Ester 8 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Králova milost židům - Nový dekret dá židům možnost obrany proti pogromu.

1 Onoho dne dal král Achašveróš královně Ester dům Hamana, protivníka židů. A Mordokajovi se dostalo přístupu před krále, protože Ester oznámila, čím jí je. 2 Král sňal svůj pečetní prsten, který dal odebrat Hamanovi, a dal jej Mordokajovi. A Ester ustanovila Mordokaje nad Hamanovým domem. 3 Ester se však znovu přimlouvala před králem, padla mu k nohám a s pláčem ho prosila o milost, aby odvrátil pohromu, chystanou Agagovcem Hamanem, a to, co zamýšlel proti židům. 4 Král vztáhl k Ester zlaté žezlo; tu Ester vstala, postavila se před krále 5 a řekla: „Jestliže král uzná za vhodné a já jsem získala jeho přízeň, jestliže to král považuje za přijatelné a má ve mně zalíbení, nechť je napsáno, aby vrátili ty dopisy obsahující záměr Agagovce Hamana, syna Hamedatova, v nichž dal napsat, aby ve všech královských krajinách zahubili židy. 6 Neboť jak bych mohla přihlížet pohromě, která má postihnout můj lid? Jak bych mohla přihlížet záhubě svého rodu?“ 7 Král Achašveróš královně Ester a židu Mordokajovi odvětil: „Hle, dům Hamanův jsem dal Ester a jeho samého pověsili na kůl za to, že vztáhl na židy ruku. 8 Vy sami teď napište židům, jak uznáte za vhodné, královým jménem, a zapečeťte královým prstenem. Ale spis napsaný jednou královým jménem a zapečetěný královým prstenem nelze vzít zpět.“ 9 I byli tehdy, třiadvacátého dne třetího měsíce, to je měsíce sívánu, povoláni královští písaři a bylo napsáno všechno, jak to přikázal Mordokaj, židům a satrapům, místodržitelům a správcům krajin od Indie až po Kúš, celkem sto dvaceti sedmi krajinám. Pro každou krajinu jejím písmem a pro každý národ jeho jazykem, i židům jejich písmem a jazykem. 10 Napsal dopisy jménem krále Achašveróše, zapečetil královým prstenem a rozeslal je po rychlých jízdních poslech, kteří jezdili na říšských lehkonohých ořích, chovaných v hřebčincích. 11 Král dal židům všude po všech městech právo, aby se shromáždili a postavili na obranu svých životů, aby vyhladili, povraždili a zahubili všechnu válečnou moc národa a krajiny těch, kteří by je napadli, i s dětmi a ženami, a kořist po nich aby si vzali jako lup, 12 a to v jediném dni ve všech krajinách krále Achašveróše, třináctého dne dvanáctého měsíce, to je měsíce adaru. [ZAČÁTEK DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU]Níže uvádíme opis dopisu: „Velký král Artaxerxés sto dvaceti sedmi satrapům, kteří vládnou nad krajinami od Indie po Etiopii a pečují o naše záležitosti, posílá pozdrav. Mnozí, kteří byli poctěni nejhojnější přízní svých dobrodinců, touží mít ještě více. Nejenže dychtí škodit našim poddaným, nýbrž ve své nenasytnosti dokonce strojí úklady vlastním dobrodincům. Ruší vzájemnou vděčnost mezi lidmi a vynášejí se vychloubačně, jako by neokusili dobra, a domýšlejí se, že uniknou spravedlnosti Boha, který všecko vypátrá a nenávidí zlé. Často i mnohé z těch, jimž byla dána moc, učiní našeptávání přátel, kteří byli pověřeni správou důležitých záležitostí, spoluviníky na krvi nevinných a uvrhne do nenapravitelných nesnází, když oni zlomyslně lživými úsudky podvedou ryzí laskavost vladařů. Lze to pozorovat nejen ze starších dochovaných příběhů, ale i z toho, co se děje vedle vás, zkoumáte-li, co bylo zločinně provedeno zkažeností těch, kdo jsou u moci, ačkoli toho nejsou hodni. Propříště je tedy nutno dávat pozor, máme-li uchovat království pro všecky lidi bez otřesů a v míru, abychom si počínali jinak. To, co nám přichází na oči, budeme vždy posuzovat s náležitým přístupem. Neboť když se Makedonec Haman, syn Hamedatův, vpravdě cizí perské krvi a velice vzdálený naší velkorysosti, usadil u nás jako cizinec, nalezl lidumilnost, kterou chováme ke každému národu, dokonce takovou, že byl veřejně zván naším otcem a uctíván klaněním ode všech jako druhá osoba u královského trůnu. Nemohl však ovládnout svou pýchu a snažil se nás oloupit o vládu i o život, našeho pak zachránce a stálého dobrodince Mordokaje a bezúhonnou účastnici kralování Ester s celým jejich národem usiloval vyhubit lživými obviněními. Tímto způsobem nás chtěl zbavit ochrany a vládu nad Peršany chtěl odevzdat Makedoncům. My jsme však shledali, že židé, vydaní tím trojnásobným zlosynem k zničení, nejsou zločinci, ale spravují se nejspravedlivějšími zákony; jsou totiž syny nejvyššího a největšího živého Boha, který uvedl nám i našim předkům naše království v nejkrásněji uspořádaný řád. Učiníte tedy dobře, nepoužijete-li listů poslaných Hamanem, synem Hamedatovým, protože ten, který to všecko způsobil, byl před branami v Šúšanu s celou rodinou pověšen. Tak mu vševládný Bůh rychle dal zaslouženou odplatu. Opis tohoto dopisu vyvěste veřejně na každém místě, aby se židé mohli řídit svými předpisy a aby se jim dostalo pomoci v obraně proti těm, kdo na ně vyrazí v den soužení třináctého dne dvanáctého měsíce adaru, v tentýž den. Takovou totiž radost místo záhuby vyvoleného rodu způsobil jim Bůh vše ovládající. O svých svátcích, které budou podle toho pojmenovány, slavte i vy slavný den se vším hodováním, aby nyní i v budoucnu připomínal nám i Peršanům nám nakloněným vysvobození, ale těm, kdo nám strojí úklady, aby byl připomínkou záhuby. Každé město nebo celá krajina, které tak neučiní, budou bez milosti zcela zničeny ohněm a mečem. Budou nejen nepřístupné pro lidi, nýbrž stanou se nehostinnými i pro zvěř a ptactvo na věčné časy.“[ZAČÁTEK DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU] 13 Opis spisu ať je vydán jako zákon všude ve všech krajinách a zveřejněn všem národům, aby toho dne byli židé přichystáni vykonat pomstu nad svými nepřáteli. 14 Rychlí poslové, kteří jezdili na říšských lehkonohých ořích, spěšně vyrazili pobízeni královým rozkazem, sotvaže byl ten zákon na hradě v Šúšanu vydán. 15 Mordokaj vyšel od krále v královském rouchu z purpurově fialové látky a sněhobílého plátna, s velkou zlatou korunou a pláštěm z bělostného plátna a šarlatu. Město Šúšan jásalo a radovalo se. 16 Židům vzešlo světlo a radost, veselí a pocta. 17 Také všude ve všech krajinách a všude ve všech městech, kamkoli se dostal králův výrok, totiž jeho zákon, nastaly židům dny radosti a veselí, hostin a pohody. A mnozí z národů země se připojovali k židům, neboť na ně padl strach ze židů.

Bible, překlad 21. století

Mordechajův edikt

1 Téhož dne král Xerxes daroval majetek židobijce Hamana královně Ester a Mordechaj získal přístup k samému králi. Ester totiž prozradila, kým pro ni je. 2 Nato si král sňal z ruky pečetní prsten (který odebral Hamanovi) a dal ho Mordechajovi. Ester pak Mordechaje učinila správcem Hamanova majetku. 3 Ester pak znovu promluvila před králem. Padla mu k nohám a s pláčem ho prosila, aby odvrátil tu pohromu, kterou Haman Agagovec zosnoval proti Židům. 4 Král na ni ukázal zlatým žezlem, ať vstane. Ester se postavila před králem 5 a řekla: „Ráčí-li mi král prokázat laskavost a uzná-li to král za vhodné, jestliže mu na mně záleží, ať nechá napsat, že se odvolávají ty listy, které vymyslel a sepsal Haman, syn Hamedaty Agagovce, aby vyhladil Židy ve všech provinciích říše. 6 Jak bych se mohla dívat na pohromu, která má potkat můj lid? Jak bych se mohla dívat na záhubu svých blízkých?“ 7 Král Xerxes královně Ester a Židu Mordechajovi odpověděl: „Hamana jsem nechal pověsit na kůl a jeho majetek jsem dal Ester, protože vztáhl ruku na Židy. 8 Edikt psaný královým jménem a zapečetěný královým prstenem ovšem odvolat nelze. Smíte však Židům napsat, co uznáte za vhodné; pište královým jménem a zapečeťte to královým prstenem.“ 9 Hned tehdy, třiadvacátého dne třetího měsíce zvaného sivan,^[1] byli svoláni královští písaři. Přesně podle Mordechajových pokynů se napsalo jak Židům, tak satrapům, místodržícím a představitelům sto sedmadvaceti provincií od Indie až po Habeš. Do každé provincie se psalo jejich písmem, jednomu každému národu jejich jazykem a Židům také jejich písmem a jejich jazykem. 10 Po jízdních poslech na rychlých koních z říšského hřebčince rozeslal Mordechaj listy napsané jménem krále Xerxe a zapečetěné královským prstenem: 11 Židům v každém jednotlivém městě král povoluje shromáždit se a bránit své životy. Smějí zničit, pobít a vyhladit jakékoli ozbrojence z kteréhokoli národa či provincie, kteří by napadli je nebo jejich ženy a děti. Co kdo po nich ukořistí, ať si ponechá. 12 Tak se staň ve všech provinciích krále Xerxe, a to v jediný den: třináctého dne dvanáctého měsíce zvaného adar.^[2] 13 Tento edikt budiž zařazen mezi zákony v každé jednotlivé provincii a vyhlášen ve všech národech, aby Židé mohli být v ten den připraveni k odplatě proti svým nepřátelům. 14 Jízdní poslové na koních z říšského hřebčince na králův příkaz neprodleně vyrazili a zákon byl vyhlášen i v súském paláci. 15 Mordechaj vyšel od krále oděn královsky v modré a bílé, s velkou zlatou čelenkou a v hávu z kmentu a purpuru. Ve městě Súsách zavládlo bujaré veselí. 16 Židům vzešlo světlo a radost, jásot a sláva. 17 V každé jedné provincii, v každičkém městě, kam dorazilo královské nařízení, nastalo u Židů veselí a jásot, hody a svátky. Mnozí z ostatních národů se tehdy požidovštili, protože na ně padl strach z Židů.

Bible Kralická

1 Téhož dne dal král Asverus Ester královně dům Amana nepřítele Židovského, a Mardocheus přišel před krále, (nebo oznámila Ester, co by jí on byl). 2 Kdežto král sňav prsten svůj, kterýž vzal od Amana, dal jej Mardocheovi. Ester pak ustanovila Mardochea nad domem Amanovým. 3 Potom ještě Ester mluvila před králem, padši k nohám jeho, a s pláčem pokorně ho prosila, aby zrušil nešlechetnost Amana Agagského a jeho úklady, kteréž smyslil proti Židům. 4 (Tedy vztáhl král k Esteře berlu zlatou, a Ester vstavši, postavila se před králem.) 5 A řekla: Jestliže se králi za dobré vidí, a nalezla-li jsem milost před tváří jeho, a jestliže se ta věc králi slušná býti vidí, a já jsem-li příjemná před očima jeho: nechť jest psáno, aby byli zrušeni listové ti, a tak úkladové Amana syna Hammedatova Agagského, kteréž rozepsal, aby vyhladili Židy, což jest jich ve všech krajinách královských. 6 Nebo jak bych se mohla dívati na to zlé, kteréž by potkalo lid můj? A jak bych mohla hleděti na zhoubu rodiny své? 7 I řekl král Asverus Ester královně a Mardocheovi Židu: Ej, dům Amanův dal jsem Esteře, jeho pak oběsili na šibenici, proto že vztáhnouti chtěl ruku svou na Židy. 8 Vy tedy pište Židům, jakž se vám za dobré zdá, jménem královským, a zapečeťte prstenem královským. (Nebo což se píše jménem krále, a zapečetí prstenem královským, nemůže zpátkem jíti.) 9 Takž svolali písaře královské v ten čas měsíce třetího, jenž jest měsíc Siban, dvadcátého třetího dne téhož měsíce, a psáno jest všecko tak, jakž přikázal Mardocheus, k Židům a knížatům, i vývodám a hejtmanům krajin, kteréž jsou od Indie až do země Mouřenínské, sto dvadceti sedm krajin, do každé krajiny písmem jejím, každému národu jazykem jeho, též i Židům písmem jejich a jazykem jejich. 10 A když napsal jménem krále Asvera a zapečetil prstenem královským, rozeslal listy po poslích, kteříž jezdívali na koních rychlých a mezcích mladých: 11 Že jest povolil král Židům, kteřížby v kterémkoli městě byli, aby shromáždíce se, zastávali života svého, a aby hubili, mordovali a plénili všecka vojska národu i krajiny, útok činících na ně, na děti jejich i ženy jejich, a kořisti jejich aby rozbitovali. 12 Jednoho a téhož dne ve všech krajinách krále Asvera, totiž třináctého, měsíce dvanáctého, jenž jest měsíc Adar. 13 Summa toho psání: Aby vyhlášeno bylo v jedné každé krajině, a oznámeno všechněm národům, aby Židé byli hotovi ke dni tomu ku pomstě nad nepřátely svými. 14 Tedy poslové, kteříž jezdívali na koních prudkých a na mezcích, vyjeli snažným a rychlým během s poručením královským, a vyhlášeno jest to v Susan, městě královském. 15 Mardocheus pak vycházel od oblíčeje královského v rouše královském z postavce modrého a bílého, v koruně zlaté veliké a v plášti kmentovém a šarlatovém, a město Susan plésalo a veselilo se. 16 Nebo Židům vzešlo světlo a radost, i veselé a sláva. 17 Ano i v každé krajině i v každém městě, na kteréžkoli místo poručení královské a výpověd jeho došla, veselé a radost měli Židé, hody a dobrou vůli, a mnozí z národů jiných přistupovali k Židům; nebo připadl na ně strach Židovský.

New International Version

The king’s edict on behalf of the Jews

1 That same day King Xerxes gave Queen Esther the estate of Haman, the enemy of the Jews. And Mordecai came into the presence of the king, for Esther had told how he was related to her. 2 The king took off his signet ring, which he had reclaimed from Haman, and presented it to Mordecai. And Esther appointed him over Haman’s estate. 3 Esther again pleaded with the king, falling at his feet and weeping. She begged him to put an end to the evil plan of Haman the Agagite, which he had devised against the Jews. 4 Then the king extended the gold sceptre to Esther and she arose and stood before him. 5 ‘If it pleases the king,’ she said, ‘and if he regards me with favour and thinks it the right thing to do, and if he is pleased with me, let an order be written overruling the dispatches that Haman son of Hammedatha, the Agagite, devised and wrote to destroy the Jews in all the king’s provinces. 6 For how can I bear to see disaster fall on my people? How can I bear to see the destruction of my family?’ 7 King Xerxes replied to Queen Esther and to Mordecai the Jew, ‘Because Haman attacked the Jews, I have given his estate to Esther, and they have impaled him on the pole he set up. 8 Now write another decree in the king’s name on behalf of the Jews as seems best to you, and seal it with the king’s signet ring – for no document written in the king’s name and sealed with his ring can be revoked.’ 9 At once the royal secretaries were summoned – on the twenty-third day of the third month, the month of Sivan. They wrote out all Mordecai’s orders to the Jews, and to the satraps, governors and nobles of the 127 provinces stretching from India to Cush.^[1] These orders were written in the script of each province and the language of each people and also to the Jews in their own script and language. 10 Mordecai wrote in the name of King Xerxes, sealed the dispatches with the king’s signet ring, and sent them by mounted couriers, who rode fast horses especially bred for the king. 11 The king’s edict granted the Jews in every city the right to assemble and protect themselves; to destroy, kill and annihilate the armed men of any nationality or province who might attack them and their women and children,^[2] and to plunder the property of their enemies. 12 The day appointed for the Jews to do this in all the provinces of King Xerxes was the thirteenth day of the twelfth month, the month of Adar. 13 A copy of the text of the edict was to be issued as law in every province and made known to the people of every nationality so that the Jews would be ready on that day to avenge themselves on their enemies. 14 The couriers, riding the royal horses, went out, spurred on by the king’s command, and the edict was issued in the citadel of Susa.

The triumph of the Jews

15 When Mordecai left the king’s presence, he was wearing royal garments of blue and white, a large crown of gold and a purple robe of fine linen. And the city of Susa held a joyous celebration. 16 For the Jews it was a time of happiness and joy, gladness and honour. 17 In every province and in every city to which the edict of the king came, there was joy and gladness among the Jews, with feasting and celebrating. And many people of other nationalities became Jews because fear of the Jews had seized them.