Kazatel 6 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Odepření dobrých darů

1 Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté: 2 Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh. 3 Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben, pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on. 4 Vešel do pomíjivosti, zapadl v temnotách a temnotou je přikryto jeho jméno; 5 ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk. 6 A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil, zdali oba neodejdou do stejného místa? 7 Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není. 8 A jakou má přednost moudrý před hlupákem? Co má ze života utištěný, i kdyby žít uměl? 9 Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše; i to je pomíjivost a honba za větrem.

— Skrytost zítřka

10 Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno. A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním. 11 Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk? 12 Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm?

Bible, překlad 21. století

Duše zůstává hladová

1 Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem a která těžce doléhá na lidi: 2 Bůh někomu dopřeje bohatství, jmění i slávu, takže mu v životě nechybí nic, nač si vzpomene. Bůh mu však nedovolí těch věcí užít – nechá je užívat někomu cizímu. Jak je to marné a bolestné! 3 Kdyby měl člověk třeba sto dětí a dožil se velké spousty let, kdyby však v životě nezakusil štěstí a nakonec neměl ani hrob, pak říkám, že i potracené dítě je šťastnější než on! 4 Přišlo nazmar a ve tmě zmizí, jeho jméno zůstane skryto v tmách, 5 nevidí slunce a o ničem neví, narozdíl od něj má ale klid. 6 Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let, kdyby však štěstí nezažil – což všichni tamtéž nemíří? 7 Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však přesto zůstává hladová. 8 Jakou má výhodu moudrý před hlupákem? K čemu je chudákovi, že ví, jak se chovat před lidmi? 9 Lepší je, co je vidět očima, než to, za čím duše utíká. I to je však marnost a honba za větrem. 10 Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je – s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit. 11 Čím více slov, tím větší marnost! Co z toho všeho člověk má? 12 Kdo ví, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech marného života, který pomine jako stín? Kdo člověku poví, co se bude dít pod sluncem, až on tu nebude?

Bible Kralická

1 Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná: 2 Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc. 3 Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on. 4 Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá. 5 Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen. 6 A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí? 7 Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti. 8 Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi? 9 Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha. 10 Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám. 11 A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk? 12 Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

1 I have seen another evil under the sun, and it weighs heavily on mankind: 2 God gives some people wealth, possessions and honour, so that they lack nothing their hearts desire, but God does not grant them the ability to enjoy them, and strangers enjoy them instead. This is meaningless, a grievous evil. 3 A man may have a hundred children and live many years; yet no matter how long he lives, if he cannot enjoy his prosperity and does not receive proper burial, I say that a stillborn child is better off than he. 4 It comes without meaning, it departs in darkness, and in darkness its name is shrouded. 5 Though it never saw the sun or knew anything, it has more rest than does that man – 6 even if he lives a thousand years twice over but fails to enjoy his prosperity. Do not all go to the same place? 7 Everyone’s toil is for their mouth, yet their appetite is never satisfied. 8 What advantage have the wise over fools? What do the poor gain by knowing how to conduct themselves before others? 9 Better what the eye sees than the roving of the appetite. This too is meaningless, a chasing after the wind. 10 Whatever exists has already been named, and what humanity is has been known; no-one can contend with someone who is stronger. 11 The more the words, the less the meaning, and how does that profit anyone? 12 For who knows what is good for a person in life, during the few and meaningless days they pass through like a shadow? Who can tell them what will happen under the sun after they are gone?