ŽIVOTEM - — Co je lepší?

1 Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození. 2 Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci. 3 Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřená tvář prospívá srdci. 4 Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek. 5 Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků, 6 neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost. 7 Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce a dar ničí srdce. 8 Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost. 9 Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků. 10 Neříkej: „Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?“ To není moudré, ptáš-li se na to. 11 Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce; 12 být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má. 13 Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil? 14 V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm.

— Ničeho příliš!

15 To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě. 16 Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit? 17 Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec; proč bys umíral, než vyprší tvůj čas? 18 Bude dobře, když se tohoto přidržíš a ono nespustíš ze zřetele; vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu. 19 Moudrost dává moudrému více síly, než jakou má deset mocných v městě. 20 Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil. 21 Nevšímej si všech řečí, které se vedou, abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok. 22 Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé.

— Neúplnost poznání

23 To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí; řekl jsem si: Budu moudrý. Ale moudrost se ode mne vzdalovala. 24 Daleko je to, co se stalo, hluboko, přehluboko; kdo to nalezne? 25 Zaměřil jsem se cele na to, abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho, abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost. 26 A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen. 27 Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel, když jsem porovnával jedno s druhým, abych se dopídil smyslu, 28 jejž jsem stále hledal a nenalézal: Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka, ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl. 29 Hleď, jenom na to jsem přišel, že Bůh sice učinil člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky.

Bible, překlad 21. století

Ve stínu moudrosti

1 Lepší je dobré jméno než nejlepší olej, den smrti je lepší než den zrození. 2 Lepší je vejít do domu smutku nežli do domu veselí. Každého člověka čeká konec – kdo je naživu, ať na to pomyslí! 3 Lepší je zármutek nežli smích, smutná tvář srdce zvelebí. 4 Srdce moudrých je v domě truchlení, srdce hlupáků v domě zábavy. 5 Lepší je vyslechnout výtky mudrců nežli poslouchat písničky hlupáků. 6 Jako když pod hrncem zapraští roští, tak rychle vyhoří hlupákův smích. I to je marnost! 7 Nátlak i z moudrého udělá blázna, úplatek kazí srdce člověka. 8 Lepší je, když něco končí, než když to začíná; lepší je trpělivý než ten, kdo se nadýmá. 9 Nebuď snadno popudlivý k hněvu, mrzutost odpočívá v klíně hlupáků. 10 Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy? Takové otázky není moudré klást. 11 Moudrost je dobrá jako zděděné jmění, prospěšná je těm, kdo vidí světlo dne. 12 Být zaštítěn moudrostí je jako být zaštítěn penězi, poznání moudrosti však má výhodu: ty, kdo ji mají, drží naživu. 13 Pohleď na Boží dílo – kdo může narovnat, co on pokřivil? 14 V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost.

Viděl jsem všechno

15 Za dnů své marnosti jsem viděl všechno: Spravedlivý umírá i se svou spravedlností, zlý žije dlouho i se svou špatností. 16 Nebývej příliš spravedlivý ani přehnaně moudrý. Proč se máš trápit? 17 Nebuď však ani příliš zlý a také nebuď bláhový. Proč máš předčasně umřít? 18 Toho je dobré se držet a tamtoho se nepouštět; kdo je bohabojný, dodrží obojí. 19 Moudrost je moudrému větší silou než deset vládců ve městě. 20 Na zemi není jediný spravedlivý, který by konal dobro a nehřešil. 21 Nestarej se o všechno, co se kde říká, abys neslyšel kletby svého otroka. 22 Ve vlastním srdci přece dobře víš, že i tys druhé často proklínal. 23 V tom všem jsem se snažil najít moudrost. Říkal jsem si, že zmoudřím, moudrost mi ale zůstala vzdálená. 24 Vzdálená je, ať už je jakákoli! Kdo jen ji nalezne hluboko v hlubinách? 25 Všechno jsem v mysli probral, abych poznal a prozkoumal moudrost a dopátral se smyslu, abych pochopil i zlou tupost a hloupou bezhlavost. 26 Tehdy jsem nalezl něco trpčího než smrt – svůdnou ženu, jejíž srdce je past a jejíž paže jsou pouta. Boží oblíbenec před ní unikne, hříšník však bude polapen. 27 Pohleď, k čemu jsem došel, praví Kazatel: Jedno jsem porovnával s druhým, abych našel smysl, 28 po němž má duše tolik toužila, ale nenašel jsem jej. Mezi tisícem jsem našel jediného muže, ženu jsem ale mezi tolika nenašel. 29 Pohleď, došel jsem pouze k jedinému: Bůh stvořil člověka správně, oni však následovali spoustu výmyslů.

Bible Kralická

1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka. 2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém. 3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce. 4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí. 5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého,nežli aby někdo poslouchal písně bláznů. 6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost. 7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce. 8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný. 9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá. 10 Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval. 11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce; 12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají. 13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil? 14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho. 15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své. 16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti? 17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého? 18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho. 19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě. 20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil. 21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě. 22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným. 23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne. 24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může? 25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost. 26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat. 27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění, 28 Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl. 29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných. [ (Ecclesiastes 7:30) Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc? ]

New International Version

Wisdom

1 A good name is better than fine perfume, and the day of death better than the day of birth. 2 It is better to go to a house of mourning than to go to a house of feasting, for death is the destiny of everyone; the living should take this to heart. 3 Frustration is better than laughter, because a sad face is good for the heart. 4 The heart of the wise is in the house of mourning, but the heart of fools is in the house of pleasure. 5 It is better to heed the rebuke of a wise person than to listen to the song of fools. 6 Like the crackling of thorns under the pot, so is the laughter of fools. This too is meaningless. 7 Extortion turns a wise person into a fool, and a bribe corrupts the heart. 8 The end of a matter is better than its beginning, and patience is better than pride. 9 Do not be quickly provoked in your spirit, for anger resides in the lap of fools. 10 Do not say, ‘Why were the old days better than these?’ For it is not wise to ask such questions. 11 Wisdom, like an inheritance, is a good thing and benefits those who see the sun. 12 Wisdom is a shelter as money is a shelter, but the advantage of knowledge is this: wisdom preserves those who have it. 13 Consider what God has done: who can straighten what he has made crooked? 14 When times are good, be happy; but when times are bad, consider this: God has made the one as well as the other. Therefore, no-one can discover anything about their future. 15 In this meaningless life of mine I have seen both of these: the righteous perishing in their righteousness, and the wicked living long in their wickedness. 16 Do not be over-righteous, neither be overwise – why destroy yourself? 17 Do not be overwicked, and do not be a fool – why die before your time? 18 It is good to grasp the one and not let go of the other. Whoever fears God will avoid all extremes.^[1] 19 Wisdom makes one wise person more powerful than ten rulers in a city. 20 Indeed, there is no-one on earth who is righteous, no-one who does what is right and never sins. 21 Do not pay attention to every word people say, or you may hear your servant cursing you – 22 for you know in your heart that many times you yourself have cursed others. 23 All this I tested by wisdom and I said, ‘I am determined to be wise’ – but this was beyond me. 24 Whatever exists is far off and most profound – who can discover it? 25 So I turned my mind to understand, to investigate and to search out wisdom and the scheme of things and to understand the stupidity of wickedness and the madness of folly. 26 I find more bitter than death the woman who is a snare, whose heart is a trap and whose hands are chains. The man who pleases God will escape her, but the sinner she will ensnare. 27 ‘Look,’ says the Teacher,^[2] ‘this is what I have discovered: ‘Adding one thing to another to discover the scheme of things – 28 while I was still searching but not finding – I found one upright man among a thousand, but not one upright woman among them all. 29 This only have I found: God created mankind upright, but they have gone in search of many schemes.’