Jób 42 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

JÓBOVO VYZNÁNÍ

1 Jób na to Hospodinu odpověděl: 2 „Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný. 3 Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží ? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám. 4 Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě. 5 Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem. 6 Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu.“

Dohra - JÓBOVA MODLITBA ZA PŘÁTELE

7 Když Hospodin k Jóbovi domluvil tato slova, řekl Elífazovi Témanskému: „Můj hněv plane proti tobě a oběma tvým přátelům, protože jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób. 8 Vezměte tedy za sebe sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému služebníku Jóbovi. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Jób ať se za vás modlí. Já ho přijmu milostivě a nepotrestám vás za vaše poblouzení, že jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób.“ 9 I šli Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský učinit, co jim Hospodin nařídil. A Hospodin Jóba milostivě přijal. 10 Hospodin také změnil Jóbův úděl, poté co se modlil za své přátele, a dal mu všeho dvojnásob, než míval.

JÓBŮV POŽEHNANÝ KONEC

11 I přišli k němu všichni jeho bratři a všechny sestry a všichni jeho dřívější známí, aby s ním v jeho domě pojedli chléb. Projevovali mu soustrast a snažili se ho potěšit po všem tom zlu, jež na něj Hospodin uvedl, a každý mu daroval po kesítě a zlatém kroužku. 12 A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí a koz, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. 13 Měl také sedm synů a tři dcery. 14 Jednu nazval Jemíma, druhou Kesía a třetí Keren-ha-púk. 15 Po celé zemi se nenašly tak krásné ženy, jako byly dcery Jóbovy. Otec jim dal dědictví jako jejich bratrům. 16 Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení. 17 I zemřel Jób stár a sytý dnů.

Bible, překlad 21. století

Dosud jsem o tobě jen slýchal

1 Job na to Hospodinu řekl: 2 „Uznávám, že jsi všemocný a že nic nepřekazí tvé úmysly. 3 Ptal ses: ‚Kdo to zastírá mé záměry, a přitom nemá poznání?‘^[1] Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí, o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání. 4 Řekl jsi: ‚Poslouchej a já promluvím, budu se tě ptát a ty mě poučíš.‘^[2] 5 Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti, teď tě však na vlastní oči spatřuji. 6 Proto se pokořuji – v prachu a popelu činím pokání!“

Epilog

7 Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifazovi Temanskému: „Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protože jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job. 8 Proto si teď vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte za mým služebníkem Jobem. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Job ať se za vás modlí. Jen proto, že dám na něj, vás hanebně nepotrestám. Nemluvili jste totiž o mně pravdivě jako můj služebník Job.“ 9 Elifaz Temanský, Bildad Šuchský a Sofar Naámský tedy šli a udělali, co jim Hospodin řekl. A Hospodin Joba vyslyšel. 10 Když se Job modlil za své přátele, Hospodin obrátil jeho úděl a dal Jobovi dvakrát více, než co měl dřív. 11 Všichni jeho bratři a sestry i všichni jeho dřívější známí přišli za ním a hodovali s ním v jeho domě. Litovali ho a těšili kvůli všem těm neštěstím, která na něj Hospodin uvedl. Každý z nich mu dal kousek stříbra a jednu zlatou náušnici. 12 Hospodin tedy Jobovi nakonec požehnal více než na počátku. Měl totiž 14 000 ovcí, 6000 velbloudů, 1000 párů dobytka a 1000 oslic. 13 Měl také sedm synů a tři dcery. 14 Jedné dal jméno Jemima, druhé Kesia a třetí Keren-hapuch.^[3] 15 V celé zemi nebyly tak krásné ženy jako dcery Jobovy. A otec jim dal dědictví mezi jejich bratry. 16 Potom Job žil ještě sto čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí až do čtvrtého pokolení. 17 Nakonec Job zemřel stár a nasycen životem.

Bible Kralická

1 Tedy odpovídaje Job Hospodinu, řekl: 2 Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení. 3 Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati. 4 Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi. 5 Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí. 6 Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele. 7 Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hněv můj proti tobě, a proti dvěma přátelům tvým, proto že jste nemluvili o mně toho, což pravého jest, tak jako služebník můj Job. 8 Protož nyní vezměte sobě sedm volků, a sedm skopců, a jděte k služebníku mému Jobovi, abyste dali obětovati obět za sebe, a služebník můj Job, aby se modlil za vás. Nebo jistě oblíčej jeho přijmu, abych neučinil s vámi podlé bláznovství vašeho; nebo nemluvili jste toho, což pravého jest, o mně, tak jako služebník můj Job. 9 A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, učinili, jakž jim byl přikázal Hospodin, a přijal Hospodin oblíčej Jobův. 10 Navrátil také Hospodin to, což odjato bylo Jobovi, když se modlil za přátely své, tak že což měl Job, rozmnožil to Hospodin dvénásobně. 11 A sšedše se k němu všickni příbuzní, a všecky příbuzné jeho, a všickni známí jeho prvnější, jedli s ním chléb v domě jeho, a lítost majíce nad ním, potěšovali ho nade vším tím zlým, kteréž byl uvedl Hospodin na něj. A dali jemu jeden každý peníz jeden, a jeden každý náušnici zlatou jednu. 12 A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudů, a tisíc spřežení volů, a tisíc oslic. 13 Měl také sedm synů a tři dcery, 14 Z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno třetí Kerenhappuch. 15 Aniž se nacházely ženy tak krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich. 16 Byl pak živ Job potom sto a čtyřidceti let, a viděl syny své, a syny synů svých, až do čtvrtého pokolení. 17 I umřel Job, stár jsa a pln dnů.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

Job

1 Then Job replied to the Lord: 2 ‘I know that you can do all things; no purpose of yours can be thwarted. 3 You asked, “Who is this that obscures my plans without knowledge?” Surely I spoke of things I did not understand, things too wonderful for me to know. 4 ‘You said, “Listen now, and I will speak; I will question you, and you shall answer me.” 5 My ears had heard of you but now my eyes have seen you. 6 Therefore I despise myself and repent in dust and ashes.’

Epilogue

7 After the Lord had said these things to Job, he said to Eliphaz the Temanite, ‘I am angry with you and your two friends, because you have not spoken the truth about me, as my servant Job has. 8 So now take seven bulls and seven rams and go to my servant Job and sacrifice a burnt offering for yourselves. My servant Job will pray for you, and I will accept his prayer and not deal with you according to your folly. You have not spoken the truth about me, as my servant Job has.’ 9 So Eliphaz the Temanite, Bildad the Shuhite and Zophar the Naamathite did what the Lord told them; and the Lord accepted Job’s prayer. 10 After Job had prayed for his friends, the Lord restored his fortunes and gave him twice as much as he had before. 11 All his brothers and sisters and everyone who had known him before came and ate with him in his house. They comforted and consoled him over all the trouble the Lord had brought on him, and each one gave him a piece of silver^[1] and a gold ring. 12 The Lord blessed the latter part of Job’s life more than the former part. He had fourteen thousand sheep, six thousand camels, a thousand yoke of oxen and a thousand donkeys. 13 And he also had seven sons and three daughters. 14 The first daughter he named Jemimah, the second Keziah and the third Keren-Happuch. 15 Nowhere in all the land were there found women as beautiful as Job’s daughters, and their father granted them an inheritance along with their brothers. 16 After this, Job lived a hundred and forty years; he saw his children and their children to the fourth generation. 17 And so Job died, an old man and full of years.