2. Paralipomenon 8 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

OSTATNÍ ČINNOST ŠALOMOUNOVA - — Šalomoun jako stavebník - Šalomoun staví města skladů a vozby a podrobuje potomky domorodého obyvatelstva nuceným pracím.

1 Po uplynutí dvaceti let, během nichž Šalomoun stavěl dům Hospodinův i dům svůj, 2 vystavěl i města, která mu dal Chúram, a usadil tam Izraelce. 3 Pak táhl Šalomoun do Chamát-sóby a zmocnil se jí. 4 Vybudoval též Tadmór v poušti a všechna města skladů v Chamátu. 5 Pak vybudoval Bét-chorón Horní a Bét-chorón Dolní, opevněná města s hradbami, vraty a závorami, 6 i Baalat a všechna města pro sklady. Ta patřila Šalomounovi, též všechna města pro vozbu a města pro koně a vše, co Šalomoun s tak velkým zaujetím budoval v Jeruzalémě i na Libanónu a v celé zemi, v níž vládl. 7 Všechen lid, který zbyl z Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, kteří nebyli z Izraele, 8 totiž z jejich synů ty, kteří po nich v zemi zbyli, které Izraelci zcela nevyhubili, podrobil Šalomoun nuceným pracím, a tak je tomu až dodnes. 9 Z Izraelců však Šalomoun neudělal otroky na svém díle; ti byli bojovníky a veliteli jeho osádek, veliteli jeho vozby a jízdy. 10 Správců představených nad pracemi pro krále Šalomouna bylo dvě stě padesát, ti panovali nad lidem. 11 Faraónovu dceru vyvedl Šalomoun z Města Davidova do domu, který jí vystavěl. Řekl si totiž: „Moje žena nemůže bydlet v domě Davida, krále izraelského, neboť místa, kam vstoupila Hospodinova schrána, jsou svatá.“

— Péče o bohoslužbu - Šalomoun pečuje o řádný chod bohoslužeb zřízením kněžských tříd a zajištěním obětí.

12 Tehdy začal Šalomoun obětovat Hospodinu zápalné oběti na Hospodinově oltáři, který vybudoval před chrámovou předsíní, 13 podle každodenního pořádku, podle Mojžíšova příkazu pro přinášení obětí ve dnech odpočinku, o novoluních a při slavnostech, třikrát za rok, ve svátek nekvašených chlebů, ve svátek týdnů a ve svátek stánků. 14 Podle rozhodnutí svého otce Davida postavil kněze k službě podle jejich tříd a lévijce k jejich povinnostem, aby chválili Boha a konali před kněžími službu podle každodenního pořádku, též vrátné roztřídil do oddílů k jednotlivým branám ve smyslu příkazu Davida, muže Božího. 15 Co se týká kněží a lévijců, neuchýlili se od králova příkazu v žádné věci, ani ve správě pokladů. 16 Tak bylo dohotoveno celé Šalomounovo dílo, ode dne, kdy byly položeny základy domu Hospodinova, až do jeho dokončení, kdy byl Hospodinův dům dostavěn.

— Zámořské plavby - V Esjón-geberu buduje Šalomoun loďstvo pro zámořské plavby.

17 Tehdy táhl Šalomoun do Esjón-geberu a k Elótu při mořském pobřeží v edómské zemi. 18 Chúram mu poslal po svých služebnících lodě a služebníky znalé moře. Dopluli se Šalomounovými služebníky až do Ofíru a přivezli odtamtud králi Šalomounovi čtyři sta padesát talentů zlata.

Bible, překlad 21. století

Šalomounovy úspěchy

1 Šalomoun vystavěl Hospodinův chrám i královský palác během dvaceti let. Po jejich uplynutí 2 stavěl města, která Šalomounovi dal Chíram,^[1] a osídlil je Izraelci. 3 Šalomoun táhl na Chamát-cobu a dobyl ji. 4 Na poušti vystavěl také Tadmor a v Chamátu vybudoval všechna města skladů. 5 Postavil také Horní a Dolní Bet-choron, města opevněná hradbami, branami a závorami; 6 dále Baalat a všechna Šalomounova zásobovací města, města pro vozy a města pro jízdu; zkrátka cokoli se Šalomounovi zachtělo, co se mu zlíbilo postavit, ať v Jeruzalémě, v Libanonu anebo kdekoli v celé své říši. 7 Všechno obyvatelstvo pozůstalé z Chetejců, Emorejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců, kteří nepatřili k Izraeli, 8 totiž jejich potomky, kteří po nich zůstali v zemi a které synové Izraele nedokázali vyhladit, Šalomoun podrobil nuceným pracím, a tak otročí dodnes. 9 Syny Izraele ovšem nebral do otroctví, ale jako vojáky, pobočníky, vozataje a jezdce. 10 Král Šalomoun měl 250 správců, kteří dohlíželi na lid. 11 Přestěhoval také faraonovu dceru z Města Davidova do paláce, který pro ni postavil. Prohlásil totiž: „Má žena nemůže bydlet v domě izraelského krále Davida, neboť místa, kam vešla Truhla Hospodinova, jsou svatá.“ 12 Na Hospodinově oltáři, který postavil před chrámovou předsíní, přinášel Šalomoun Hospodinu zápalné oběti, 13 jak to Mojžíš určil pro každý den, pro soboty, novoluní a pro tři výroční slavnosti – Svátek nekvašených chlebů, Svátek týdnů a Svátek stánků.^[2] 14 Podle pořádku svého otce Davida ustanovil oddíly kněží, aby sloužili, a levitů, aby střežili, chválili a přisluhovali kněžím, jak bylo určeno pro každý den, a také oddíly stráží pro každou bránu, jak to přikázal David, muž Boží. 15 Neuchýlili se od králova příkazu pro kněží a levity v ničem, ani ve správě pokladnic.^[3] 16 Všechno Šalomounovo dílo bylo provedeno, ode dne položení základů Hospodinova chrámu až do jeho dokončení. Tak se završila stavba Hospodinova chrámu. 17 Tenkrát se Šalomoun vypravil do Ecjon-geberu a Eilatu na mořském pobřeží v edomské zemi. 18 Chíram mu po svých zkušených námořnících poslal lodě a jeho služebníci se pak spolu s Šalomounovými služebníky vydali do Ofiru. Přivezli odtud 450 talentů^[4] zlata, které dopravili králi Šalomounovi.

Bible Kralická

1 Stalo se potom po přeběhnutí dvadcíti let, v nichž stavěl Šalomoun dům Hospodinův a dům svůj, 2 Že vystavěl Šalomoun města, kteráž byl dal Chíram Šalomounovi, a osadil tam syny Izraelské. 3 Zatím táhl Šalomoun do Emat Soby, a zmocnil se jí. 4 I ustavěl Tadmor na poušti, a všecka města skladů vystavěl v Emat. 5 Vystavěl i Betoron hořejší, též i Betoron dolejší, města ohrazená zdmi, branami i závorami. 6 Ano i Baalat a všecka města, v nichž měl sklady Šalomoun, a všecka města vozů, i města jízdných, všecko vedlé žádosti své, cožkoli chtěl stavěti v Jeruzalémě a na Libánu, i po vší zemi panování svého. 7 Všecken také lid, kterýž byl pozůstal z Hetejských, a Amorejských a Ferezejských, a Hevejských a Jebuzejských, kteříž nebyli z Izraele, 8 Z synů jejich, kteříž byli pozůstali po nich v zemi té, jichž byli nevyhubili synové Izraelští, uvedl Šalomoun pod plat až do tohoto dne. 9 Ale z synů Izraelských, jichž nepodrobil Šalomoun v službu při díle svém, (nebo oni byli muži bojovní a přední knížata jeho, úředníci nad vozy a jezdci jeho), 10 Z těch, pravím, bylo předních vládařů, kteréž měl král Šalomoun, dvě stě a padesáte, kteříž panovali nad lidem. 11 Dceru pak Faraonovu přestěhoval Šalomoun z města Davidova do domu, kterýž jí byl vystavěl. Nebo řekl: Nemohlať by bydliti manželka má v domě Davida krále Izraelského, nebo svatý jest, proto že vešla do něho truhla Hospodinova. 12 Tedy obětoval Šalomoun zápaly Hospodinu na oltáři Hospodinovu, kterýž byl vzdělal před síní, 13 Cokoli náležitě každého dne obětováno býti mělo podlé přikázaní Mojžíšova, ve dny sobotní, na novměsíce a na slavnosti, po třikrát do roka, na slavnost přesnic, na slavnost téhodnů, a na slavnost stánků. 14 Ustanovil také podlé nařízení Davida otce svého pořádky kněžské k úřadům jejich, a Levíty ku povinnostem jejich, aby chválili Boha, a přisluhovali při kněžích náležitě každého dne, a vrátné v pořádcích jejich u jedné každé brány; nebo tak byl rozkaz Davida muže Božího. 15 Aniž se uchýlili od rozkázaní králova kněžím a Levítům při všeliké věci i při pokladích. 16 A když dostrojeno bylo všecko dílo Šalomounovo od toho dne, v němž založen byl dům Hospodinův, až do vystavení jeho, a tak dokonán byl dům Hospodinův, 17 Tedy jel Šalomoun do Aziongaber a do Elat při břehu mořském v zemi Idumejské. 18 I poslal jemu Chíram po služebnících svých lodí, a služebníky umělé na moři, kteříž plavivše se s služebníky Šalomounovými do Ofir, nabrali odtud čtyři sta a padesáte centnéřů zlata, a přinesli je králi Šalomounovi.

New International Version

Solomon’s other activities

1 At the end of twenty years, during which Solomon built the temple of the Lord and his own palace, 2 Solomon rebuilt the villages that Hiram^[1] had given him, and settled Israelites in them. 3 Solomon then went to Hamath Zobah and captured it. 4 He also built up Tadmor in the desert and all the store cities he had built in Hamath. 5 He rebuilt Upper Beth Horon and Lower Beth Horon as fortified cities, with walls and with gates and bars, 6 as well as Baalath and all his store cities, and all the cities for his chariots and for his horses^[2] – whatever he desired to build in Jerusalem, in Lebanon and throughout all the territory that he ruled. 7 There were still people left from the Hittites, Amorites, Perizzites, Hivites and Jebusites (these people were not Israelites). 8 Solomon conscripted the descendants of all these people remaining in the land – whom the Israelites had not destroyed – to serve as slave labour, as it is to this day. 9 But Solomon did not make slaves of the Israelites for his work; they were his fighting men, commanders of his captains, and commanders of his chariots and charioteers. 10 They were also King Solomon’s chief officials – two hundred and fifty officials supervising the men. 11 Solomon brought Pharaoh’s daughter up from the City of David to the palace he had built for her, for he said, ‘My wife must not live in the palace of David king of Israel, because the places the ark of the Lord has entered are holy.’ 12 On the altar of the Lord that he had built in front of the portico, Solomon sacrificed burnt offerings to the Lord, 13 according to the daily requirement for offerings commanded by Moses for the Sabbaths, the New Moons and the three annual festivals – the Festival of Unleavened Bread, the Festival of Weeks and the Festival of Tabernacles. 14 In keeping with the ordinance of his father David, he appointed the divisions of the priests for their duties and the Levites to lead the praise and to assist the priests according to each day’s requirement. He also appointed the gatekeepers by divisions for the various gates, because this was what David the man of God had ordered. 15 They did not deviate from the king’s commands to the priests or to the Levites in any matter, including that of the treasuries. 16 All Solomon’s work was carried out, from the day the foundation of the temple of the Lord was laid until its completion. So the temple of the Lord was finished. 17 Then Solomon went to Ezion Geber and Elath on the coast of Edom. 18 And Hiram sent him ships commanded by his own men, sailors who knew the sea. These, with Solomon’s men, sailed to Ophir and brought back four hundred and fifty talents^[3] of gold, which they delivered to King Solomon.