Ezechiel 11 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Soud nad předáky lidu - Obležené město bude podobno hrnci, v němž se vaří maso. Před Hospodinovým soudem není uniknutí.

1 Tu mě duch zvedl a přenesl k východní bráně Hospodinova domu, obrácené k východu. A hle, u vchodu do brány dvacet pět mužů. Uprostřed nich jsem uviděl Jaazanjáše, syna Azúrova, a Pelatjáše, syna Benajášova, velmože lidu. 2 Hospodin mi řekl: „Lidský synu, to jsou ti muži, kteří vymýšlejí ničemnosti a dávají v tomto městě zlou radu. 3 Říkají: ‚Nestavějte v blízké době domy. Město je hrnec a my jsme maso.‘ 4 Proto prorokuj proti nim, prorokuj, lidský synu!“ 5 Duch Hospodinův se na mne snesl a Hospodin mi poručil: „Řekni: Toto praví Hospodin: Takto jste mluvili, dome izraelský, a já vím, co vstoupilo do vašeho ducha. 6 Rozmnožili jste počet skolených v tomto městě, naplnili jste skolenými jeho ulice.“ 7 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Skolení, které jste v něm pohodili, jsou maso a město je hrnec; vás však z jeho středu vyvedu. 8 Bojíte se meče a já na vás meč uvedu, je výrok Panovníka Hospodina. 9 Vyvedu vás z města, ale vydám vás do rukou cizáků. Tak nad vámi vykonám soudy. 10 Padnete mečem na izraelském pomezí. Budu vás soudit, i poznáte, že já jsem Hospodin. 11 Město se vám nestane hrncem a vy v něm nebudete masem. Budu vás soudit na izraelském pomezí. 12 I poznáte, že já jsem Hospodin, jehož nařízeními jste se neřídili a podle jehož řádů jste nejednali, nýbrž jednali jste podle zvyklostí pronárodů, které jsou kolem vás.“ 13 I stalo se, když jsem prorokoval, že Pelatjáš, syn Benajášův, zemřel. Padl jsem na tvář a mocným hlasem jsem úpěl: „Běda, Panovníku Hospodine, chceš skoncovat s pozůstatkem Izraele?“

— O návratu přesídlených - Hospodin shromáždí zase svůj rozptýlený lid a bude mu svatyní. Zaslibuje jim nové srdce a nového ducha.

14 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 15 „Lidský synu, tvým bratřím, mužům z tvého příbuzenstva a celému domu izraelskému říkají obyvatelé Jeruzaléma: ‚Zůstaňte si daleko od Hospodina! Tato země byla dána do vlastnictví nám.‘ 16 Proto řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Ano, vzdálil jsem je mezi pronárody a rozptýlil po zemích; avšak v zemích, do nichž přišli, jsem se jim stal na ten krátký čas svatyní. 17 Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Shromáždím vás z pronárodů, posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou. 18 Přijdou tam a odstraní z ní všechny její ohyzdné a ohavné modly. 19 A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, 20 aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem. 21 Ale cestu těch, jejichž srdce se drží ohyzdných a ohavných model, uvalím na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.“ 22 Tu zvedli cherubové křídla a kola se vznesla spolu s nimi a sláva Boha Izraele byla nahoře nad nimi. 23 Pak se Hospodinova sláva, která byla nad středem města, vznesla a stanula nad horou na východ od města. 24 A duch mě zvedl a přenesl do Kaldejska k přesídlencům. Stalo se tak ve vidění mocí ducha Božího; a vidění, jež jsem měl, se ode mne vzneslo. 25 I sdělil jsem přesídlencům všechno, co mi Hospodin ukázal.

Bible, překlad 21. století

Jako maso v hrnci

1 Vtom se mě zmocnil Duch a přenesl mě k východní bráně Hospodinova domu, k té, která je obrácená na východ. A hle – v průchodu brány stálo pětadvacet mužů. Uprostřed nich jsem uviděl vůdce lidu Jaazaniáše, syna Azurova, a Pelatiáše, syna Benajášova. 2 „Synu člověčí,“ řekl mi Hospodin, „tito muži plánují hanebnosti a domlouvají zlá rozhodnutí pro město. 3 Říkají: ‚Nemají se právě teď stavět domy? Máme se ve městě jako masíčko v hrnci.‘ 4 Proto prorokuj proti nim. Prorokuj, synu člověčí!“ 5 Tehdy na mě padl Duch Hospodinův. „Mluv!“ řekl mi. „Tak praví Hospodin: Tohle říkáte, dome izraelský; já ale vím i to, co vás v duchu napadá. 6 Povraždili jste v tomto městě tolik lidí, že ve všech ulicích leží mrtvoly! 7 Proto tak praví Panovník Hospodin: Mrtvoly, které jste nechali padnout ve městě, ty jsou to maso a město je ten hrnec; já vás z něj ale vyženu. 8 Báli jste se meče a já na vás meč uvedu, praví Panovník Hospodin. 9 Vyženu vás z města ven a vydám vás do rukou cizáků. Tak nad vámi vykonám své rozsudky. 10 Padnete mečem. Budu vás soudit na izraelském území a tehdy poznáte, že já jsem Hospodin. 11 Už vám nebude ve městě jako masíčku v hrnci. Budu vás soudit na izraelském území 12 a tehdy poznáte, že já jsem Hospodin. Neřídíte se totiž mými pravidly a neplníte mé zákony, ale řídíte se pravidly národů ve vašem okolí!“ 13 A zatímco jsem prorokoval, Pelatiáš, syn Benajášův, zemřel. Padl jsem proto na tvář a hlasitě jsem úpěl: „Ach ne, Hospodine, Pane můj! To chceš skoncovat s pozůstatkem Izraele?“

Opět vás shromáždím

14 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 15 „Synu člověčí! Obyvatelé Jeruzaléma říkají o tvých bratrech, o tvých vlastních příbuzných a vůbec o celém domu Izraele: ‚Jsou daleko od Hospodina. Země teď patří nám.‘ 16 Proto řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Ano, zahnal jsem je daleko mezi národy, ano, rozprášil jsem je po zemích. V zemích, kam přišli, se jim ale sám nakrátko stanu svatyní. 17 Proto řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Shromáždím vás z národů a posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi. 18 Až tam přijdou, odstraní odtud všechny ohavnosti a nechutnosti. 19 Dám jim jedno srdce a do nitra jim vložím nového ducha. Vezmu jim z těla srdce z kamene a dám jim srdce z masa,^[1] 20 aby se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich. Tehdy budou mým lidem a já budu jejich Bohem. 21 Ale těm, jejichž srdce tíhne k ohavnostem a nechutnostem, takovým obrátím jejich cesty na hlavy, praví Panovník Hospodin.“ 22 Vtom cherubové s koly po bocích a se slávou Boha Izraele nad sebou zvedli křídla. 23 Hospodinova sláva se vznesla zprostřed města a stanula nad horou východně od města. 24 Ve vidění, které jsem dostal od Božího Ducha, se mě Duch zmocnil a přenesl mě k vyhnancům v Babylonii. Potom mi to vidění zmizelo 25 a já jsem vyhnancům pověděl všechno, co mi Hospodin ukázal.

Bible Kralická

1 I vznesl mne Duch, a přivedl mne k bráně východní domu Hospodinova, kteráž patří na východ, a aj, ve vratech brány té pětmecítma mužů, mezi kterýmiž jsem viděl Jazaniáše syna Azurova, a Pelatiáše syna Banaiášova, knížata lidu. 2 Tedy řekl mi: Synu člověčí, to jsou ti muži, kteříž smýšlejí nepravost, a skládají radu zlou v městě tomto, 3 Říkajíce: Nestavějme domů blízko, sic město bude hrnec a my maso. 4 Protož prorokuj proti nim, prorokuj, synu člověčí. 5 I sstoupil na mne Duch Hospodinův, a řekl mi: Rci: Takto dí Hospodin: Tak říkáte, dome Izraelský. Nebo což vám koli vstupuje na mysl, o tom já vím. 6 Veliké množství zmordovali jste v městě tomto, a naplnili jste ulice jeho zbitými. 7 Protož takto praví Panovník Hospodin: Ti, kteříž jsou zbiti od vás, kteréž jste skladli u prostřed něho, oniť jsou maso, město pak hrnec, ale vás vyvedu z prostředku jeho. 8 Báli jste se meče, ale meč uvedu na vás, praví Panovník Hospodin. 9 A vyvedu vás z prostředku jeho, a dám vás v ruku cizích, a vykonám nad vámi soudy. 10 Mečem padnete, na pomezí Izraelském souditi vás budu, a zvíte, že já jsem Hospodin. 11 Město nebude vám hrnec, aniž vy budete u prostřed něho maso, na pomezí Izraelském souditi vás budu. 12 I zvíte, že já jsem Hospodin, poněvadž jste v ustanoveních mých nechodili, a soudů mých nečinili, a podlé soudů těch národů, kteříž jsou vůkol vás, činili jste. 13 Stalo se pak, když jsem prorokoval, že Pelatiáš syn Banaiášův umřel. Pročež padl jsem na tvář svou, a zvolal jsem hlasem velikým, řka: Ach, Panovníče Hospodine, skonání, činíš ostatkům Izraelským. 14 Tedy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 15 Synu člověčí, bratří tvoji, bratří tvoji, příbuzní tvoji, a všecken dům Izraelský, všecken dům, kterýmž říkali obyvatelé Jeruzalémští: Daleko zajděte od Hospodina, nám jest dána země tato v dědictví. 16 Protož rci: Takto praví Panovník Hospodin: Ačkoli daleko zahnal jsem je mezi národy, a ačkoli rozptýlil jsem je do zemí, však budu jim svatyní i za ten malý čas v zemích těch, do kterýchž přijdou. 17 Protož rci: Takto praví Panovník Hospodin: Shromáždím vás z národů a zberu vás z zemí, do kterýchž rozptýleni jste, a dám vám zemi Izraelskou. 18 I vejdou tam, a vyvrhou všecky mrzkosti její, i všecky ohavnosti její z ní. 19 Nebo dám jim srdce jedno, a Ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejmu srdce kamenné z těla jejich, a dám jim srdce masité, 20 Aby v ustanoveních mých chodili, a soudů mých ostříhali, a činili je. I budou lidem mým, a já budu jejich Bohem. 21 Kterýchž pak srdce chodilo by po žádostech mrzkostí svých a ohavností svých, těch cestu na hlavu jejich obrátím, praví Panovník Hospodin. 22 Tedy vznesli cherubínové křídla svá i kola s nimi, sláva pak Boha Izraelského nad nimi svrchu. 23 I odešla sláva Hospodinova z prostředku města, a stála na hoře, kteráž jest na východ městu. 24 Duch pak vznesl mne, a zase mne přivedl do země Kaldejské k zajatým, u vidění skrze Ducha Božího. I odešlo ode mne vidění, kteréž jsem viděl. 25 A mluvil jsem k zajatým všecky ty věci Hospodinovy, kteréž mi ukázal.

New International Version

God’s sure judgment on Jerusalem

1 Then the Spirit lifted me up and brought me to the gate of the house of the Lord that faces east. There at the entrance of the gate were twenty-five men, and I saw among them Jaazaniah son of Azzur and Pelatiah son of Benaiah, leaders of the people. 2 The Lord said to me, ‘Son of man, these are the men who are plotting evil and giving wicked advice in this city. 3 They say, “Haven’t our houses been recently rebuilt? This city is a pot, and we are the meat in it.” 4 Therefore prophesy against them; prophesy, son of man.’ 5 Then the Spirit of the Lord came on me, and he told me to say: ‘This is what the Lord says: that is what you are saying, you leaders in Israel, but I know what is going through your mind. 6 You have killed many people in this city and filled its streets with the dead. 7 ‘Therefore this is what the Sovereign Lord says: the bodies you have thrown there are the meat and this city is the pot, but I will drive you out of it. 8 You fear the sword, and the sword is what I will bring against you, declares the Sovereign Lord. 9 I will drive you out of the city and deliver you into the hands of foreigners and inflict punishment on you. 10 You will fall by the sword, and I will execute judgment on you at the borders of Israel. Then you will know that I am the Lord. 11 This city will not be a pot for you, nor will you be the meat in it; I will execute judgment on you at the borders of Israel. 12 And you will know that I am the Lord, for you have not followed my decrees or kept my laws but have conformed to the standards of the nations around you.’ 13 Now as I was prophesying, Pelatiah son of Benaiah died. Then I fell face down and cried out in a loud voice, ‘Alas, Sovereign Lord! Will you completely destroy the remnant of Israel?’

The promise of Israel’s return

14 The word of the Lord came to me: 15 ‘Son of man, the people of Jerusalem have said of your fellow exiles and all the other Israelites, “They are far away from the Lord; this land was given to us as our possession.” 16 ‘Therefore say: “This is what the Sovereign Lord says: although I sent them far away among the nations and scattered them among the countries, yet for a little while I have been a sanctuary for them in the countries where they have gone.” 17 ‘Therefore say: “This is what the Sovereign Lord says: I will gather you from the nations and bring you back from the countries where you have been scattered, and I will give you back the land of Israel again.” 18 ‘They will return to it and remove all its vile images and detestable idols. 19 I will give them an undivided heart and put a new spirit in them; I will remove from them their heart of stone and give them a heart of flesh. 20 Then they will follow my decrees and be careful to keep my laws. They will be my people, and I will be their God. 21 But as for those whose hearts are devoted to their vile images and detestable idols, I will bring down on their own heads what they have done, declares the Sovereign Lord.’ 22 Then the cherubim, with the wheels beside them, spread their wings, and the glory of the God of Israel was above them. 23 The glory of the Lord went up from within the city and stopped above the mountain east of it. 24 The Spirit lifted me up and brought me to the exiles in Babylonia^[1] in the vision given by the Spirit of God. Then the vision I had seen went up from me, 25 and I told the exiles everything the Lord had shown me.