Ezechiel 29 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Proti Egyptu - Zpupnost faraóna vrhá i celou zemi do zkázy. Moc Egypta bude snížena a Izrael se tam už nebude utíkat o pomoc.

1 V desátém roce, dvanáctého dne desátého měsíce, stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, postav se proti faraónovi, králi egyptskému, a prorokuj proti němu i proti celému Egyptu. 3 Mluv: Toto praví Panovník Hospodin: Jsem proti tobě, faraóne, králi egyptský, ohromný draku, který odpočíváš uprostřed svých toků a říkáš: ‚Ta řeka je má, já jsem si ji udělal.‘ 4 Vetknu do tvých čelistí háky a způsobím, že ryby tvých toků přilnou k tvým šupinám, vytáhnu tě z tvých toků i se všemi rybami tvých toků, jež přilnuly k tvým šupinám. 5 Pohodím tě na poušti, tebe i všechny ryby tvých toků, dopadneš na povrch pole, nebudeš sebrán a nebudeš shromážděn, dám tě za pokrm zemské zvěři a nebeskému ptactvu. 6 I poznají všichni obyvatelé Egypta, že já jsem Hospodin. To proto, že byli domu izraelskému třtinovou oporou. 7 Když se tě zachytili rukama, zlomil ses a rozerval jsi jim celé rámě, když se o tebe opřeli, roztříštil ses, a ochromils jim celá bedra.“ 8 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Hle, uvedu na tebe meč a vymýtím z tebe lidi i dobytek. 9 Egyptská země bude zpustošena a obrácena v trosky. I poznají, že já jsem Hospodin. To proto, že farao řekl: ‚Ta řeka je má, já jsem si ji udělal.‘ 10 Chystám se na tebe i na tvé toky. Obrátím egyptskou zemi v naprosté trosky, v zpustošený kraj od Migdólu po Sevénu a až k pomezí kúšskému. 11 Neprojde jí lidská noha, neprojde jí ani noha zvířete, po čtyřicet let nebude obývána. 12 Obrátím egyptskou zemi v zpustošený kraj, stane se jednou ze zpustošených zemí a její města budou patřit mezi města v troskách, budou zpustošena po čtyřicet let. Egypťany rozptýlím mezi pronárody a rozpráším je po zemích.“ 13 Toto praví Panovník Hospodin: „Po uplynutí čtyřiceti let shromáždím Egypťany z národů, kam byli rozptýleni. 14 Změním úděl Egypťanů a přivedu je zpět do země Patrósu, do země jejich původu, ale budou tam královstvím poníženým. 15 Budou poníženější než jiná království a nebudou se už vypínat nad pronárody, ztenčím jejich řady, aby nad pronárody nepanovali. 16 Už v ně nebude dům izraelský doufat a připomínat si nepravost tím, že by se za nimi obracel. I poznají, že já jsem Panovník Hospodin.“

— Egypt mzdou Nebúkadnesarovou - Za marné obléhání Týru má být Nebúkadnesar odškodněn hojnou kořistí v Egyptě.

17 Ve dvacátém sedmém roce, prvního dne prvního měsíce, stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 18 „Lidský synu, Nebúkadnesar, král babylónský, uložil svému vojsku těžkou otrockou službu proti Týru. Každá hlava je odřená a každé rameno rozedřené. Avšak mzdu za tu otrockou službu, kterou proti Týru konal, nemá ani on ani jeho vojsko. 19 Proto praví Panovník Hospodin toto: Hle, dávám Nebúkadnesarovi, králi babylónskému, egyptskou zemi, aby odnesl její majetek, aby ukořistil, co se ukořistit dá, aby uloupil, co se uloupit dá; to bude mzdou pro jeho vojsko. 20 Jako výdělek za jeho službu mu dám egyptskou zemi, protože to učinil pro mne, je výrok Panovníka Hospodina. 21 V onen den způsobím, že vyraší roh domu izraelského a tobě dám otevřeně promluvit mezi nimi. I poznají, že já jsem Hospodin.“

Bible, překlad 21. století

Proti Egyptu

1 Dvanáctého dne desátého měsíce desátého roku^[1] jsem dostal slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, obrať se proti faraonovi, králi Egypta, a prorokuj proti němu i celém Egyptu. 3 Řekni mu: Tak praví Panovník Hospodin – Já jsem proti tobě, faraone, králi egyptský, obludný krokodýle rozvalený u řeky! Říkáš si: ‚Mně patří Nil, pro sebe jsem ho učinil.‘ 4 Já ti však do čelistí vrazím háky a ty tvé nilské ryby nechám přichytit na tvé šupiny. Vytáhnu tě z tvého místa u řeky i se všemi tvými nilskými rybami, které se přichytily na tvé šupiny. 5 Pohodím tě pak na poušti i se všemi tvými nilskými rybami. Budeš ležet jen tak na zemi, neseberou tě, aby tě pohřbili. Dám tě za potravu divé zvěři i ptákům na nebi! 6 Tak všichni obyvatelé Egypta poznají, že já jsem Hospodin. Pro dům Izraele jsi byl jen rákosovou holí. 7 Jakmile se tě rukou chopili, praskl jsi a bodl je až do podpaží. Jakmile se o tebe opřeli, zlomil ses, až jsi jim kyčle vykloubil.^[2] 8 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle, přivedu na tebe meč a vyhladím z tebe lidi i dobytek. 9 Až z Egypta zbudou jen pusté trosky, poznají, že já jsem Hospodin. Říkal jsi: ‚Mně patří Nil, já jsem ho učinil,‘ 10 a proto jsem teď proti tobě i proti té tvé řece. Z Egypta nechám jen pusté trosky, zpustošený kraj od Migdolu po Asuán, až po habešskou hranici. 11 Neprojde tudy lidská noha, dokonce ani noha zvířete a nebude se tam bydlet po čtyřicet let. 12 Udělám z Egypta tu nejpustější ze všech zpustošených zemí a její města budou po čtyřicet let ta nejzbořenější ze všech měst. Rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích. 13 Avšak toto praví Panovník Hospodin: Až těch čtyřicet let uplyne, shromáždím Egypťany z národů, mezi něž byli rozptýleni. 14 Přivedu Egypťany zpět ze zajetí a navrátím je do Horního Egypta, do země, odkud pocházejí, a stanou se tam bezvýznamným královstvím. 15 Bude bezvýznamnější než ostatní království a nebude se už vyvyšovat nad jiné národy. Udělám je tak nepatrnými, aby už nevládli nad národy. 16 Egypt už nebude pro dům Izraele nadějí, ale připomínkou viny, že se obraceli za nimi. Tehdy poznají, že já jsem Panovník Hospodin.“ 17 Prvního dne prvního měsíce sedmadvacátého roku^[3] jsem dostal slovo Hospodinovo: 18 „Synu člověčí, babylonský král Nabukadnezar při tažení proti Týru uložil svému vojsku tak těžkou službu, až měli všichni hlavy odřené a rozlámaná ramena. On ani jeho vojsko však za to tažení nezískali z Týru žádnou odměnu. 19 Proto tak praví Panovník Hospodin: Hle – dávám babylonskému králi Nabukadnezarovi Egypt! Ať si odnese jeho bohatství, ať rabuje a plení, aby odměnil své vojáky. 20 Odměnou za jeho služby, za to, co pro mě udělali, mu dávám Egypt, praví Panovník Hospodin. 21 V onen den obdařím dům Izraele silou^[4] a tobě umožním mluvit mezi nimi otevřeně. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“

Bible Kralická

1 Léta desátého, desátého měsíce, dvanáctého dne téhož měsíce, stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 2 Synu člověčí, obrať tvář svou proti Faraonovi králi Egyptskému, a prorokuj proti němu i proti všemu Egyptu. 3 Mluv a rci: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já proti tobě jsem, ó Faraone králi Egyptský, draku veliký, kterýž ležíš u prostřed řek svých, ješto říkáš: Já mám řeku svou, já zajisté jsem ji přivedl sobě. 4 Protož dám udici do čelistí tvých, a učiním, že zváznou ryby řek tvých na tvých šupinách; i vyvleku tě z prostředku řek tvých,i všecky ryby řek tvých na šupinách tvých zvázlé. 5 A nechám tě na poušti, tebe i všech ryb řek tvých. Na svrchku pole padneš, nebudeš sebrán ani shromážděn; šelmám zemským i ptactvu nebeskému dám tě k sežrání. 6 I zvědí všickni obyvatelé Egyptští, že já jsem Hospodin, proto že jste holí třtinovou domu Izraelskému. 7 Když se chytají tebe rukou, lámeš se, a roztínáš jim všecko rameno; a když se na tě zpodpírají, ztroskotána býváš, ačkoli nastavuješ jim všech bedr. 8 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já přivedu na tě meč, a vypléním z tebe lidi i hovada. 9 I bude země Egyptská pustinou a pouští, i zvědí, že já jsem Hospodin, proto že říkal: Řeka má jest, já zajisté jsem ji přivedl. 10 Protož aj, já budu proti tobě i proti řece tvé, a obrátím zemi Egyptskou v pustiny, v poušť přehroznou od věže Sevéne až do pomezí Mouřenínského. 11 Nepůjdeť přes ni noha člověka, ani noha dobytčete půjde přes ni, a nebude v ní bydleno za čtyřidceti let. 12 A tak uvedu zemi Egyptskou v pustinu nad jiné země pusté, a města její nad jiná města zpuštěná pustá budou za čtyřidceti let, když rozptýlím Egyptské mezi národy, a rozženu je do rozličných zemí. 13 A však takto praví Panovník Hospodin: Po skonání čtyřidceti let shromáždím Egyptské z národů, kamž rozptýleni budou. 14 A přivedu zase zajaté Egyptské, a uvedu je zase do země Patros, do země přebývání jejich, i budou tam královstvím sníženým. 15 Mimo jiná království bude sníženější, aniž se bude vynášeti více nad jiné národy; zmenším je zajisté, aby nepanovali nad národy. 16 I nebude více domu Izraelskému doufáním, kteréž by na pamět přivodilo nepravost, když by se obraceli za nimi; nebo zvědí, že já jsem Panovník Hospodin. 17 Potom bylo dvadcátého sedmého léta, prvního měsíce, prvního dne, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 18 Synu člověčí, Nabuchodonozor král Babylonský podrobil vojsko své v službu velikou proti Týru. Každá hlava oblezla, a každé rameno odříno jest, mzdy pak nemá, on ani vojsko jeho, z Týru za tu službu, kterouž sloužili proti němu. 19 Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Aj, já dávám Nabuchodonozorovi králi Babylonskému zemi Egyptskou, aby pobral zboží její, a rozebral loupeže její, i rozchvátal kořisti její, aby mělo mzdu vojsko jeho. 20 Za práci jejich, kterouž mi sloužili, dám jim zemi Egyptskou, proto že mně pracovali, praví Panovník Hospodin. 21 V ten den rozkáži vypučiti se rohu domu Izraelského. Tobě též způsobím, že otevřeš ústa u prostřed nich, i zvědí, že já jsem Hospodin.

New International Version

A prophecy against Egypt

Judgment on Pharaoh

1 In the tenth year, in the tenth month on the twelfth day, the word of the Lord came to me: 2 ‘Son of man, set your face against Pharaoh king of Egypt and prophesy against him and against all Egypt. 3 Speak to him and say: “This is what the Sovereign Lord says: ‘ “I am against you, Pharaoh king of Egypt, you great monster lying among your streams. You say, ‘The Nile belongs to me; I made it for myself.’ 4 But I will put hooks in your jaws and make the fish of your streams stick to your scales. I will pull you out from among your streams, with all the fish sticking to your scales. 5 I will leave you in the desert, you and all the fish of your streams. You will fall on the open field and not be gathered or picked up. I will give you as food to the beasts of the earth and the birds of the sky. 6 Then all who live in Egypt will know that I am the Lord. ‘ “You have been a staff of reed for the people of Israel. 7 When they grasped you with their hands, you splintered and you tore open their shoulders; when they leaned on you, you broke and their backs were wrenched.^[1] 8 ‘ “Therefore this is what the Sovereign Lord says: I will bring a sword against you and kill both man and beast. 9 Egypt will become a desolate wasteland. Then they will know that I am the Lord. ‘ “Because you said, ‘The Nile is mine; I made it,’ 10 therefore I am against you and against your streams, and I will make the land of Egypt a ruin and a desolate waste from Migdol to Aswan, as far as the border of Cush.^[2] 11 The foot of neither man nor beast will pass through it; no-one will live there for forty years. 12 I will make the land of Egypt desolate among devastated lands, and her cities will lie desolate for forty years among ruined cities. And I will disperse the Egyptians among the nations and scatter them through the countries. 13 ‘ “Yet this is what the Sovereign Lord says: at the end of forty years I will gather the Egyptians from the nations where they were scattered. 14 I will bring them back from captivity and return them to Upper Egypt, the land of their ancestry. There they will be a lowly kingdom. 15 It will be the lowliest of kingdoms and will never again exalt itself above the other nations. I will make it so weak that it will never again rule over the nations. 16 Egypt will no longer be a source of confidence for the people of Israel but will be a reminder of their sin in turning to her for help. Then they will know that I am the Sovereign Lord.” ’

Nebuchadnezzar’s reward

17 In the twenty-seventh year, in the first month on the first day, the word of the Lord came to me: 18 ‘Son of man, Nebuchadnezzar king of Babylon drove his army in a hard campaign against Tyre; every head was rubbed bare and every shoulder made raw. Yet he and his army got no reward from the campaign he led against Tyre. 19 Therefore this is what the Sovereign Lord says: I am going to give Egypt to Nebuchadnezzar king of Babylon, and he will carry off its wealth. He will loot and plunder the land as pay for his army. 20 I have given him Egypt as a reward for his efforts because he and his army did it for me, declares the Sovereign Lord. 21 ‘On that day I will make a horn^[3] grow for the Israelites, and I will open your mouth among them. Then they will know that I am the Lord.’