Jób 41 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

1 Hle, čekat na něho je ošidné, při pohledu na něho se člověk hroutí. 2 Není odvážlivce, který by ho dráždil. Kdo potom obstojí přede mnou? 3 Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil? Pod celým nebem všechno je mé. 4 Nemohu mlčet o jeho údech, nemluvit o jeho bohatýrské síle a jeho výborné stavbě těla. 5 Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými? 6 Kdo otevřel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zubů. 7 Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí, 8 dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne; 9 jeden přiléhá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit. 10 Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jak řasy jitřenky, 11 z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry, 12 z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným, 13 jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen, 14 v jeho šíji dříme síla, před ním se každý zkroušeně chvěje, 15 laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se, 16 jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen, slité jako spodní žernov. 17 Když se zvedne, sami bohové se leknou, při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy, 18 meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží, ani kopí, vržená střela či hrot šípu. 19 Železo má za slámu, bronz za trouchnivé dřevo, 20 šíp z luku ho nezažene na útěk, kameny z praku se před ním mění v stébla slámy, 21 kyj má jen za slaměné stéblo, posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp. 22 Vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí, 23 způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti, 24 nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla. 25 Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu. 26 Na všechno vysoké pohlíží svrchu, nad všemi šelmami je králem.“

Bible, překlad 21. století

1 Nikdo proti němu nemá žádnou naději, pouhý pohled na něj člověka porazí. 2 Nikdo se neosmělí, aby ho vydráždil – kdo by se tedy proti mně postavil? 3 Kdo mě chce vyzvat, ať mu zaplatím? Všechno pod nebem je mým vlastnictvím! 4 Nechci pomlčet o jeho údech, o jeho síle a skvělé postavě: 5 Kdo ho z jeho pláště vysvlékne? Kdo pronikne jeho dvojité pancíře?^[1] 6 Vrata jeho tlamy kdopak rozevře? Jeho zuby všude kolem šíří děs! 7 Řady šupin si nese na hřbetě, jako pečetí jsou pevně spojené. 8 Jedna přiléhá ke druhé, ani vzduch mezi nimi neprojde. 9 Jsou k sobě navzájem těsně semknuté, drží pohromadě, nic nerozdělí je. 10 Když si odfrkne, jako když třeskne blesk, úsvit se rozzáří pod jeho pohledem. 11 Z jeho tlamy září pochodeň, roj jisker létá kolem něj. 12 Dým se mu valí od nozder, jako když rákos hoří pod kotlem. 13 Svým dechem rozžhaví uhlí řeřavé, jeho tlama šlehá plamenem! 14 Síly je plná jeho šíje a předchází ho děs. 15 Svaly mu pevně drží na těle, tvrdé jak slitina – nezachvějí se. 16 Srdce má tvrdé na kámen, jak spodní žernov tvrdé je. 17 Když se zvedne, bojí se i bohové, když sebou trhne, jsou strachy bez sebe. 18 Zasáhnout ho mečem je zcela zbytečné, stejně tak kopím, šípem či oštěpem. 19 Železo je pro něj slámě podobné, bronz považuje za dřevo trouchnivé. 20 Šípy ho nezaženou na útěk, kamenů z praku si všímá jako plev. 21 Za stébla slámy považuje kyje, mávání šavlí směje se. 22 Ostré střepy mu rostou na břiše, stopu nechává jak brány blátem vláčené. 23 Hlubina kvůli němu jako v kotli vře, moře pění jak voňavkářův kelímek. 24 Ve vodě za ním brázda třpytí se, jako by šediny narostly hlubině. 25 Nikdo na zemi mu není podoben – je stvořen zcela bez bázně.^[2] 26 Na všechno povýšené svrchu dívá se, všem pyšným šelmám kraluje!“

Bible Kralická

1 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou? 2 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest. 3 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho. 4 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí? 5 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza. 6 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze. 7 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně. 8 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se. 9 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání. 10 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují. 11 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce. 12 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází. 13 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost. 14 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje. 15 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu. 16 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují. 17 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř. 18 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé. 19 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové. 20 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím. 21 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě. 22 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři. 23 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny. 24 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu. 25 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

1 ^[1] ‘Can you pull in Leviathan with a fishhook or tie down its tongue with a rope? 2 Can you put a cord through its nose or pierce its jaw with a hook? 3 Will it keep begging you for mercy? Will it speak to you with gentle words? 4 Will it make an agreement with you for you to take it as your slave for life? 5 Can you make a pet of it like a bird or put it on a leash for the young women in your house? 6 Will traders barter for it? Will they divide it up among the merchants? 7 Can you fill its hide with harpoons or its head with fishing spears? 8 If you lay a hand on it, you will remember the struggle and never do it again! 9 Any hope of subduing it is false; the mere sight of it is overpowering. 10 No-one is fierce enough to rouse it. Who then is able to stand against me? 11 Who has a claim against me that I must pay? Everything under heaven belongs to me. 12 ‘I will not fail to speak of Leviathan’s limbs, its strength and its graceful form. 13 Who can strip off its outer coat? Who can penetrate its double coat of armour^[2]? 14 Who dares open the doors of its mouth, ringed about with its fearsome teeth? 15 Its back has^[3] rows of shields tightly sealed together; 16 each is so close to the next that no air can pass between. 17 They are joined fast to one another; they cling together and cannot be parted. 18 Its snorting throws out flashes of light; its eyes are like the rays of dawn. 19 Flames stream from its mouth; sparks of fire shoot out. 20 Smoke pours from its nostrils as from a boiling pot over burning reeds. 21 Its breath sets coals ablaze, and flames dart from its mouth. 22 Strength resides in its neck; dismay goes before it. 23 The folds of its flesh are tightly joined; they are firm and immovable. 24 Its chest is hard as rock, hard as a lower millstone. 25 When it rises up, the mighty are terrified; they retreat before its thrashing. 26 The sword that reaches it has no effect, nor does the spear or the dart or the javelin. 27 Iron it treats like straw and bronze like rotten wood. 28 Arrows do not make it flee; slingstones are like chaff to it. 29 A club seems to it but a piece of straw; it laughs at the rattling of the lance. 30 Its undersides are jagged potsherds, leaving a trail in the mud like a threshing-sledge. 31 It makes the depths churn like a boiling cauldron and stirs up the sea like a pot of ointment. 32 It leaves a glistening wake behind it; one would think the deep had white hair. 33 Nothing on earth is its equal – a creature without fear. 34 It looks down on all that are haughty; it is king over all that are proud.’