Izajáš 22 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Proti Údolí vidění - Ačkoli jsou hradby města Davidova prolomeny, žije město v radovánkách a nedbá na Hospodina.

1 Výnos o Údolí vidění: Co je s tebou, že jsi celé vystoupilo na střechy, 2 město plné hluku, halasu, město rozjařené? Skolení tvoji nebyli skoleni mečem, nezemřeli v boji. 3 Do jednoho prchli všichni tvoji náčelníci; byli jati bez výstřelu z luku. Všichni tvoji zastižení byli do jednoho jati v dáli na útěku. 4 Proto jsem řekl: „Odvraťte ode mne oči, ať hořekuji a pláči; nesnažte se mě těšit nad zhoubou dcery mého lidu!“ 5 Neboť den poděšení a pošlapání a rozruchu, den Panovníka, Hospodina zástupů, nastal v Údolí vidění, den zhroucení zdí a křiku o pomoc k hoře. 6 Élam zvedl toulec, má vozy s posádkou a koně, a Kír obnažil štít. 7 Nejlepší z tvých dolin jsou plny vozů; jezdci zaujali postavení před branami. 8 Odkryto bylo Judovo zaštítění. Onoho dne jsi vzhlížel k výzbroji Domu lesa. 9 Viděli jste, jak mnoho bylo průlomů do města Davidova a shromažďovali jste vodu z Dolního rybníka. 10 Pořídili jste soupis domů v Jeruzalémě a strhávali jste domy pro zpevnění hradeb. 11 Mezi obojími hradbami jste zřídili nádrž pro vodu Starého rybníka. Nevzhlíželi jste však k tomu, který vše způsobil, a neohlíželi jste se na toho, který to odedávna připravoval. 12 Onoho dne Panovník, Hospodin zástupů, vyzval k pláči a k nářku a k vyholení lysiny a k přepásání žíněnou suknicí, 13 a hle, veselí a radost, porážení dobytka a zabíjení ovcí, jedení masa a pití vína. „Jezme a pijme, stejně zítra zemřeme!“ 14 Mému sluchu však Hospodin zástupů zjevil: „Tato vaše nepravost jistotně nedojde smíření, zemřete,“ praví Panovník, Hospodin zástupů.

— Šebna a Eljakím - Správce Šebna je zavržen, Eljakíma přivede k pádu jeho příbuzenstvo.

15 Toto praví Panovník, Hospodin zástupů: Jdi, vydej se k tomu hodnostáři, promluv k Šebnovi, správci domu: 16 „Co tu pohledáváš, koho tu máš, žes tu vytesal pro sebe hrob? Dal sis hrob vytesat vysoko, dal sis vyhloubit příbytek ve skále! 17 Hle, Hospodin tě odvrhne, odvrhne tě, ty hrdino, zabalí tě, 18 smotá, jako klubko tě svine, jako míč tě odhodí do široširé země. Tam umřeš a tam skončí tvé slavné vozy, pohano domu svého pána. 19 Srazím tě z tvého postavení; ze svého úřadu budeš svržen. 20 V onen den povolám svého služebníka Eljakíma, syna Chilkijášova. 21 Obléknu ho do tvé suknice, připevním mu tvoji šerpu, tvou vladařskou moc vložím do jeho rukou a stane se otcem obyvatel Jeruzaléma i Judova domu. 22 Na jeho rameno vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře. 23 Zarazím ho jako hřeb na spolehlivém místě a stane se stolcem slávy otcovského domu. 24 Ale zavěsí se na něj všechna váha otcovského domu, výhonky a odnože, všechny malé nádoby, jak misky, tak i všechny džbány.“ 25 „V onen den, je výrok Hospodina zástupů, povolí hřeb zaražený na spolehlivém místě, zlomí se, spadne a náklad, který je na něm, se zničí.“ Tak promluvil Hospodin.

Bible, překlad 21. století

Ortel nad Jeruzalémem

1 Ortel nad Údolím vidění:^[1] Co je ti, že jsi celé vystoupilo na střechy, 2 město plné křiku a bouření, město hýření? Tví mrtví nebyli mečem zabiti, v boji nepadli. 3 Všichni tví vůdci se rozprchli, bez výstřelu z luku byli zajati. Všichni tví utečenci byli spoutáni, jakkoli daleko utekli. 4 A proto říkám: „Nechte mě, abych se hořce vyplakal. Utěšit se mě nesnažte – můj lid stihla záhuba!“ 5 Pán, Hospodin zástupů, způsobil v Údolí vidění den hrůzy, porážky a zmatení, den boření hradeb a křiku mezi horami. 6 Elam svůj toulec uchopil, muži na vozech a na koních, i Kír ukázal svůj štít! 7 Vozy zaplavily tvá krásná údolí, brány obklopili jezdci na koních – 8 Juda byl zbaven ochrany! V ten den ses ohlížel po zbraních Lesního paláce.^[2] 9 Prohlédli jste mnohé trhliny ve Městě Davidově a shromáždili jste vodu v Dolní nádrži. 10 Sečetli jste jeruzalémské domy a některé jste zbořili, abyste zpevnili hradby, 11 a mezi obě hradby jste napustili vodu ze Staré nádrže.^[3] Neohlíželi jste se však po Tvůrci města; nevšímali jste si Toho, kdo je odedávna budoval! 12 Pán, Hospodin zástupů, vás volal toho dne: „Plačte a truchlete, oholte hlavy, pytlem se oblečte!“ 13 A hle – radost a veselí, porážení dobytka, zabíjení ovcí, masné hody, vinné pitky: „Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!“ 14 Hospodin zástupů mi řekl do uší: „Ten hřích vám nebude odpuštěn až do smrti.“ Tak praví Pán, Hospodin zástupů.

Ortel nad Šebnou a Eliakimem

15 Toto praví Pán, Hospodin zástupů: Jdi říci tomu slouhovi, správci paláce Šebnovi: 16 Co tu pohledáváš? Co myslíš, že tu znamenáš, že sis tu dokonce i hrobku vytesal? Vytesal sis hrobku pěkně ve výšce, místo odpočinku sis vykutal ve skále. 17 Jen se, ty hrdino, podívej, jak tě Hospodin pevně popadne, jak prudce s tebou zatřese! 18 Zavine tě do klubíčka jako míč, zakutálí tě do širé krajiny. Tam umřeš i s chloubou svých vozů – domu svého pána jsi dělal ostudu! 19 Z tvého postavení tě vyženu, budeš zbaven svého úřadu! 20 V ten den povolám svého služebníka Eliakima, syna Chilkiášova, 21 obléknu mu tvé roucho a opášu ho tvou šerpou. Do jeho rukou předám tvou pravomoc a stane se otcem obyvatel Jeruzaléma a domu Judova. 22 Na jeho rámě vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře. 23 Zapustím ho jako hřeb v pevné zdi a stane se trůnem chlouby svého otcovského domu. 24 Na něm bude viset všechna váha jeho otcovského domu, jeho ratolestí a výhonků – všemožné drobné nádobí od pohárků až po džbány. 25 V ten den, praví Hospodin zástupů, onen hřeb zapuštěný v pevné zdi povolí, vylomí se a spadne a náklad na něm visící se roztříští. Tak promluvil Hospodin.

Bible Kralická

1 Břímě údolí vidění. Cožť se stalo, že jsi vystoupilo všecko na střechy, 2 Město plné hřmotu a hluku, město veselící se? Zbití tvoji nejsou zbiti mečem, ani zhynuli v boji. 3 Všecka knížata tvá rozprchla se napořád, od střelců svázána jsou. Což jich koli nalezeno jest v tobě, napořád svázáni jsou, zdaleka utíkají. 4 Protož jsem řekl: Ponechejte mne, ať hořekuji s pláčem, a neusilujte mne těšiti nad popléněním dcerky lidu mého. 5 Nebo jest den ssoužení, a pošlapání, a v mysli sevření ode Pána, Hospodina zástupů, v údolí vidění, den boření zdi, a křiku k horám. 6 Byltě zajisté Elam pochytil toul s vozy lidu vojenského, a Kir ukázal pavézu. 7 I stalo se, že nejvýbornější údolí tvá naplněna byla vozy, a vojáci silně položili se u brány, 8 A odkryto bylo zastření Judovo; však obrátilo jsi zřetel v ten den k zbrojné komoře. 9 I k zbořeninám města Davidova dohlédli jste, nebo mnohé byly, a shromáždili jste vody rybníka dolního. 10 Domy též Jeruzalémské sečtli jste, i pobořili, abyste utvrdili zed. 11 Udělali jste také stav mezi dvěma zdmi pro vody rybníka starého, aniž jste popatřili k Učiniteli jeho, a toho, kdo jej vzdělal od starodávna, neviděli jste. 12 Nadto když volal Pán, Hospodin zástupů, v ten den k pláči a k kvílení, a k lysině a k přepásání se žíní. 13 A aj, radost a veselí vaše zabijeti voly, a bíti ovce, jísti maso, a píti víno, a říkati: Jezme, píme, nebo zítra zemřeme. 14 Ale známéť jest to v uších mých, praví Hospodin zástupů. Protož nikoli vám nebude odpuštěna ta nepravost, až i zemřete, praví Pán, Hospodin zástupů. 15 Takto praví Pán, Hospodin zástupů: Jdi, vejdi k Sochitskému tomu, k Sobnovi správci domu, a řekni: 16 Co ty zde máš? A koho zde máš, že jsi vytesal sobě zde hrob? Vytesals sobě na vysokém místě hrob svůj, a vystavěls na skále příbytek svůj. 17 Aj, Hospodin, kterýž tě přistřel, jakž na muže znamenitého náleží, a kterýž tě výborně přioděl, 18 Prudce tě zakulí jako kuli do země všelijak prostranné. Tam umřeš, tam i vozové slávy tvé, ó ohyzdo domu Pána svého. 19 A tak seženu tě s místa tvého, a s úřadu tvého svrhu tě. 20 I stane se v ten den, že povolám služebníka svého Eliakima syna Helkiášova, 21 A obleku jej v sukni tvou, a pasem tvým potvrdím ho, panování tvé také dám v ruku jeho. I bude za otce obyvatelům Jeruzalémským a domu Judovu, 22 A vložím klíč domu Davidova na rameno jeho. Když otevře, žádný nezavře, a když zavře, žádný neotevře. 23 A vbiji jej jako hřebík v místě pevném, a bude stolicí slávy domu otce svého. 24 I zavěsí na něm synové a dcery všecku slávu domu otce jeho, všecko nádobí, i to nejmenší, od nádobí, z něhož se pije, až do všech nádob vinných. 25 V ten den, praví Hospodin zástupů, pohne se hřebík, kterýž vbit byl v místě pevném, a vyťat bude, a spadne, odťato bude i břímě, kteréž jest na něm; nebo Hospodin mluvil.

New International Version

A prophecy about Jerusalem

1 A prophecy against the Valley of Vision: What troubles you now, that you have all gone up on the roofs, 2 you town so full of commotion, you city of tumult and revelry? Your slain were not killed by the sword, nor did they die in battle. 3 All your leaders have fled together; they have been captured without using the bow. All you who were caught were taken prisoner together, having fled while the enemy was still far away. 4 Therefore I said, ‘Turn away from me; let me weep bitterly. Do not try to console me over the destruction of my people.’ 5 The Lord, the Lord Almighty, has a day of tumult and trampling and terror in the Valley of Vision, a day of battering down walls and of crying out to the mountains. 6 Elam takes up the quiver, with her charioteers and horses; Kir uncovers the shield. 7 Your choicest valleys are full of chariots, and horsemen are posted at the city gates. 8 The Lord stripped away the defences of Judah, and you looked in that day to the weapons in the Palace of the Forest. 9 You saw that the walls of the City of David were broken through in many places; you stored up water in the Lower Pool. 10 You counted the buildings in Jerusalem and tore down houses to strengthen the wall. 11 You built a reservoir between the two walls for the water of the Old Pool, but you did not look to the One who made it, or have regard for the One who planned it long ago. 12 The Lord, the Lord Almighty, called you on that day to weep and to wail, to tear out your hair and put on sackcloth. 13 But see, there is joy and revelry, slaughtering of cattle and killing of sheep, eating of meat and drinking of wine! ‘Let us eat and drink,’ you say, ‘for tomorrow we die!’ 14 The Lord Almighty has revealed this in my hearing: ‘Till your dying day this sin will not be atoned for,’ says the Lord, the Lord Almighty. 15 This is what the Lord, the Lord Almighty, says: ‘Go, say to this steward, to Shebna the palace administrator: 16 what are you doing here and who gave you permission to cut out a grave for yourself here, hewing your grave on the height and chiselling your resting-place in the rock? 17 ‘Beware, the Lord is about to take firm hold of you and hurl you away, you mighty man. 18 He will roll you up tightly like a ball and throw you into a large country. There you will die and there the chariots you were so proud of will become a disgrace to your master’s house. 19 I will depose you from your office, and you will be ousted from your position. 20 ‘In that day I will summon my servant, Eliakim son of Hilkiah. 21 I will clothe him with your robe and fasten your sash around him and hand your authority over to him. He will be a father to those who live in Jerusalem and to the people of Judah. 22 I will place on his shoulder the key to the house of David; what he opens no-one can shut, and what he shuts no-one can open. 23 I will drive him like a peg into a firm place; he will become a seat^[1] of honour for the house of his father. 24 All the glory of his family will hang on him: its offspring and offshoots – all its lesser vessels, from the bowls to all the jars. 25 ‘In that day,’ declares the Lord Almighty, ‘the peg driven into the firm place will give way; it will be sheared off and will fall, and the load hanging on it will be cut down.’ The Lord has spoken.