Izajáš 15 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Proti Moábu - Všeobecný nářek v Moábu je předzvěstí jeho konce.

1 Výnos o Moábovi: Přes noc zajisté bude vyhuben Ar Moábský, zajde! Přes noc zajisté bude vyhuben Kír Moábský, zajde! 2 Vystoupí v Dibónu do domu, na posvátná návrší, aby plakal. Nad Nebó, nad Médebou bude Moáb kvílet. Na každé hlavě lysina, každá brada ostříhána. 3 V jeho ulicích se opasují žíněnými suknicemi, na jeho střechách a náměstích vše kvílí, rozplývá se v pláči. 4 Úpí Chešbón i Eleále, jejich hlas až v Jahasu je slyšet. Proto křičí na poplach moábští ozbrojenci, jejich duše je poplašená. 5 Moje srdce úpí nad Moábem. Jeho uprchlíci jsou až u Sóaru, v Eglat-šelišiji. Po lúchítském svahu vystupují s pláčem. Na cestě do Chóronajimu propukají v úpění nad zkázou. 6 Po nimrímských vodách zbude zpustošení, uschne tráva, bude po rostlinách, nezbude nic zeleného. 7 Proto zbytek toho, na čem pracovali, co si uchovali, přenesou přes Topolový úval. 8 Úpění obchází územím Moába, jeho kvílení zní až do Eglajimu, jeho kvílení zní až do Beer-élímu. 9 Vždyť dímónské vody jsou plné krve. Proto ještě více dopustím na Dímón: lva na Moábce, kteří vyvázli, i na ty, kteří zůstali v zemi.

Bible, překlad 21. století

Ortel nad Moábem

1 Ortel nad Moábem: V jediné noci vypleněn, Ar Moábský je zahuben! V jediné noci vypleněn, Kir Moábský je zahuben! 2 Dibonští do svého chrámu stoupají, jdou plakat na své výšiny. Nad osudem Nebó a Medeby Moábci kvílejí. Všechny hlavy oholeny, všechny brady ostříhány, 3 v pytlovině chodí v ulicích a na střechách i náměstích jen samé kvílení; slzy se valí po tvářích. 4 Chešbon a Eleale bědují, jejich nářek zní až do Jahcy. Moábští bojovníci křičí na poplach, jejich duše je zděšená. 5 Mé srdce nad Moábem běduje! K Coaru proudí jeho uprchlíci, až k Eglat-šelišiji. Luchitským svahem s pláčem stoupají, cestou k Choronaim nad zkázou bědují. 6 Z nimrimských vod zbyla pustina, tráva je spálená, bylina uvadla, zeleň zmizela. 7 A proto vše, co mohli zachránit, odnesli s sebou přes potok Arabim. 8 Moábskou zemí obchází jejich křik, až do Eglaim zní jejich kvílení, až do Beer-elim zní jejich kvílení! 9 Vody Dimonu^[1] jsou naplněny krví, já však Dimonu přidám ještě víc – pošlu lva na ty, kdo z Moábu prchli, i na ty, kdo v zemi zůstali.

Bible Kralická

1 Břímě Moábských. Když v noci Ar Moábské popléněno a zkaženo bude, když i Kir Moábské v noci popléněno a zkaženo bude, 2 Vstoupí do Baít, a do Dibon a do Bamot s pláčem, nad Nébo a nad Medaba Moáb kvíliti bude, na všech hlavách jeho bude lysina, a každá brada oholena bude. 3 Na ulicích jeho přepáší se žíní, na střechách jeho i na ryncích jeho každý kvíliti bude, s pláčem se vraceje. 4 A křičeti bude Ezebon a Eleale, až v Jasa slyšán bude hlas jejich, nýbrž i zbrojní Moábští křičeti budou. Duše každého z nich žalostiti bude, a řekne: 5 Srdce mé řve nad Moábem a pevnostmi jeho, až slyšeti v Ségor, jako jalovice tříletá; nebo cestou Luchitskou s pláčem půjde, a kudyž se chodí k Choronaim, křik hrozný vydávati budou, 6 Proto že vody Nimrim vymizejí, že uschne bylina, usvadne tráva, aniž co zeleného bude. 7 A protož zboží nachované a statky jejich odnesou ku potoku Arabim. 8 Nebo křik obejde vůkol meze Moábské, až do Eglaim kvílení jeho, a až do Beer Elim kvílení jeho, 9 Poněvadž i vody Dimon naplněny budou krví. Přidám zajisté Dimonu přídavků, a pošli na ty, kteříž ujdou z Moábských, lvy, i na pozůstalé v té zemi.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

A prophecy against Moab

1 A prophecy against Moab: Ar in Moab is ruined, destroyed in a night! Kir in Moab is ruined, destroyed in a night! 2 Dibon goes up to its temple, to its high places to weep; Moab wails over Nebo and Medeba. Every head is shaved and every beard cut off. 3 In the streets they wear sackcloth; on the roofs and in the public squares they all wail, prostrate with weeping. 4 Heshbon and Elealeh cry out, their voices are heard all the way to Jahaz. Therefore the armed men of Moab cry out, and their hearts are faint. 5 My heart cries out over Moab; her fugitives flee as far as Zoar, as far as Eglath Shelishiyah. They go up the hill to Luhith, weeping as they go; on the road to Horonaim they lament their destruction. 6 The waters of Nimrim are dried up and the grass is withered; the vegetation is gone and nothing green is left. 7 So the wealth they have acquired and stored up they carry away over the Ravine of the Poplars. 8 Their outcry echoes along the border of Moab; their wailing reaches as far as Eglaim, their lamentation as far as Beer Elim. 9 The waters of Dimon^[1] are full of blood, but I will bring still more upon Dimon^[2] – a lion upon the fugitives of Moab and upon those who remain in the land.