Izajáš 10 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Sedmé „Běda!“ proti Judovi - I Juda porušuje Hospodinův zákon a nezná slitování s potřebnými.

1 Běda těm, kdo nařizují ničemná nařízení těm, kdo předpisují plahočení, 2 nuzným odnímají možnost obhajoby, utištěné mého lidu zbavují práva; jejich kořistí jsou vdovy a sirotky olupují. 3 Co si počnete v den navštívení, až se z dálky přižene zkáza? Ke komu se utečete o pomoc, kde zanecháte svoji slávu? 4 Nezbude než sklonit se mezi vězně či zůstat ležet mezi zabitými. Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena.

— Výstraha Asýrii - Asýrie, kdysi metla hněvu Hospodinova, bude pro svou pýchu postižena jeho hněvem.

5 „Běda Asýrii, metle mého hněvu, té holi, skrze kterou projevím svůj hrozný hněv. 6 Posílám ji na rouhavý pronárod, proti lidu, proti němuž plane má prchlivost; dávám jí příkaz, aby kořistila a kořistila, loupila a loupila, aby jej šlapala jako hlínu na ulicích. 7 Ona si to však představit nedovede, neuvažuje o tom v svém srdci, myslí jen na to, jak by vyhubila, jak by vymýtila nemálo pronárodů. 8 Říká: ‚Což nejsou mí velitelé zároveň králi? 9 Což nedopadlo Kalno jako Karkemíš? Nebo Chamát jako Arpád a Samaří jako Damašek?‘ 10 Jako sáhla moje ruka po královstvích bůžků – a jejich tesané modly byly nad jeruzalémské i nad samařské –, 11 cožpak s Jeruzalémem a jeho modlářskými stvůrami nenaložím, jako jsem naložil se Samařím a jeho bůžky?“ 12 Až Panovník přivede ke konci celé své dílo na hoře Sijónu a v Jeruzalémě, řekne: „Ztrestám asyrského krále pro ovoce jeho velikášského srdce, i to, co je v jeho povýšených očích proslavené, 13 neboť řekl: ‚Vykonal jsem to silou své ruky a svou moudrostí – vždyť se v tom vyznám. Zrušil jsem hranice národů, co nakupily, to jsem vydrancoval a jako býk jsem svrhl vládce z trůnu. 14 Jako hnízdo nalezla má ruka bohatství národů; jako se vybírají opuštěná vejce, tak jsem vybral celou zemi. Nikdo ani křídlem nezamával, nikdo zobák neotevřel a nepípl.‘ 15 Což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká? A pila povyšovat se nad toho, kdo jí řeže? Jako by metla mohla švihat toho, kdo ji zvedá, nebo hůl se vynášet, že není dřevo.“ 16 Proto pošle Pán, Hospodin zástupů, na asyrské vypasence úbytě a pod asyrskou slávou to zapraská praskotem ohně. 17 Světlo Izraelovo se stane ohněm a jeho Svatý plamenem. Ten bude hořet a pozře její křoví a bodláčí v jediný den. 18 I slávu jejího lesa a sadu stráví se vším všudy, jako choroba užírá chorého. 19 Stromů v jejím lese zůstane tak málo, že je spočítá i chlapec.

— Hospodin pokoří pýchu útočníka - Dosud je u moci nepřítel, ale Hospodin už ohlašuje jemu zničení a svému lidu vysvobození.

20 V onen den se pozůstatek Izraele s uprchlíky domu Jákobova nebude už opírat o toho, který ho bije, ale bude se věrně opírat o Hospodina, Svatého, Boha Izraele. 21 Pozůstatek se vrátí, pozůstatek Jákoba, k Bohu – bohatýru. 22 Neboť i kdyby bylo tvého lidu, Izraeli, jak mořského písku, vrátí se k němu jen pozůstatek. Je rozhodnut skoncovat, jako záplava se valí spravedlnost. 23 Ano, Panovník, Hospodin zástupů, se rozhodl učinit konec, a to po celé zemi. 24 Proto Panovník, Hospodin zástupů, praví toto: „Můj lide, který bydlíš na Sijónu, neboj se Asýrie. Bije tě metlou a zvedá na tebe hůl jako kdysi Egypt. 25 Ještě jen kratičký čas a můj hrozný hněv skončí; je však můj hněv zničí.“ 26 Hospodin zástupů nad ní zamává bičem, jako když bil Midjána na Havraní skále, a zdvihne svou hůl na moře jako kdysi na Egypt. 27 V onen den ti spadne z ramen její břímě a její jho z šíje, jho se z tebe sesmekne jak po oleji. 28 Už táhne na Aját, prošel Migrónem a zbroj si v Michmásu složil. 29 Prošli průsmykem. Řekli: „Přenocujeme v Gebě.“ Ráma se třásla, Saulova Gibea se dala na útěk. 30 Pronikavě křič, galímská dcero, Lajšo, napjatě poslouchej, odpověz, Anatóte. 31 V Madméně je poplach, gebímští obyvatelé hledají záštitu. 32 Ještě dnes stane v Nóbu a rukou mávne proti hoře sijónské dcery, proti pahorku jeruzalémskému. 33 Hle, Pán, Hospodin zástupů, hrozivou silou klestí větvoví, pyšně se tyčící stromy jsou porubány, i ty nejvyšší jsou poníženy. 34 Železem bude vysekáno lesní houští, Libanón padne rukou Vznešeného.

Bible, překlad 21. století

1 Běda těm, kdo uzákoňují zlé zákony, těm, kdo sepisují kruté předpisy, 2 aby ovlivnili soudy s chudáky, ubohým v mém lidu aby právo upřeli, aby se vdovy staly jejich kořistí, aby okrádali sirotky! 3 Co si počnete v den odplaty, až zdálky přižene se neštěstí? Koho poběžíte o pomoc poprosit? Kde zanecháte své bohatství? 4 Nezbude vám než se krčit s vězni, než padnout mezi mrtvými. Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chystá udeřit!

Běda Asýrii

5 Běda Asýrii, metle mého hněvu – hůl v jejich ruce je má prchlivost! 6 Vypravil jsem je proti bezbožnému národu, poslal jsem je na lid, jenž ve mně budí zlost, aby se vrhli na kořist, aby shrábli lup, aby je pošlapali jak bahno v ulicích. 7 Asyrský král však takto nepřemýšlí, jiné záměry nosí na srdci – myslí jen na to, jak by hubil, jak by vymýtil mnohé národy. 8 Říká totiž: „Nejsou mí velitelé samí králové? 9 Nedopadlo Kalno jako Karkemiš? Nedopadl Chamát jako Arpád? Nedopadlo Samaří jako Damašek? 10 Má ruka uchvátila modlářská království, jež měla lepší sochy než Jeruzalém a Samaří. 11 Co jsem provedl se Samařím a jeho modlami, to provedu s Jeruzalémem a jeho sochami!“ 12 Proto, až Pán dokončí vše, co chtěl vykonat proti hoře Sion a Jeruzalému, potrestá asyrského krále za jeho zpupnou pýchu a za to, jak s nadutě povýšeným pohledem 13 říká: „Svou vlastní silou jsem to způsobil a svou moudrostí – vždyť jsem zkušený! Hranice národů jsem odstranil, vyplenil jsem jejich poklady, zporážel jsem jejich trůny jako býk. 14 Bohatství národů má ruka pobrala, jako se hnízdo vybírá; jako se sbírají opuštěná vajíčka, tak jsem já celou zemi vysbíral a nikdo ani křídlem nezamával, neotevřel zobák, aby zapípal.“ 15 Honosí se sekera nad toho, kdo s ní seká? Povyšuje se pila nad svého drvoštěpa? Jako by metla mávala tím, kdo ji zvedá, a hůl se chlubila, že není dřevěná! 16 A proto Panovník, Hospodin zástupů, sešle na jejich vypasence úbytě a pod jejich chloubou zapálí plamen nejprudší. 17 Světlo Izraele se stane ohněm, jejich Svatý bude plamenem; v jediném dni ten oheň pohltí jejich trní i bodláčí. 18 Jejich krásné lesy i zahrady až ke kořenům vypálí, jako když choré sklátí choroba. 19 Z lesů jim zůstane tak málo stromů, že by je i dítě mohlo spočítat.

Pozůstatek se navrátí

20 V ten den už pozůstatek Izraele a ti, kdo se zachrání z domu Jákobova, nebudou spoléhat na toho, kdo je bije, ale budou opravdově spoléhat na Hospodina, Svatého izraelského. 21 Pozůstatek se navrátí,^[1] pozůstatek Jákoba se navrátí k Mocnému Bohu. 22 I kdyby tvého lidu, Izraeli, bylo jako písku v moři,^[2] jen pozůstatek se navrátí. Záhuba už je rozhodnuta, spravedlnost přijde jako záplava. 23 Pán, Hospodin zástupů, se rozhodl přivést na celou zemi záhubu. 24 Nuže, toto praví Pán, Hospodin zástupů: „Můj lide, jenž bydlíš na Sionu, neboj se Asyřanů, kteří tě bijí metlou a zvedají na tebe hůl tak jako kdysi Egyptští. 25 Má prchlivost totiž velmi brzy skončí a můj hněv se obrátí k jejich záhubě.“ 26 Hospodin zástupů po nich šlehne bičem, jako když porazil Midiánce u Havraní skály;^[3] zvedne hůl nad moře tak jako kdysi v Egyptě.^[4] 27 V ten den jejich břemeno spadne z tvého ramene a jejich jho ze tvé šíje – jho se po oleji sesmekne. 28 Přitáhli do Ajatu, prošli Migronem, v Michmasu zřídili si skladiště. 29 Prošli průsmykem: „Přenocujeme v Gebě!“ Ráma se vyděsila, Gibea Saulova se dala na útěk. 30 Galimská dcero, hlasitě naříkej! Laišo, poslouchej! Anatote, přidej se! 31 Madmena se rozutekla, obyvatelé Gebimu skryli se. 32 V Nobu se zastaví ještě dnes, proti hoře Dcery sionské zvednou pěst, pohrozí jeruzalémské výšině. 33 Avšak hle, Panovník, Hospodin zástupů, strašlivou silou ty větve oklestí. Pokácí ty statné velikány, sraženi budou i nejvyšší. 34 Sekerou vymýtí ty lesní houštiny, libanonský les padne před Vznešeným!

Bible Kralická

1 Běda těm, kteříž ustanovují práva nepravá, a spisovatelům, kteříž těžkosti spisují, 2 Aby odstrkovali nuzné od soudu, a vydírali spravedlnost chudých lidu mého, vdovy aby byly kořist jejich, a sirotky aby loupili. 3 I což učiníte v den navštívení a zpuštění, kteréž zdaleka přijde? K komu se o pomoc utečete? A kde zanecháte slávy své, 4 By nemusila skloniti se mezi vězni, a mezi zbitými klesnouti? Ve všem tom neodvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho bude vztažená. 5 Běda Assurovi, metle hněvu mého, ačkoli hůl rozhněvání mého jest v rukou jeho, 6 A na národ ošemetný pošli jej, a o lidu hněvu mého přikáži jemu, aby směle bral kořisti, a loupil bez milosti, a položil jej v pošlapání jako bláto na ulicích. 7 Ale on ne tak se bude domnívati, ani srdce jeho tak mysliti bude; nebo srdce jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé. 8 Nebo řekne: Zdaliž knížata má nejsou také i králové? 9 Zdaliž jako Charkemis není Chalno? Zdali není jako Arfad Emat? Zdali není jako Damašek Samaří? 10 Jakož nalezla ruka má království bohů, ješto rytiny jejich byly nad Jeruzalémských a Samařských, 11 Zdaliž jako jsem učinil Samaří a modlám jeho, tak neučiním Jeruzalému a obrazům jeho? 12 I staneť se, když dokoná Pán všecko dílo své na hoře Sion a v Jeruzalémě, že navštívím ovoce pyšného srdce krále Assyrského, a nádhernost vysokých očí jeho. 13 Nebo řekne: V síle ruky své to jsem vykonal, a v moudrosti své; nebo jsem rozumný byl, a odjal jsem meze národů, a poklady jejich jsem vzebral, a strhl jsem dolů, jako mocný, obyvatele. 14 Anobrž jako hnízdo nalezla ruka má zboží národů, a jako zbírána bývají vejce opuštěná, tak všecku zemi já jsem sebral, aniž byl, kdo by křídlem hnul, aneb otevřel ústa a siptěl. 15 Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho, kdož ní seká? Zdaliž se honositi bude pila nad toho, kdož ní tře? Jako by se zpínala metla proti tomu, kdož by ji zdvihl; jako by se chlubila hůl, že není dřevem. 16 Protož pošle Pán, Hospodin zástupů, na vytylé jeho vyzáblost, a po zpodku slávu jeho prudce zapálí, jako silný oheň. 17 Nebo světlo Izraelovo bude ohněm, a Svatý jeho plamenem, i spálí a sžíře trní i bodláčí jeho jednoho dne. 18 Též spanilost lesu jeho, i úrodných polí jeho, od duše až do těla, všecko vyhubí. I stane se, že předěšený jsa, bude utíkati. 19 A pozůstalého dříví lesu jeho malý počet bude, tak že by je mohlo dítě popsati. 20 I stane se v ten den, nebudou více ostatkové Izraelští a pozůstalí z domu Jákobova zpoléhati na toho, kdož je tepe, ale zpoléhati budou na Hospodina, Svatého Izraelského v pravdě. 21 Ostatkové obrátí se, ostatkové Jákobovi k Bohu silnému, reku udatnému. 22 Nebo byť bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku mořského, ostatkové jeho obrátí se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost. 23 Pohubení, pravím, a to jisté, Pán, Hospodin zástupů, učiní u prostřed vší této země. 24 Protož takto praví Pán, Hospodin zástupů: Neboj se Assyrského, lide můj, kterýž přebýváš na Sionu. Prutem umrská tě, a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské. 25 Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich. 26 Nebo vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madianských na skále Goréb, a jakož pozdvihl holi své na moře, tak jí pozdvihne na něj, na cestě Egyptské. 27 I stane se v ten den, že složeno bude břímě jeho s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé, nýbrž zkaženo bude jho od přítomnosti pomazaného. 28 Přitáhne do Aiat, přejde přes Migron, v Michmas složí nádobí svá. 29 Projdou průchod, v Gabaa budou míti hospodu k přenocování; ulekne se Ráma, Gabaa Saulovo uteče. 30 Naříkej hlasem svým, město Gallim, ať se slyší v Lais: Ach, ubohá Anatot. 31 Pohne se Madmena, obyvatelé Gábim schopí se. 32 Ještě téhož dne zastavě se v Nobe, pohrozí rukou svou hoře dcery Sionské, pahrbku Jeruzalémskému. 33 Aj, Panovník Hospodin zástupů oklestí vší silou ratolesti, ty pak, kteříž jsou vysokého zrostu, podetne; i budou vysocí sníženi. 34 Vyseká též houšť lesů sekerou, i Libán od velikomocného padne.

New International Version

1 Woe to those who make unjust laws, to those who issue oppressive decrees, 2 to deprive the poor of their rights and withhold justice from the oppressed of my people, making widows their prey and robbing the fatherless. 3 What will you do on the day of reckoning, when disaster comes from afar? To whom will you run for help? Where will you leave your riches? 4 Nothing will remain but to cringe among the captives or fall among the slain. Yet for all this, his anger is not turned away, his hand is still upraised.

God’s judgment on Assyria

5 ‘Woe to the Assyrian, the rod of my anger, in whose hand is the club of my wrath! 6 I send him against a godless nation, I dispatch him against a people who anger me, to seize loot and snatch plunder, and to trample them down like mud in the streets. 7 But this is not what he intends, this is not what he has in mind; his purpose is to destroy, to put an end to many nations. 8 “Are not my commanders all kings?” he says. 9 “Has not Kalno fared like Carchemish? Is not Hamath like Arpad, and Samaria like Damascus? 10 As my hand seized the kingdoms of the idols, kingdoms whose images excelled those of Jerusalem and Samaria – 11 shall I not deal with Jerusalem and her images as I dealt with Samaria and her idols?” ’ 12 When the Lord has finished all his work against Mount Zion and Jerusalem, he will say, ‘I will punish the king of Assyria for the wilful pride of his heart and the haughty look in his eyes. 13 For he says: ‘ “By the strength of my hand I have done this, and by my wisdom, because I have understanding. I removed the boundaries of nations, I plundered their treasures; like a mighty one I subdued^[1] their kings. 14 As one reaches into a nest, so my hand reached for the wealth of the nations; as people gather abandoned eggs, so I gathered all the countries; not one flapped a wing, or opened its mouth to chirp.” ’ 15 Does the axe raise itself above the person who swings it, or the saw boast against the one who uses it? As if a rod were to wield the person who lifts it up, or a club brandish the one who is not wood! 16 Therefore, the Lord, the Lord Almighty, will send a wasting disease upon his sturdy warriors; under his pomp a fire will be kindled like a blazing flame. 17 The Light of Israel will become a fire, their Holy One a flame; in a single day it will burn and consume his thorns and his briers. 18 The splendour of his forests and fertile fields it will completely destroy, as when one who is ill wastes away. 19 And the remaining trees of his forests will be so few that a child could write them down.

The remnant of Israel

20 In that day the remnant of Israel, the survivors of Jacob, will no longer rely on him who struck them down but will truly rely on the Lord, the Holy One of Israel. 21 A remnant will return,^[2] a remnant of Jacob will return to the Mighty God. 22 Though your people be like the sand by the sea, Israel, only a remnant will return. Destruction has been decreed, overwhelming and righteous. 23 The Lord, the Lord Almighty, will carry out the destruction decreed upon the whole land. 24 Therefore this is what the Lord, the Lord Almighty, says: ‘My people who live in Zion, do not be afraid of the Assyrians, who beat you with a rod and lift up a club against you, as Egypt did. 25 Very soon my anger against you will end and my wrath will be directed to their destruction.’ 26 The Lord Almighty will lash them with a whip, as when he struck down Midian at the rock of Oreb; and he will raise his staff over the waters, as he did in Egypt. 27 In that day their burden will be lifted from your shoulders, their yoke from your neck; the yoke will be broken because you have grown so fat.^[3] 28 They enter Aiath; they pass through Migron; they store supplies at Michmash. 29 They go over the pass, and say, ‘We will camp overnight at Geba.’ Ramah trembles; Gibeah of Saul flees. 30 Cry out, Daughter Gallim! Listen, Laishah! Poor Anathoth! 31 Madmenah is in flight; the people of Gebim take cover. 32 This day they will halt at Nob; they will shake their fist at the mount of Daughter Zion, at the hill of Jerusalem. 33 See, the Lord, the Lord Almighty, will lop off the boughs with great power. The lofty trees will be felled, the tall ones will be brought low. 34 He will cut down the forest thickets with an axe; Lebanon will fall before the Mighty One.