2. Paralipomenon 9 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Návštěva královny ze Sáby - Pohanská královna se přichází poklonit Šalomounovi a vzdává chválu Hospodinu.

1 I královna ze Sáby uslyšela zprávu o Šalomounovi a přijela do Jeruzaléma vyzkoušet ho hádankami. Přijela s velmi okázalým doprovodem, s velbloudy nesoucími balzámy, velké množství zlata a drahokamy. Přišla k Šalomounovi a mluvila s ním o všem, co měla na srdci. 2 Šalomoun jí zodpověděl všechny její otázky; ani jedna otázka nebyla pro Šalomouna tak tajemná, že by ji nezodpověděl. 3 Když královna ze Sáby viděla Šalomounovu moudrost a dům, který vybudoval, 4 i jídlo na jeho stole, zasedání jeho hodnostářů, pohotovost jeho služebnictva a jejich oděvy, jeho číšníky a jejich oděvy, i jeho vyvýšenou chodbu, kudy vcházel do Hospodinova domu, zůstala bez dechu. 5 Řekla králi: „Co jsem slyšela ve své zemi o tvém podnikání i o tvé moudrosti, je pravda. 6 Nevěřila jsem těm slovům, dokud jsem nepřišla a nespatřila to na vlastní oči. A to mi nebyla sdělena ani polovina z množství tvé moudrosti. Překonal jsi pověst, kterou jsem slyšela. 7 Blaze tvým mužům, blaze těmto tvým služebníkům, kteří jsou ustavičně v tvých službách a naslouchají tvé moudrosti. 8 Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a dosadil tě na svůj trůn, abys byl králem před Hospodinem, svým Bohem. Protože si tvůj Bůh zamiloval Izraele, aby trval navěky, ustanovil tě nad ním králem, abys zjednával právo a spravedlnost.“ 9 Pak dala králi sto dvacet talentů zlata, velmi mnoho balzámů a drahokamy. Už nikdy tu nebyl takový balzám, jaký dala královna ze Sáby králi Šalomounovi. 10 Také služebníci Chúramovi a služebníci Šalomounovi, kteří dopravovali zlato z Ofíru, přivezli algumímové dřevo a drahokamy. 11 Z algumímového dřeva dal král udělat ochozy pro dům Hospodinův i pro dům královský, i citery a harfy pro zpěváky. Nic takového nikdo v zemi judské předtím nespatřil. 12 Král Šalomoun splnil královně ze Sáby každé přání, jež vyslovila; dal jí víc, než co ona přivezla králi. Pak se odebrala i se svými služebníky do své země.

— Šalomounovo bohatství a věhlas - Popis Šalomounova trůnu a zlatých štítů i různého nářadí a dary králů.

13 Váha zlata, které bylo přiváženo Šalomounovi za jeden rok, činila šest set šedesát šest talentů 14 mimo zlato, jež přinášeli kupci a obchodníci; i všichni arabští králové a místodržitelé země přinášeli Šalomounovi zlato a stříbro. 15 Král Šalomoun dal udělat dvě stě pavéz z tepaného zlata; na jednu pavézu vynaložil šest set šekelů tepaného zlata. 16 Dále dal udělat tři sta štítů z tepaného zlata; na jeden štít vynaložil tři sta šekelů zlata. Král je pak dal uložit do domu Libanónského lesa. 17 Král dal také udělat veliký trůn ze slonoviny a obložil jej čistým zlatem. 18 Trůn měl šest stupňů a podnoží ze zlata, spojené s trůnem. Po obou stranách sedadla byla u trůnu opěradla a vedle opěradel stáli dva lvi. 19 Na šesti stupních tam stálo z obou stran dvanáct lvů. Nic takového nebylo zhotoveno v žádném království. 20 Všechny nádoby, z kterých král Šalomoun pil, byly zlaté a všechny předměty domu Libanónského lesa byly potaženy lístkovým zlatem; nic nebylo ze stříbra; to v Šalomounově době nemělo cenu. 21 Král měl lodě, plující do zámoří s Chúramovými služebníky. Zámořské lodě přijížděly jednou za tři roky a přivážely zlato a stříbro, slonovinu, opice a pávy. 22 Král Šalomoun tak převýšil všechny krále země bohatstvím i moudrostí. 23 Všichni králové země vyhledávali Šalomouna, aby slyšeli jeho moudrost, kterou mu Bůh vložil do srdce. 24 Každý přinášel svůj dar: předměty stříbrné a zlaté, pláště, zbroj, balzámy, koně, mezky, a to rok co rok. 25 Šalomoun měl také ustájeno čtyři tisíce koní k vozům a dvanáct tisíc jezdeckých koní. Rozmístil je ve městech pro vozbu a u sebe v Jeruzalémě. 26 Tak se stal vladařem nad všemi králi od Řeky až k zemi pelištejské a až k hranicím Egypta. 27 Král měl v Jeruzalémě stříbra jako kamení a cedrů jako planých fíků, jakých roste mnoho v Přímořské nížině. 28 Šalomounovi přiváděli koně z Egypta i z ostatních zemí.

— Šalomounova smrt a pohřeb - Závěr králova života a zmínka o nedochovaných písemných pramenech.

29 O ostatních příbězích Šalomounových, prvních i posledních, se píše, jak známo, v příbězích proroka Nátana, v proroctví Achijáše Šíloského a v prorockých viděních vidoucího Jeeda proti Jarobeámovi, synu Nebatovu. 30 Šalomoun kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem čtyřicet let. 31 I ulehl Šalomoun ke svým otcům a pohřbili ho v městě jeho otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Rechabeám.

Bible, překlad 21. století

Královna ze Sáby

1 Také královna ze Sáby se doslechla o Šalomounově proslulosti, a tak přijela do Jeruzaléma, aby Šalomouna vyzkoušela v hádankách. Když dorazila do Jeruzaléma s početnou družinou a s velbloudy nesoucími vonné balzámy, velké množství zlata i drahokamů, přišla k Šalomounovi a hovořila s ním o všem, co měla na srdci. 2 Šalomoun všechny její otázky zodpověděl; žádná z nich nebyla pro krále tak těžká, aby na ni neodpověděl. 3 Když královna ze Sáby viděla Šalomounovu moudrost i palác, který vystavěl, 4 pokrmy na jeho stole, zasedání jeho dvořanů, práci jeho služebníků a jejich roucha, jeho číšníky a jejich roucha i to, jaké oběti král přináší v Hospodinově chrámu, byla naprosto ohromena 5 a řekla mu: „To, co jsem u nás slyšela o tvých slovech a o tvé moudrosti, je pravda. 6 Dokud jsem nepřijela a neuviděla to na vlastní oči, nevěřila jsem tomu. Teď ale vidím, že mi o tvé veliké moudrosti neřekli ani polovinu! Překonal jsi pověst, kterou jsem slyšela. 7 Blaze tvým mužům, blaze těmto tvým služebníkům, kteří stále stojí před tebou a naslouchají tvé moudrosti. 8 Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, jenž si tě oblíbil a dosadil tě na svůj trůn, abys byl králem pro Hospodina, svého Boha! Tvůj Bůh miluje Izrael a navěky ho upevňuje, a tak tě učinil jejich králem, abys zjednával právo a spravedlnost.“ 9 Poté darovala králi 120 talentů^[1] zlata a veliké množství balzámů a drahokamů. Takové vonné balzámy, jako dala králi Šalomounovi královna ze Sáby, se ještě nikdy neobjevily. 10 (K tomu také Chíramovi a Šalomounovi služebníci, kteří jeli do Ofiru pro zlato, dovezli santálové dřevo a drahokamy. 11 Král z toho santálového dřeva vyrobil schody pro Hospodinův chrám i pro královský palác a také lyry a citery pro zpěváky. Nic takového se předtím v Judsku neobjevilo.) 12 Král Šalomoun pak královně ze Sáby splnil každé přání, které vyslovila, a dal jí mnohem více darů, než králi přinesla ona. Královna se pak se svým služebnictvem vydala zpět na cestu do vlasti.

Sláva a bohatství

13 Král Šalomoun ročně získával 666 talentů^[2] zlata, 14 nepočítaje příjmy od pocestných, kupců a obchodníků i ode všech arabských králů a krajských hejtmanů, kteří Šalomounovi odváděli zlato a stříbro. 15 Král Šalomoun nechal zhotovit 200 pavéz z tepaného zlata (na jednu pavézu vynaložil 600 šekelů^[3] tepaného zlata) 16 a 300 štítů z tepaného zlata (na jeden štít vynaložil 300 šekelů^[4] zlata). Král je umístil v Paláci Libanonského lesa. 17 Král také pořídil veliký trůn ze slonoviny a pokryl ho ryzím zlatem. 18 K trůnu vedlo šest stupňů, které byly spolu se zlatou podnoží připojeny k trůnu. Sedadlo mělo po obou stranách područky a vedle područek stáli lvi. 19 Na šesti stupních po obou stranách stálo dvanáct dalších lvů. Nic takového nebylo vyrobeno v žádném království. 20 Také všechny nádoby na pití měl král Šalomoun zlaté a stejně tak všechno vybavení Paláce libanonského lesa bylo z ryzího zlata. Nic nebylo ze stříbra – to nebylo v Šalomounových dobách vůbec považováno za cenné. 21 Král totiž měl na moři také lodě se služebníky Chíramovými,^[5] plující do zámoří. Byly to nákladní lodě, které připlouvaly jednou za tři roky a přivážely zlato a stříbro, slonovinu, opice a pávy. 22 Král Šalomoun co do bohatství i co do moudrosti předčil všechny krále světa. 23 Ti všichni se ucházeli o přijetí u Šalomouna, aby slyšeli jeho moudrost, kterou mu do srdce vložil Bůh. 24 Všichni mu přinášeli dary, stříbrné a zlaté předměty, oděvy, zbraně, balzámy, koně i mezky – a tak tomu bylo rok co rok. 25 Šalomoun měl 4000 stájí pro koně a vozy a 12 000 koní, které umístil do vozových měst i k sobě do Jeruzaléma. 26 Vládl všem králům od řeky Eufrat po filištínskou zem až k hranici s Egyptem. 27 Za jeho vlády bylo v Jeruzalémě stříbra jako kamení a cedrů jako planých fíků v podhůří. 28 Koně si Šalomoun nechal dovážet z Egypta i ze všech ostatních zemí. 29 Ostatní Šalomounovy skutky jsou, jak známo, od počátku až do konce sepsány ve Slovech proroka Nátana, v Proroctví Achiáše Šíloského a ve Vidění vidoucího^[6] Ida o Jeroboámovi, synu Nebatovu. 30 Šalomoun kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem čtyřicet let. 31 Potom ulehl ke svým otcům a byl pochován ve městě svého otce Davida. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Rechoboám.

Bible Kralická

1 Královna pak z Sáby uslyševši pověst o Šalomounovi, přijela do Jeruzaléma, aby zkusila Šalomouna v pohádkách, s vojskem velmi velikým a s velbloudy, na nichž přinesla vonných věcí, a zlata velmi mnoho i kamení drahého. Přišla tedy k Šalomounovi, a mluvila s ním o všecko, což měla v srdci svém. 2 Jížto odpověděl Šalomoun na všecka slova její. Nebylo nic skrytého před Šalomounem, nač by jí neodpověděl. 3 Protož uzřevši královna z Sáby moudrost Šalomounovu, a dům, kterýž byl ustavěl, 4 I pokrmy stolu jeho, též sedání a stávání služebníků jeho přisluhujících jemu, i roucha jejich, šeňkýře také jeho a oděv jejich, i stupně, kterýmiž vstupoval k domu Hospodinovu: zděsila se náramně, 5 A řekla králi: Praváť jest řeč, kterouž jsem slyšela v zemi své o věcech tvých a o moudrosti tvé. 6 Však jsem nechtěla věřiti řečem jejich, až jsem přijela a uzřela očima svýma, a aj, není mi praveno ani polovice o velikosti moudrosti tvé. Převýšil jsi pověst tu, kterouž jsem slyšela. 7 Blahoslavení muži tvoji, a blahoslavení služebníci tvoji tito, kteříž stojí před tebou vždycky, a slyší moudrost tvou. 8 Budiž Hospodin Bůh tvůj požehnaný, kterýž tě sobě oblíbil, aby tě posadil na stolici své, abys byl králem na místě Hospodina Boha tvého. Proto že miluje Bůh tvůj Izraele, aby jej utvrdil na věky, ustanovil tě nad nimi králem, abys činil soud a spravedlnost. 9 I dala králi sto a dvadceti centnéřů zlata, a vonných věcí velmi mnoho, i kamení drahého, aniž bylo kdy přivezeno takových vonných věcí, jakéž darovala královna z Sáby Šalomounovi. 10 K tomu také i služebníci Chíramovi, a služebníci Šalomounovi, kteříž byli přivezli zlata z Ofir, přivezli dříví algumim a kamení drahého. 11 I nadělal král z toho dříví algumim stupňů k domu Hospodinovu i k domu královu, též harf a louten zpěvákům, aniž kdy prvé vídány takové věci v zemi Judské. 12 Král také Šalomoun dal královně z Sáby vedlé vší vůle její, čehož požádala, kromě toho, což byla přinesla k králi. Potom se navrátila a odjela do země své, ona i služebníci její. 13 Byla pak váha toho zlata, kteréž přicházelo Šalomounovi na každý rok, šest set šedesáte a šest centnéřů zlata, 14 Kromě toho, což kupci a prodavači přinášeli, a všickni králové Arabští. A vývodové té země přiváželi zlato a stříbro Šalomounovi. 15 A protož nadělal král Šalomoun dvě stě štítů z zlata taženého; šest set lotů zlata taženého dával na každý štít. 16 A tři sta pavéz z zlata taženého; tři sta lotů zlata dal na každou pavézu. I složil je král v domě lesu Libánského. 17 Udělal také král stolici z kostí slonových velikou, a obložil ji zlatem čistým. 18 A bylo šest stupňů k té stolici, a podnože té stolice také byly z zlata, držící se stolice, ano i spolehadla rukám s obou stran, tu kdež se sedalo, a dva lvové stáli u spolehadel. 19 Dvanácte též lvů stálo tu na šesti stupních s obou stran. Nebylo nic uděláno takového v žádném království. 20 Nadto všecky nádoby krále Šalomouna, jichž ku pití užívali, byly zlaté, a všecky nádoby v domě lesu Libánského byly z zlata nejčistšího. Nic nebylo z stříbra, aniž ho sobě co vážili za dnů Šalomounových. 21 Nebo měl král lodí, kteréž přecházely přes moře s služebníky Chíramovými. Jednou ve třech letech vracovaly se ty lodí mořské, přinášející zlato a stříbro, kosti slonové a opice a pávy. 22 I zveleben jest král Šalomoun nad všecky krále zemské v bohatství a v moudrosti. 23 Pročež všickni králové země žádostivi byli viděti tvář Šalomounovu, aby slyšeli moudrost jeho, kterouž složil Bůh v srdci jeho. 24 Z nichž jeden každý přinášeli také dar svůj, nádoby stříbrné a nádoby zlaté, roucha a zbroj, i vonné věci, koně a mezky, každého roku, 25 Tak že měl Šalomoun čtyři tisíce stájí koní a vozů, a dvanácte tisíc jezdců, kteréž rozsadil v městech vozů a při králi v Jeruzalémě. 26 I panoval nade všemi králi od řeky Eufrates až k zemi Filistinské, a až k končinám Egyptským. 27 A složil král stříbra v Jeruzalémě jako kamení, a cedrového dříví jako planého fíkoví, kteréž roste v údolí u velikém množství. 28 Přivodili také Šalomounovi koně z Egypta i ze všech zemí. 29 Jiné pak věci Šalomounovy, první i poslední, vypsány jsou v knize Nátana proroka, a v proroctví Achiáše Silonského, a u viděních Jaaddy proroka o Jeroboámovi synu Nebatovu. 30 A kraloval Šalomoun v Jeruzalémě nade vším Izraelem čtyřidceti let. 31 I usnul Šalomoun s otci svými, a pochovali jej v městě Davida otce jeho. Kraloval pak Roboám syn jeho místo něho.

New International Version

The queen of Sheba visits Solomon

1 When the queen of Sheba heard of Solomon’s fame, she came to Jerusalem to test him with hard questions. Arriving with a very great caravan – with camels carrying spices, large quantities of gold, and precious stones – she came to Solomon and talked with him about all she had on her mind. 2 Solomon answered all her questions; nothing was too hard for him to explain to her. 3 When the queen of Sheba saw the wisdom of Solomon, as well as the palace he had built, 4 the food on his table, the seating of his officials, the attending servants in their robes, the cupbearers in their robes and the burnt offerings he made at^[1] the temple of the Lord, she was overwhelmed. 5 She said to the king, ‘The report I heard in my own country about your achievements and your wisdom is true. 6 But I did not believe what they said until I came and saw with my own eyes. Indeed, not even half the greatness of your wisdom was told me; you have far exceeded the report I heard. 7 How happy your people must be! How happy your officials, who continually stand before you and hear your wisdom! 8 Praise be to the Lord your God, who has delighted in you and placed you on his throne as king to rule for the Lord your God. Because of the love of your God for Israel and his desire to uphold them for ever, he has made you king over them, to maintain justice and righteousness.’ 9 Then she gave the king 120 talents^[2] of gold, large quantities of spices, and precious stones. There had never been such spices as those the queen of Sheba gave to King Solomon. 10 (The servants of Hiram and the servants of Solomon brought gold from Ophir; they also brought algum-wood^[3] and precious stones. 11 The king used the algum-wood to make steps for the temple of the Lord and for the royal palace, and to make harps and lyres for the musicians. Nothing like them had ever been seen in Judah.) 12 King Solomon gave the queen of Sheba all she desired and asked for; he gave her more than she had brought to him. Then she left and returned with her retinue to her own country.

Solomon’s splendour

13 The weight of the gold that Solomon received yearly was 666 talents,^[4] 14 not including the revenues brought in by merchants and traders. Also all the kings of Arabia and the governors of the territories brought gold and silver to Solomon. 15 King Solomon made two hundred large shields of hammered gold; six hundred shekels^[5] of hammered gold went into each shield. 16 He also made three hundred small shields of hammered gold, with three hundred shekels^[6] of gold in each shield. The king put them in the Palace of the Forest of Lebanon. 17 Then the king made a great throne covered with ivory and overlaid with pure gold. 18 The throne had six steps, and a footstool of gold was attached to it. On both sides of the seat were armrests, with a lion standing beside each of them. 19 Twelve lions stood on the six steps, one at either end of each step. Nothing like it had ever been made for any other kingdom. 20 All King Solomon’s goblets were gold, and all the household articles in the Palace of the Forest of Lebanon were pure gold. Nothing was made of silver, because silver was considered of little value in Solomon’s day. 21 The king had a fleet of trading ships^[7] manned by Hiram’s^[8] servants. Once every three years it returned, carrying gold, silver and ivory, and apes and baboons. 22 King Solomon was greater in riches and wisdom than all the other kings of the earth. 23 All the kings of the earth sought audience with Solomon to hear the wisdom God had put in his heart. 24 Year after year, everyone who came brought a gift – articles of silver and gold, and robes, weapons and spices, and horses and mules. 25 Solomon had four thousand stalls for horses and chariots, and twelve thousand horses,^[9] which he kept in the chariot cities and also with him in Jerusalem. 26 He ruled over all the kings from the River Euphrates to the land of the Philistines, as far as the border of Egypt. 27 The king made silver as common in Jerusalem as stones, and cedar as plentiful as sycamore-fig trees in the foothills. 28 Solomon’s horses were imported from Egypt and from all other countries.

Solomon’s death

29 As for the other events of Solomon’s reign, from beginning to end, are they not written in the records of Nathan the prophet, in the prophecy of Ahijah the Shilonite and in the visions of Iddo the seer concerning Jeroboam son of Nebat? 30 Solomon reigned in Jerusalem over all Israel for forty years. 31 Then he rested with his ancestors and was buried in the city of David his father. And Rehoboam his son succeeded him as king.