Jób 38 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Bůh promluvil - PRVNÍ ŘEČ BOŽÍ - — Pán země i moře

1 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy: 2 „Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy? 3 Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě. 4 Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom. 5 Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřicí šňůru? 6 Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen, 7 zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol? 8 Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země, 9 když jsem mu určil za oděv mračno a za plénku temný mrak, 10 když jsem mu stanovil meze, položil závory a vrata 11 a řekl: ‚Až sem smíš přijít, ale ne dál; zde se složí tvé nespoutané vlnobití!‘ 12 Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal jitřence její místo, 13 aby se chopila okrajů země a svévolníci byli z ní vytřeseni? 14 Země se mění jak hlína pod pečetidlem, ale oni tu stojí, ač jsou jen šat. 15 Svévolníkům bude odepřeno světlo a zvednutá paže bude přeražena. 16 Přišel jsi až ke zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně? 17 Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil? 18 Postřehls celou šíři země? Pověz, znáš-li to všechno.

— Pán vod i hvězd

19 Kde je cesta k obydlí světla? Kde má své místo temnota? 20 Můžeš je vykázat do jejich hranic? Máš ponětí o stezkách k jejich domu? 21 Tušil jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů? 22 Přišel jsi někdy ke skladům sněhu, spatřil jsi sklady krupobití, 23 které si šetřím pro časy soužení, pro den války a boje? 24 Kde je cesta k místu, kde se dělí světlo? Odkud se žene na zemi východní vítr? 25 Kdo vyryl koryta povodni a bouřnému mračnu cestu, 26 aby pršelo na liduprázdnou zemi, na poušť, v níž člověka není, 27 aby se napojila místa pustá a zpustošená a vzešla mladá tráva? 28 Má snad déšť otce? Kdo zplodil krůpěje rosy? 29 Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní? 30 Vody tuhnou na kámen, zamrzá hladina propastné tůně. 31 Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna? 32 Vyvedeš hvězdy zvířetníku v pravý čas a povedeš souhvězdí Lva s jeho mladými? 33 Víš, jaké jsou řády nebes? Ty jsi je ustanovil, aby dozírala na zemi? 34 Pozvedneš svůj hlas k oblaku, aby tě přikryla spousta vod? 35 Posíláš snad pro blesky, aby přišly a ohlásily se ti: ‚Tu jsme‘? 36 Kdo dal ibisovi moudrost a kohoutovi rozum? 37 Kdo je tak moudrý, aby sečetl mraky? Kdo složí nebeské měchy, 38 když prach se v slitinu spojí a hroudy k sobě přilnou?

— Pán zvěře i ptactva

39 Můžeš ulovit pro lva kořist a uspokojit lačnost lvíčat, 40 když se krčí v peleších, číhají ve svém doupěti v houští? 41 Kdo opatří úlovek krkavci, když jeho mláďata volají k Bohu a bloudí bez potravy?

Bible, překlad 21. století

Kdo to zatemňuje mé záměry?

1 Vtom Hospodin promluvil k Jobovi z vichru: 2 „Kdo to zatemňuje mé záměry řečmi, v nichž není poznání? 3 Jako muž si teď vyhrň rukávy, budu se tě ptát a ty mě poučíš: 4 Kde jsi byl, když jsem zemi založil? Jen pověz, když tomu rozumíš. 5 Kdo určil její rozměry? To jistě víš! Kdopak ji mírou přeměřil? 6 Do čeho jsou zapuštěny její základy? Kdo položil její kámen úhelný, 7 když jitřní hvězdy sborem zpívaly a všichni Boží synové^[1] jásali radostí? 8 Kdo že to dveřmi moře uzavřel, když se tehdy z lůna vyvalilo ven, 9 když jsem je přioblékl oblakem, zahalil mračnem jako do plenek, 10 když jsem mu vytyčil meze své, závory osadil na dveře 11 a řekl: ‚Smíš až sem, a dál už ne, tvé vzduté vlny se zlomí zde‘? 12 Poručil jsi jitru někdy v životě, ukázals někdy místo Jitřence, 13 aby uchopila zem za okraje a ničemy z ní hnala ven? 14 Tehdy se země tvaruje jak jíl pod pečetí, jak roucho začíná hýřit barvami. 15 Ničemové tehdy své světlo ztrácejí, jejich napřažená paže se přerazí. 16 Pronikls tam, kde moře pramení, prošel ses po dně propasti? 17 Odhalily se ti brány smrti? Spatřil jsi brány temnoty? 18 Pochopils zemské rozměry? Jen pověz, když všemu rozumíš! 19 Kudy vede cesta k příbytku světla? A kde přebývá temnota? 20 Umíš je dovést na jejich místa? Znáš stezku do jejich domova? 21 Dávno ses narodil, jistě to znáš, délka tvého života je nesmírná! 22 Dostal ses do sněžných skladišť, viděl jsi, kde se kroupy skladují, 23 které uchovávám pro čas soužení, pro dny bojů a válčení? 24 Kudy vede cesta, kterou se štěpí blesky? Odkud se východní vítr žene na zemi? 25 Kdo vyryl koryto vodní průtrži a dráhu pro mrak bouřkový, 26 aby zaléval liduprázdnou zemi i poušť, kde nikdo nebydlí, 27 aby zavlažil opuštěné trosky a novou trávu nechal vyrašit? 28 Má snad déšť otce? Kdo počal rosné krůpěje? 29 Z kterého lůna vyšel led? Kdo rodí jíní nebeské, 30 když voda ztvrdne na kámen, povrch propasti když zamrzne? 31 Umíš Plejády pouty připoutat anebo povolit Orionův pás? 32 Dáváš v jejich čas vyjít planetám, vedeš Medvědici a její mláďata? 33 Ovládáš nebeská pravidla? Zařídíš, aby se jimi země řídila? 34 Dokážeš na mrak zavolat, aby tě vodní průtrž zalila? 35 Umíš na cestu blesky vysílat? Ohlásí se ti: ‚Zde nás máš‘? 36 Kdo moudrost ibisovi dal, kdo vložil rozum do kohouta? 37 Kdo má tu moudrost, aby mraky spočítal, kdo nebeské džbány může vylévat, 38 když se prach speče jako slitina, když hlína pevně drží ve hroudách? 39 Umíš ulovit kořist pro lvici, můžeš hlad lvíčat nasytit, 40 když se krčí ve svých peleších, když v úkrytu v houští číhají? 41 Kdo připravuje pokrm krkavci, když jeho mláďata k Bohu volají, když bloudí kolem a nemají co jíst?

Bible Kralická

1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl: 2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými? 3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi. 4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum. 5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni? 6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její, 7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží? 8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se? 9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho, 10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře, 11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého. 12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její, 13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli? 14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho, 15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo? 16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis? 17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis? 18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku. 19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností, 20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho? 21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má? 22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis, 23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje? 24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi? 25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému, 26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka, 27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou? 28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy? 29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí? 30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá. 31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati? 32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li? 33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi? 34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe? 35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme? 36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost? 37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje, 38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely? 39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž, 40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce? 41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

The Lord speaks

1 Then the Lord spoke to Job out of the storm. He said: 2 ‘Who is this that obscures my plans with words without knowledge? 3 Brace yourself like a man; I will question you, and you shall answer me. 4 ‘Where were you when I laid the earth’s foundation? Tell me, if you understand. 5 Who marked off its dimensions? Surely you know! Who stretched a measuring line across it? 6 On what were its footings set, or who laid its cornerstone – 7 while the morning stars sang together and all the angels^[1] shouted for joy? 8 ‘Who shut up the sea behind doors when it burst forth from the womb, 9 when I made the clouds its garment and wrapped it in thick darkness, 10 when I fixed limits for it and set its doors and bars in place, 11 when I said, “This far you may come and no farther; here is where your proud waves halt”? 12 ‘Have you ever given orders to the morning, or shown the dawn its place, 13 that it might take the earth by the edges and shake the wicked out of it? 14 The earth takes shape like clay under a seal; its features stand out like those of a garment. 15 The wicked are denied their light, and their upraised arm is broken. 16 ‘Have you journeyed to the springs of the sea or walked in the recesses of the deep? 17 Have the gates of death been shown to you? Have you seen the gates of the deepest darkness? 18 Have you comprehended the vast expanses of the earth? Tell me, if you know all this. 19 ‘What is the way to the abode of light? And where does darkness reside? 20 Can you take them to their places? Do you know the paths to their dwellings? 21 Surely you know, for you were already born! You have lived so many years! 22 ‘Have you entered the storehouses of the snow or seen the storehouses of the hail, 23 which I reserve for times of trouble, for days of war and battle? 24 What is the way to the place where the lightning is dispersed, or the place where the east winds are scattered over the earth? 25 Who cuts a channel for the torrents of rain, and a path for the thunderstorm, 26 to water a land where no-one lives, an uninhabited desert, 27 to satisfy a desolate wasteland and make it sprout with grass? 28 Does the rain have a father? Who fathers the drops of dew? 29 From whose womb comes the ice? Who gives birth to the frost from the heavens 30 when the waters become hard as stone, when the surface of the deep is frozen? 31 ‘Can you bind the chains^[2] of the Pleiades? Can you loosen Orion’s belt? 32 Can you bring forth the constellations in their seasons^[3] or lead out the Bear^[4] with its cubs? 33 Do you know the laws of the heavens? Can you set up God’s^[5] dominion over the earth? 34 ‘Can you raise your voice to the clouds and cover yourself with a flood of water? 35 Do you send the lightning bolts on their way? Do they report to you, “Here we are”? 36 Who gives the ibis wisdom^[6] or gives the cockerel understanding?^[7] 37 Who has the wisdom to count the clouds? Who can tip over the water jars of the heavens 38 when the dust becomes hard and the clods of earth stick together? 39 ‘Do you hunt the prey for the lioness and satisfy the hunger of the lions 40 when they crouch in their dens or lie in wait in a thicket? 41 Who provides food for the raven when its young cry out to God and wander about for lack of food?