Izajáš 14 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Pád krále babylónského - Stíny padlých vítají posměškem mrtvého krále, který jim za života naháněl hrůzu.

1 Hospodin se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izraele. Dá jim odpočinout v jejich zemi, přidruží se k nim i bezdomovec a připojí se k domu Jákobovu. 2 Národy je totiž samy dovedou na jejich místo a Izraelův dům je dostane do dědictví v Hospodinově zemi jako otroky a otrokyně. Tak zajmou ty, kdo je prve zajali, a budou panovat nad svými poháněči. 3 V den, kdy ti dá Hospodin odpočinout od tvého trápení a nepokoje, od tvrdé otročiny, jíž jsi byl zotročen, 4 proneseš o babylónském králi pořekadlo: „Jak pominul poháněč, jak pominula knuta!“ 5 Hospodin polámal hůl svévolníků, žezlo vládců, 6 jež zběsile bilo národy ranami bez ustání, hněvivě vládlo pronárodům nezkrotným pronásledováním. 7 V míru odpočala celá země, všechno zvučně plesá. 8 I cypřiše se radují nad tebou i libanónské cedry od chvíle, kdy jsi padl: „Už nevstane ten, kdo nás kácel!“ 9 I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno, čeká na tvůj příchod, probudilo kvůli tobě přízraky všech vojevůdců země. Všechny krále pronárodů přimělo vstát ze svých trůnů. 10 Ti všichni se ozvou a řeknou tobě: „Také jsi jako my pozbyl síly? Už jsi nám podoben! 11 Do podsvětí byla svržena tvá pýcha, hlučný zvuk tvých harf. Máš ustláno na hnilobě, přikrývku máš z červů.“ 12 Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! 13 A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. 14 Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit.“ 15 Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy! 16 Kdo tě uvidí, budou se dívat a divit: „To je ten muž, který zneklidňoval zemi a otřásal královstvími? 17 Svět měnil v poušť, bořil jeho města, vězně nikdy nepropouštěl domů.“ 18 Všichni králové pronárodů, všichni leží slavně ve svých hrobkách, 19 ale tebe pohodili mimo hrob jak ohavný výhonek; jsi jako šatem přikryt zavražděnými, porubanými mečem, svrženými do kamenité jámy, jsi jak pošlapaná mršina, 20 nebudeš připojen k nim v hrobě. Vždyť jsi ničil vlastní zemi, vlastní lid jsi vraždil. O potomstvu zlovolníků nebude navěky zmínky. 21 „Připravte jeho synům jatky pro nepravost otců! Nepovstanou, nezmocní se země a svět nezaplní městy.“ 22 „Já povstanu proti nim, je výrok Hospodina zástupů, vymýtím jméno Babylónu i pozůstatek po něm, nástupce i následníka, je výrok Hospodinův. 23 Proměním jej v hnízdiště sýčků a ve slatiny, vymetu jej pometlem zkázy, je výrok Hospodina zástupů.“

— Proti Asýrii - Hospodin pojal neodvratné rozhodnutí zlomit moc Asýrie.

24 Hospodin zástupů přisáhl: „Jak jsem si předsevzal, tak se stane, a pro co jsem se rozhodl, to se uskuteční: 25 Rozdrtím Ašúra ve své zemi, rozšlapu ho na svých horách a z nich sejmu jeho jho. Z ramene jim bude sňato jeho břímě.“ 26 To je rozhodnutí učiněné o celé zemi a to je paže napřažená proti všem pronárodům. 27 Když Hospodin zástupů rozhodl, kdo to zruší? Jeho paže je napřažena, kdo ji odvrátí?

— Proti Pelišteji - Ani Pelištea neujde zkáze.

28 V roce, kdy zemřel král Achaz, byl zjeven tento výnos: 29 „Neraduj se, celá Pelišteo, že je polámána hůl, která tě bije, neboť z hadího kořene vzejde bazilišek a jeho plodem bude létající ohnivý had. 30 Prvorození nuzných budou mít pastvu a ubožáci budou odpočívat v bezpečí. Tvůj kořen však umořím hladem a pozůstatek tvého lidu zajde. 31 Kvílej, bráno! Křič, město! Celá Pelištea bude v zmatku. Neboť od severu se už valí dým a nikdo nezůstává stranou svých shromaždišť.“ 32 Co odpovědět poslům toho pronároda? Hospodin založil Sijón, k němu se přivinou utištění jeho lidu.

Bible, překlad 21. století

Jaký konec potkal tyrana!

1 Hospodin se totiž slituje nad Jákobem, znovu vyvolí Izrael a dá jim spočinout v jejich vlastní zemi. Přidají se k nim i cizinci a připojí se k domu Jákobovu. 2 Národy se jich ujmou a přivedou je zpět domů a dům Izraele si je v Hospodinově zemi podrobí jako otrokyně a otroky; vezmou do zajetí ty, kdo je zajali, a budou vládnout nad svými tyrany. 3 V den, kdy ti Hospodin dá odpočinout od tvé bolesti, od tvého trápení a těžké poroby, ve které jsi musel otročit, 4 si zazpíváš tento posměšek o babylonském králi: Jaký konec potkal tyrana! Jeho hrůzovláda^[1] skončila! 5 Hospodin rozlámal hůl ničemů, žezlo vladařů, 6 jež zuřivě bilo národy neustálými ranami, jež vztekle vládlo nad lidmi nelítostným soužením! 7 Země užívá klid a mír, veselý jásot všude zní. 8 Cypřiše se z tebe radují i libanonské cedry zpívají: „Co jsi padl, nepovstal žádný, kdo by do nás ťal!“ 9 V pekle kvůli tobě zavládlo vzrušení, aby tě přivítalo, jakmile dorazíš. Už kvůli tobě své mrtvé burcuje, všechny někdejší zemské vladaře; už nutí vstát z jejich trůnů všechny krále národů. 10 Ti všichni hlasem jediným tě takto osloví: „Tak už i ty jsi pozbyl sil – jsi na tom stejně jako my! 11 Tvá pýcha klesla do pekla jako tvá pěkná muzika; tvou postelí je hniloba a červi jsou tvá přikrývka!“ 12 Jak jen jsi to spadl z nebe, ty Zářný,^[2] synu Jitřenky! Poražen jsi byl až na zem – ty, jenž jsi srážel národy! 13 Říkával sis přece v srdci: „Vyšplhám se až k nebi, nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším, na Hoře setkávání se usadím, na svazích severních; 14 vyšplhám se až do oblačných výšin, budu se rovnat s Nejvyšším.“ 15 Teď však až do pekla svržen jsi, do jámy nejhlubší! 16 Ti, kdo tě uvidí, neuvěří svým očím, budou tě zkoumat pohledy: „To je ten muž, který děsil zemi, ten, který třásl říšemi? 17 Ten, kdo pustošil celý svět, kdo jeho města podvracel a vězně domů nepouštěl?“ 18 Králové národů slavně pohřbeni, každý ve své hrobce leží si. 19 Ty jsi však bez hrobu jen tak pohozen jako zavržená ratolest,^[3] tak jako roucho zabitých, mečem zohavených, jako pošlapaná zdechlina mezi kamení v jámě hozená. 20 Nebudeš mít pohřeb jako ostatní, neboť jsi svou zemi pustošil a vraždil jsi svůj vlastní lid. Ať navěky není památky po tom zlém plemeni! 21 Připravte jatka pro jeho syny, ať jsou poraženi za otcovské viny, ať už nevstanou, aby ovládali zemi, ať už po světě svá města nešíří! 22 Povstanu totiž proti nim, praví Hospodin zástupů. Vymýtím jméno Babylonu i jeho pozůstatek, jeho potomka i nástupce, praví Hospodin. 23 Obrátím jej v hnízdiště sýčků a v bahnitou mokřinu; metlou zkázy jej vymetu! praví Hospodin zástupů.

Ortel nad Asýrií

24 Hospodin zástupů přísahá: Co jsem zamýšlel, se stane, co jsem rozhodl, to bude: 25 Ve své zemi rozdrtím Asyřana, na svých horách ho rozdupám. Můj lid bude zbaven jeho jha, jeho břemeno spadne z jejich ramena! 26 Toto je rozhodnutí o celé zemi, ruka vztažená na všechny národy. 27 Hospodin zástupů rozhodl – kdo mu zabrání? Jeho ruka je vztažená – kdo ji odvrátí?

Ortel nad Filištíny

28 V roce, kdy zemřel král Achaz,^[4] zazněl tento ortel: 29 Neradujte se, vy všichni Filištíni, že je zlomena hůl toho, kdo vás bil. Z hadího plemene vzejde bazilišek, jeho plodem bude jedovatý had. 30 Nejchudší z chudých pastvu naleznou, ubozí konečně v bezpečí spočinou, tvůj kořen ale hladem umořím a tvé pozůstatky pobiji. 31 Kvílej, bráno, město, křič! Všichni Filištíni ať se třesou strachy! Od severu se valí vojsko jako dým, nikdo nezaostává za jeho řadami. 32 Co odpovědět poslům pohanů? To, že Hospodin Sion založil – tam jeho ubohý lid najde záštitu.

Bible Kralická

1 Nebo slituje se Hospodin nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpočinutí v zemi jejich; a připojí se k nim cizozemec, a přídržeti se budou domu Jákobova. 2 Nebo pojmou ty národy, a přivedou je k místu svému, i uvedou je v dědictví dům Izraelský v zemi Hospodinově, za služebníky a za děvky; a jímati budou ty, kteříž je zjímali, a panovati budou nad násilníky svými. 3 I staneť se v ten den, v němž tobě odpočinutí dá Hospodin od těžkosti tvé a strachu tvého, a od poroby těžké, v kterouž jsi byl podroben, 4 Že uživeš přísloví tohoto o králi Babylonském, a řekneš: Aj, jak přestal násilník! Přestalo dychtění po zlatě. 5 Potřískal Hospodin hůl bezbožných, prut panujících, 6 Mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavičným, panujícího v hněvě nad národy, kteříž ssužováni bývali bez lítosti. 7 Odpočívá, jest v pokoji všecka země, zvučně prozpěvují. 8 I jedloví veselí se nad tebou, i cedroví Libánské, řkouce: Jakž jsi klesl, nepovstal, kdo by nás podtínal. 9 I peklo zespod zbouřilo se pro tebe, k vyjití vstříc přicházejícímu tobě vzbudilo pro tě mrtvé, všecka knížata země; kázalo vyvstati z stolic jejich i všechněm králům národů. 10 Všickni tito odpovídajíce, mluví tobě: Což ty také jsi zemdlen jako i my, a nám podobný učiněn? 11 Svrženať jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají. 12 Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy. 13 Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční. 14 Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu. 15 A ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy. 16 Ti, kdož tě uzří, za tebou se ohlédati, a tebe spatřovati budou, říkajíce: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími, 17 Obracel jako v pustinu okršlek země, a města jeho bořil, vězňů svých nepropouštěl domů? 18 Všickni králové národů, což jich koli bylo, pochováni slavně doma jeden každý z nich; 19 Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutně zraněných, kteříž se dostávají do jámy mezi kamení, a jako mrcha pošlapaná. 20 Nebudeš k oněmno v pohřbu přiúčastněn, nebo jsi poplénil zemi svou, lid svůj jsi pomordoval; nebudeť připomínáno na věky símě zlostníků. 21 Připravte se k zmordování synů jeho pro nepravosti otců jejich, aby nepovstali, a dědičně neujali země, a nenaplnili svrchku okršlku zemského městy. 22 Nebo povstanu proti nim, praví Hospodin zástupů, a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka, praví Hospodin. 23 A obrátím jej v dědictví bukačů, a v jezera vod, a vymetu jej pometlem zahynutí, praví Hospodin zástupů. 24 Přisáhl Hospodin zástupů, řka: Jistě že jakž jsem myslil, tak bude, a jakž jsem uložil, stane se, 25 Že potru Assyrského v zemi své, a na horách svých pošlapám jej, a odejde z nich jho jeho, břímě také jeho s ramene jejich sňato bude. 26 Toť jest ta rada, kteráž zavřína jest o vší té zemi, a to jest ta ruka vztažená proti všechněm těm národům. 27 Poněvadž pak Hospodin zástupů usoudil, kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí? 28 Léta kteréhož umřel král Achas, stalo se proroctví toto: 29 Neraduj se všecka ty země Filistinská, že zlámán jest prut toho, kterýž tě mrskal; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus, jehož plod bude drak ohnivý létající. 30 I budou se pásti prvorození chudých, a nuzní bezpečně odpočívati budou; kořen pak tvůj umořím hladem, a ostatky tvé zmorduje. 31 Kvěl, ó bráno, křič město, již jsi rozplynula se všecka ty země Filistinská; nebo od půlnoci oheň přijde aniž bude, kdo by stranil z obcí jeho. 32 Co pak odpovědí poslové národů? To, že Hospodin upevnil Sion, v němž útočiště mají chudí z lidu jeho.

New International Version

1 The Lord will have compassion on Jacob; once again he will choose Israel and will settle them in their own land. Foreigners will join them and unite with the descendants of Jacob. 2 Nations will take them and bring them to their own place. And Israel will take possession of the nations and make them male and female servants in the Lord’s land. They will make captives of their captors and rule over their oppressors. 3 On the day the Lord gives you relief from your suffering and turmoil and from the harsh labour forced on you, 4 you will take up this taunt against the king of Babylon: How the oppressor has come to an end! How his fury^[1] has ended! 5 The Lord has broken the rod of the wicked, the sceptre of the rulers, 6 which in anger struck down peoples with unceasing blows, and in fury subdued nations with relentless aggression. 7 All the lands are at rest and at peace; they break into singing. 8 Even the junipers and the cedars of Lebanon gloat over you and say, ‘Now that you have been laid low, no-one comes to cut us down.’ 9 The realm of the dead below is all astir to meet you at your coming; it rouses the spirits of the departed to greet you – all those who were leaders in the world; it makes them rise from their thrones – all those who were kings over the nations. 10 They will all respond, they will say to you, ‘You also have become weak, as we are; you have become like us.’ 11 All your pomp has been brought down to the grave, along with the noise of your harps; maggots are spread out beneath you and worms cover you. 12 How you have fallen from heaven, morning star, son of the dawn! You have been cast down to the earth, you who once laid low the nations! 13 You said in your heart, ‘I will ascend to the heavens; I will raise my throne above the stars of God; I will sit enthroned on the mount of assembly, on the utmost heights of Mount Zaphon.^[2] 14 I will ascend above the tops of the clouds; I will make myself like the Most High.’ 15 But you are brought down to the realm of the dead, to the depths of the pit. 16 Those who see you stare at you, they ponder your fate: ‘Is this the man who shook the earth and made kingdoms tremble, 17 the man who made the world a wilderness, who overthrew its cities and would not let his captives go home?’ 18 All the kings of the nations lie in state, each in his own tomb. 19 But you are cast out of your tomb like a rejected branch; you are covered with the slain, with those pierced by the sword, those who descend to the stones of the pit. Like a corpse trampled underfoot, 20 you will not join them in burial, for you have destroyed your land and killed your people. Let the offspring of the wicked never be mentioned again. 21 Prepare a place to slaughter his children for the sins of their ancestors; they are not to rise to inherit the land and cover the earth with their cities. 22 ‘I will rise up against them,’ declares the Lord Almighty. ‘I will wipe out Babylon’s name and survivors, her offspring and descendants,’ declares the Lord. 23 ‘I will turn her into a place for owls and into swampland; I will sweep her with the broom of destruction,’ declares the Lord Almighty. 24 The Lord Almighty has sworn, ‘Surely, as I have planned, so it will be, and as I have purposed, so it will happen. 25 I will crush the Assyrian in my land; on my mountains I will trample him down. His yoke will be taken from my people, and his burden removed from their shoulders.’ 26 This is the plan determined for the whole world; this is the hand stretched out over all nations. 27 For the Lord Almighty has purposed, and who can thwart him? His hand is stretched out, and who can turn it back?

A prophecy against the Philistines

28 This prophecy came in the year King Ahaz died: 29 Do not rejoice, all you Philistines, that the rod that struck you is broken; from the root of that snake will spring up a viper, its fruit will be a darting, venomous serpent. 30 The poorest of the poor will find pasture, and the needy will lie down in safety. But your root I will destroy by famine; it will slay your survivors. 31 Wail, you gate! Howl, you city! Melt away, all you Philistines! A cloud of smoke comes from the north, and there is not a straggler in its ranks. 32 What answer shall be given to the envoys of that nation? ‘The Lord has established Zion, and in her his afflicted people will find refuge.’